Bele Bachem - Bele Bachem

Bele Bachem
Bele Bachem.png
narozený
Renate Gabriele Bachem

17. května 1916
Düsseldorf, Německo
Zemřel5. června 2005(2005-06-05) (ve věku 89)
Mnichov, Německo
NárodnostNěmec
VzděláváníBerlínská univerzita umění
Známý jakografik, knižní ilustrátor, scénograf a spisovatel
Manžel (y)Günther Böhmer

Bele Bachem (rozená Renate Gabriele Bachem) (17. května 1916 - 5. června 2005) byl německý grafik, knižní ilustrátor, scénograf a spisovatel. V roce 1997 byl Bachem vyznamenán Řádem za zásluhy Spolkové republiky Německo.

Život a dílo

Rosenthal (společnost) porcelánový talíř s dekorací navržený Bele Bachem.

Bele Bachem byla dcerou malíře Gottfrieda Maria Bachema a jeho manželky Hedviky. Narodila se a dětství prožila v Düsseldorf. Šla do Berlínská univerzita umění na konci 20. let 20. století, kde ji učili Ludwig Bartning a Max Kraus. Její práce rychle upoutala pozornost a mohla nerušeně sledovat svůj vlastní styl. Brzy získala první úkoly a byla nakonec odvedena do Mnichova Otto Falckenberg vytvářet divadelní scény v divadle. V roce 1940 se provdala za historika umění Günthera Böhmera (zemřel 1992) a později téhož roku se jim narodila dcera. Krátce poté byla jejich práce odsouzena Národní socialisté, a do jednoho roku byly veřejné výstavy jejích prací zakázány.[1]

Po válce publikoval Bele Bachem kresby v satirickém časopise Der Simpl a nakonec pokračoval v práci na scénografii divadla. Ilustrovala a psala knihy a navrhovala pro filmy. Od roku 1954 do roku 1956 přednášela na Katedře ilustrace na VŠE Werkkunstschule v Offenbach am Main. Bele Bachem dodala řadu návrhů pro výrobce porcelánu Rosenthal a pro továrnu na tapety Brascha Rasch.

Bele Bachem je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých poválečných umělců a kromě toho je Unica Zürn, jeden z mála surrealistů německé literární ilustrace.[2]

Knižní ilustrace

  • Clemens Brentano: Gockel, Hinkel und Gackeleia. Mit farbigen Illustrationen von Bele Bachem. Hamburk, Ellermann, 1952.
  • Peter Scher: Drollige Käuze. Mit 20 Zeichnungen von Bele Bachem. (= Deutsche Soldatenbücherei Band 12), Siegismund, Berlin 1940.
  • Catull: Liebesgedichte. Lateinisch und Deutsch, neu übertragen von Carl Fischer. Mit 48 Zeichnungen von Bele Bachem. Emil Vollmer Verlag, Wiesbaden o.J.
  • Altchinesische Liebesgeschichten. Ins Deutsche übertragen von Franz Kuhn. Mit 28 Ilustrace od Bele Bachem. Emil Vollmer Verlag, Wiesbaden o.J.
  • Lukian: Hetärengespräche. Übertragen von Carl Fischer. Mit 33 Zeichnungen von Bele Bachem. Emil Vollmer Verlag, Wiesbaden o.J.
  • Ernst R. Lehmann-Leander (Hrsg.): Der Gürtel der Aphrodite. 100 erotische Gedichte aus 1000 Jahren antiker Kultur. Mit 26 Zeichnungen von Bele Bachem. Emil Vollmer Verlag, Wiesbaden o.J.
  • Bodo Brodt: Parlez-moi d’amour! Kleine Biographie des Schlagers. Mit Ilustrace z Bele Bachem. Offenbach / Main 1956.
  • Stefan Békeffy: Der Hund, der Herr Bozzi hieß. Schutzumschlag, Einbandzeichnung und Illustrationen von Bele Bachem. Berlín 1959.
  • Hansjürgen Weidlich: Liebesgeschichten für Schüchterne. 17 Illustrationen (einschl. Umschlag), Agentur des Rauhen Hauses, Hamburg 1959.
  • Günther Schwenn: Zwischen sämtlichen Musen. Espresso-Elegien. Peters-Verlag, Berlín 1964.
  • Vom Sklaven der Liebe. Die schönsten erotischen Geschichten aus 1001 Nacht. Nymphenburger Verlagsanstalt, München 1980.

