Plážová erozní deska - Beach Erosion Board

The Plážová erozní deska (BEB) byla federální rada organizovaná ministerstvem války USA (později ministerstvo obrany), americká armáda, a byla součástí programu stavebních prací Armádní sbor Spojených států amerických. Správní rada měla sedm členů a velký personál. Život BEB trval 33 let, počínaje jeho založením v červenci 1930. BEB byl zrušen v listopadu 1963.

Funkce BEB se týkaly přezkumu zpráv o vyšetřováních provedených ohledně eroze břehů pobřežních a jezerních vod a ochrany těchto břehů. Podle prováděcích právních předpisů, Oddíl 2 zákona o veřejném právu 520, 7. kongres, schválený 3. července 1930, dostal vedoucí inženýrů americké armády oprávnění provádět ve spolupráci s příslušnými agenturami různých pobřežních států vyšetřování a studie zaměřené na nalezení účinných prostředků k prezentaci eroze břehů pobřežních a jezerních vod vlnami a proudy. Poskytnutí financování těchto vyšetřování a studií spočívalo v tom, že v rámci zákona by neměly být vynakládány žádné peníze v žádném státě, který nezajišťuje spolupráci s agenturami Spojených států a nepřispívá na projekt takovými prostředky a / nebo službami jako tajemník války považováno za vhodné a požadované.

Počínaje druhou světovou válkou BEB produkovala, udržovala a šířila inteligenci týkající se potenciálních vyloďovacích pláží, které jsou v zájmu amerických ozbrojených sil. BEB pokračoval ve vykonávání této funkce pro americké ozbrojené síly téměř 20 let. Na konci roku 1962 byla mezinárodní divize, která se zabývala zpravodajskou funkcí, převedena do nově vytvořené US Army Area Analysis Intelligence Agency (AAIA). Organizace a zdroje AAIA jsou podrobně popsány v „Plánu územní analýzy“, který je k dispozici v Národním archivu.[1]

V roce 1963 byly některé funkce BEB převedeny na nově vytvořené US Army Coastal Engineering Research Center, zatímco ostatní byli převedeni do Rada inženýrů pro řeky a přístavy. Podle federálních Zákon o rozvoji vodních zdrojů z roku 1992, poté byly povinnosti a odpovědnosti rady inženýrů pro řeky a přístavy převedeny tajemníkem armády na další složky v rámci ministerstva armády, které tajemník považoval za nezbytné.

Zdroje

Reference