Kabinet Beblawi - Beblawi Cabinet

Kabinet Hazem Al Beblawi
Egyptská vlajka. Svg
Kabinet Egypta
Datum vytvoření16. července 2013
Datum rozpuštění1. března 2014
Lidé a organizace
Hlava státuAdly Mansour
Hlava vládyHazem Al Beblawi
Členská stranaNezávislý
Podporováno:
Nová Wafd párty
Důstojnost strana
Egyptská strana
Dějiny
PředchůdceKabinet Qandil
NástupcePrvní kabinet Mahlab

The skříň egyptského předsedy vlády Hazem Al Beblawi složil přísahu dne 16. července 2013.[1] Al Beblawi byl jmenován dne 9. července 2013 prozatímním prezidentem Adly Mansour.[2] Kabinet se skládá z 34 členů[3] - většinou liberální technokraté a žádní islamisté.[4]

První rezignace z kabinetu byla rezignace Mohammad ElBaradei, který byl jmenován víceprezident v červenci 2013. ElBaradei rezignoval z funkce dne 14. srpna s tím, že „nemohl nést odpovědnost za rozhodnutí, s nimiž nesouhlasil.“[5]

Rezignace

Vláda nečekaně rezignovala 24. února 2014.[6] Někteří členové kabinetu zůstali ve funkci v pozici „správce“.[7] Zdroje zpráv přisoudily rezignaci řadě stávek v zemi, nedostatku plynného vaření a konfliktu mezi bezpečnostními službami a příznivci muslimské bratrství.[8] Beblawi dal televizní adresu, aby oznámil rezignaci, ale neuvedl k tomu jasný důvod. AFP citovala vládního mluvčího Hani Saleha, který uvedl, že existuje „pocit, že je potřeba nová krev“.[8]

Členové kabinetu

KancelářnázevVečírek
premiérHazem Al Beblawi[9]Nezávislý[10]
Víceprezidentvolný
První místopředseda vlády a ministerstvo obranyAbdul Fatah al-Sisi[11]Válečný
Druhý místopředseda vlády a ministr mezinárodní spolupráceAshraf El-Araby[11]Nezávislý
Místopředseda vlády a Ministerstvo vysokého školstvíHossam Eisa[11]Nezávislý[12]
ministerstvo vnitraMohamed Ibrahim Moustafa[11]Policie
Ministerstvo zahraničních věcí ČRNabil Fahmi[11]Nezávislý[13]
Ministerstvo vojenské výrobyvolný
ministr financíAhmed Galal[11]Nezávislý
Ministerstvo vědeckého výzkumuRamzy George[11]Nezávislý
Ministerstvo starožitnostíMohamed Ibrahim Ali al-Sayed[14]Nezávislý
Ministerstvo životního prostředíLaila Rashed Iskandar[11]Nezávislý
Ministerstvo pro místní rozvojAdel Labib[11]Nezávislý
Ministerstvo kulturyMohamed ArabNezávislý
ministerstvo spravedlnostiAdel Abdel-Hamid [15]Nezávislý
Ministerstvo investicUsáma Saleh[11]Nezávislý
Ministerstvo školstvíMahmoud Abo El-Nasr[11]Nezávislý
Ministerstvo dopravyIbrahim El-Demairy[15]Nezávislý
Ministerstvo elektřiny a energieAhmed Imám[11]Nezávislý
Ministerstvo cestovního ruchuHisham Zazou[11]Nezávislý
Ministerstvo zemědělstvíAyman Abu Hadid[11]Nezávislý
Ministerstvo komunikací a informačních technologiíAtef Helmy[11]Nezávislý
Ministerstvo informacíDurriyah Sharaf Al Din[11]Nezávislý
Ministerstvo ropyŠerif Ismail[11]Nezávislý
Ministerstvo vodních zdrojů a zavlažováníMohamed Abdel Muttalib[11]Nezávislý
Ministerstvo bydlení, veřejných služeb a rozvoje městIbrahim Mahlab[11]Nezávislý
Ministerstvo zásobování a vnitřního obchoduMohamed Abu Shadi[11]Nezávislý
Ministerstvo pracovní síly a přistěhovalectvíKamal Abu Eita[11]Důstojnost strana[16]
Ministerstvo náboženských nadací (Awqaf)Mukhtar Gomaa[11]Nezávislý
Ministerstvo plánováníAshraf El-Araby[11]Nezávislý
ministerstvo zdravotnictvíMaha El-Rabat[11]Nezávislý
Ministerstvo civilního letectvíFadel Abdel Aziz[11]Nezávislý
Ministerstvo sociální solidarityAhmed Borai[11]Nezávislý[17]
Ministerstvo průmyslu a obchoduMounir Fakhry Abdel Nour[11]Wafd párty
Státní ministerstvo pro mládežKhaled Abdel Aziz[11]Egyptská strana[18]
Státní ministerstvo sportuTaher Abouzeid[11]Wafd párty