Publikovaná díla

  • Bele Bachem: Rosenwasser ausverkauft. Düsseldorf 1977.
  • Bele Bachem: Signatur Objekt č. 2: Dein Gestern - Dein Schatten. Rolandseck 1985.
  • Bele Bachem: Eine übliche kleine Bosheit. Düsseldorf 1980.

Citace

  • „Čím déle budete malovat, tím více se z vás stane učeň.“
  • „Miluji malování, cestování a lásku“

Ocenění

Výstavy umění

  • 2015. Mnichovský dům umělců. Bele Bachem: „Čím déle žijete, tím více se stáváte učněm.“[3]
  • 2016. Bele Bachem (1916-2005) u příležitosti jejích 100. narozenin. Galerie v Schlosspavillon Ismaning[4]
  • 1998. Gemeinschaftsausstellung "Der Faden der Ariadne" im Herrenhof, Mußlach
  • 1997. Kulturgebäude Aschheim - Galerie Bollhagen, Worpswede
  • 1996 Galerie Hartmann, München Galerie Villa Rolandseck, Remagen Galerie der BBV, München
  • 1995. Galerie Markt Bruckmühl
  • 1994. Galerie Rutzmoser, München Hartgalerie, Germering Fischerplatz-Galerie, Ulm
  • 1993. Osram-Haus, Mnichov
  • 1992. Neue Münchener Galerie, München
  • 1991. Galerie Schaffhaus, Neu-Ulm Galerie am Stephansberg, Bamberg
  • 1988. Fischerplatz-Galerie, Ulm Galerie Kugel, Moers
  • 1987. Galerie Götz, Stuttgart
  • 1986. Galerie Wolfgang Ketterer, München
  • 1985. Städtische Galerie, Rosenheim Edwin-Scharff-Haus, Neu-Ulm
  • 1984. Galerie Bollhagen, Worpswede
  • 1983. Bodley Gallery, New York
  • 1982. BMW- Haus, München Galerie Turkuwaz, Ankara
  • 1980. Bayerischer Pavillon, Bonn Internationale Kunstmesse Basel
  • 1979. Galerie Lutzke, Wachtberg Galerie Harms, Mannheim Galerie im Falckenhof, Rheine
  • 1978. Galerie Zwei müller, Baden bei Wien
  • 1977. Komunale Galerie, Berlín Galerie Harms, Mannheim Galerie Europa, Berlín Galerie Brettschneider, Berlín Galerie Kamp, Amsterdam
  • 1976. Galerie an der Düssel, Düsseldorf Galerie Harms, Mannheim Galerie AAA, Ascona
  • 1973. Galerie Rutzmoser, München
  • 1972. Galerie Hiepe, München
  • 1971. Galerie Hell, Saarbrücken Galerie am Stephansberg, Bamberg Galerie Mensch, Hamburk Galerie Samuel Show, New York
  • 1970. Galerie Ostheimer, Frankfurt a. M. Galerie am Abend, Mnichov Galerie Hartmann, Mnichov
  • 1969. Galerie Griebert, Montreux Galerie Peithner- Lichtenfels, Vídeň
  • 1968. Galerie Lempertz, 1. Retrospektive, Köln
  • 1967. Galerie Voigt, Nürmberg
  • 1966. Galerie von Sydow, Frankfurt a. M.
  • 1965. Galerie Totti, Mailand Galerie von der Höh, Hamburk
  • 1964. Galerie Moering, Wiesbaden
  • 1963. Galerie Gurlitt, München
  • 1957. Bienále Santa Margaretha
  • 1954. Bienále Bozen
  • 1952. Galerie Sello, Hamburg
  • 1951. Münchner Pavillon, München
  • 1947. Galerie Kikio Haller, Zürich

Literatura

  • Ulrike Camilla Gärtner: Bele Bachem. Werkverzeichnis 1935–1986. Mnichov 1986.
  • Olaf N. Schwanke: Ich neige so zum Düsteren. Ein längst fälliger Essay zu Deutschlands wahrscheinlich einziger literarischer Surrealistin: Bele Bachem. (PDF; 79 kB), In: Kritische Ausgabe, 1/2002, S. 38–42.
  • Theo Rommerskirchen: Bele Bachem. In: viva signatur si! Remagen-Rolandseck 2005. ISBN  3-926943-85-8

Reference

  1. ^ Waltraud Schwab: Die Surrealistin und ihre Tochter.
  2. ^ Waltraud Schwab: Die Surrealistin und ihre Tochter.
  3. ^ Münchner Künstlerhaus: Ausstellung Bele Bachem, abgerufen am 30.
  4. ^ Gemeinde Ismaning: Ankündigung der Ausstellung, abgerufen am 30.

externí odkazy