Reference

  1. ^ „Prozatímní egyptský prezident přísahá na první vládu“. Ahram online. 16. července 2013. Citováno 16. července 2013.
  2. ^ „Sociální demokrat Bahaa El-Din byl zvolen novým náměstkem egyptského předsedy“. Ahram online. 12. července 2013. Citováno 15. července 2013.
  3. ^ „Ministři vlády složili přísahu“. Daily News Egypt. 16. července 2013. Citováno 17. července 2013.
  4. ^ „Boj o obnovení klidu“. Ekonom. 20. července 2013. Citováno 20. července 2013.
  5. ^ „Egyptský viceprezident ElBaradei rezignuje po zásahu proti demonstrantům“. Al Arabiya. 14. srpna 2013. Citováno 20. srpna 2013.
  6. ^ Kareem Fahim; Mayy El Sheikh (25. února 2014). „Vláda a premiér Egypta skončili v náhlém pohybu“. The New Tork Times. Káhira. Citováno 8. září 2014.
  7. ^ „Kabinet dokončuje druhý návrh pracovního práva“. Káhira Post. 27. února 2014. Citováno 27. února 2014.
  8. ^ A b „Egyptská prozatímní vláda neočekávaně rezignuje“. BBC novinky. Citováno 25. února 2014.
  9. ^ „Egyptská vláda se formuje“. Reuters. 14. července 2013. Citováno 15. července 2013.
  10. ^ „El-Beblawi se nadále setkává s kandidáty na ministra“. Daily News Egypt. 15. července 2013. Citováno 16. července 2013.
  11. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac „Prozatímní egyptský prezident přísahá na první vládu“. Ahram online. 16. července 2013. Citováno 26. ledna 2014.
  12. ^ „Egyptská strana ústavy zasažena novou masovou rezignací“. Ahram online. 28. října 2013. Citováno 12. prosince 2013.
  13. ^ Michail, Amira (18. července 2013). „Klíčové pozice v prozatímní vládě Beblawiho“. Atlantická rada. Citováno 24. října 2013.
  14. ^ „Nová vláda přísahá“. Nezávislý na Egyptě. 16. července 2013. Citováno 17. července 2013.
  15. ^ A b „Ministři spravedlnosti a dopravy složili přísahu“. Daily News Egypt. 22. července 2013. Citováno 22. července 2013.
  16. ^ „Vůdce práce Abu Eita bude jmenován egyptským ministrem pracovních sil“. Ahram online. 15. července 2013. Citováno 24. října 2013.
  17. ^ „Rezignační sezóna: Spory se rozpadají v rozvíjejících se egyptských stranách“. Ahram online. 12. prosince 2013. Citováno 12. prosince 2013.
  18. ^ „Who's who: Egypt's full prozatímní kabinet“. Ahram online. 17. července 2013. Citováno 28. října 2013.