Bitva u Zhovnyna - Battle of Zhovnyn
| Bitva u Zhovnyna | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Ostryanské povstání | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
 Polsko-litevské společenství(počítaje v to registrovaní kozáci ) | povstalec Kozáci | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
 Jeremi Wiśniowiecki Mikołaj Potocki Stanisław Potocki | Yakiv Ostryanyn Dmytro Hunia Skidan, Filonenko | ||||||
| Síla | |||||||
| odhadem 8 000 pěchoty 12 dělostřelectva | odhadem 16 000 pěchoty 8 dělostřelectva | ||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| neznámé, byly popsány jako významné | neznámé, byly popsány jako významné | ||||||
The Bitva u Zhovnyna byla střetnutí mezi Polsko-litevské společenství síly pod hejtman Mikołaj Potocki, podporovaný silami pod magnátem Jeremi Wiśniowiecki, a Kozáci velel Yakiv Ostryanyn (polsky: Jakub Ostrzanin) a Dmytro Hunia Během Ostryanské povstání v létě 1638. Po dlouhém obléhání byli kozáci poraženi a vzdali se silám společenství.
Pozadí
Nepokoje na Ukrajině mezi kozáky zůstaly vysoké i po porážce Pavlyuk povstání v roce 1637.[1] Po povstání Sejm přijal zákon stanovující počet registrovaní kozáci na 6 000 a prohlásil všechny ostatní rolníky. To vedlo k nové mobilizaci kozáků, tentokrát vedené Yakiv Ostryanyn, Dmytro Hunia a Karpo Skidan.[1]
Bitva
Po několika menších bitvách síly společenství ovládly Prince Jeremi Wiśniowiecki dohnal kozácké síly pod Ostryanyn a Hunia blízko Zhovnyn ráno 13. června.[2] Wiśniowiecki se rozhodl co nejdříve zaútočit na kozáky, aby jim zabránil ve stavbě a taborské opevnění.[2] Brzy ho posílila většina armády společenství pod regimentarzem Stanisław Potocki.[2] Poláci nasadili pěchotu a dělostřelectvo do středu a kavalérii na bocích, s pravým křídlem pod Wiśniowiecki a levým pod Potocki.[2] Wiśniowiecki dokázal prorazit kozáckou obranu, ale Potocki si vedl hůře a Wiśniowiecki se po porušení kozáckého opevnění ocitl v obklíčení.[2] Po třech obviněních, které osobně vedl, a při jednom z nich ztratil koně, se Wiśniowieckimu podařilo prorazit kozácké opevnění a ten večer se vrátit do polského tábora.[2] Wiśniowieckiho poplatek nicméně stačil na to, aby někteří kozáci, včetně Ostryanyna, opustili tábor a utekli; kozáci by volili nového vůdce, Dmytro Hunia.[3]
Ráno následujícího dne vedl Wiśniowiecki útok pěchoty. Kozáci, kteří očekávali posílení, zahájili jednání, která se však rychle zhroutila.[2] Mezitím si kozácké posily pod vedením Karpa Skidana vedly méně dobře a ztratily několik potyček. Nakonec jen část z nich prorazila do kozáckého tábora a sám Skidan byl během útoku 16. června zajat.[4]
Obléhání se táhlo dál, protože kozácká pevnost byla dobře postavena a obléhající síly nedokázaly zabránit malým skupinám posily osvobodit kozáky.[4] Polské síly také chyběly u pěchoty a střeliva pro dělostřelectvo.[4] Před polskými posilami pod Hejtmanem Mikołaj Potocki přijeli kolem 21. června, se kozákům pod Hunií podařilo v noci postavit most a přemístit celý tábor na nové místo poblíž.[3][4] Potocki dorazili brzy poté, co kozáci dokončili své přemístění, 22..[5] Bude to týden, než polské síly posílí tolik potřebné dělostřelectvo. Navzdory dělostřelecké podpoře se tábor dne 10. července nepodařilo obsadit.[5]
Síly společenství se rozhodly počkat, až kozákům dojde zásoby.[5] Mezitím, v noci ze dne 22. na 23. července, se několik desítek kozáků podařilo vplížit do polského tábora, zabít několik dělostřeleckých pracovníků a téměř uspět v demolici celé dělostřelecké sekce.[6] Mezitím se další vůdce kozáků, Filonienko, pokusil tábor ulevit a přinesl tolik potřebných zásob. 4. srpna se odehrály dvě bitvy: další útok na tábor a bitva proti kozácké posily.[6] Aby Filonenko obešel polský kordon, použil říční čluny (czajki) přiblížit se k táboru.[3] Hunia se pokusila pomoci Filonienkovi protiútokem mimo tábor a síly se střetly za zdmi kozáckého tábora v bitvě, která trvala celý den.[6] Filonienko se nakonec dostal do tábora, ale jen s několika stovkami vojáků a bez zásob.[6] Té noci Hunia uprchla z tábora a hledala azyl Pižmový.[6]
Následky
Kozáci, opuštěni svým vůdcem, vstoupili do jednání 7. srpna a brzy poté se vzdali.[6]
Reference
- ^ A b Jan Widacki (1984). Kniaź Jarema. Wydawnictwo "Śląsk". str. 58. ISBN 978-83-216-0440-4.
- ^ A b C d E F G Jan Widacki (1984). Kniaź Jarema. Wydawnictwo "Śląsk". str. 61. ISBN 978-83-216-0440-4.
- ^ A b C Romuald Romański (leden 2009). Książę Jeremi Wiśniowiecki. Bellona. str. 256–259. ISBN 978-83-11-11524-8.
- ^ A b C d Jan Widacki (1984). Kniaź Jarema. Wydawnictwo "Śląsk". str. 62. ISBN 978-83-216-0440-4.
- ^ A b C Jan Widacki (1984). Kniaź Jarema. Wydawnictwo "Śląsk". str. 63. ISBN 978-83-216-0440-4.
- ^ A b C d E F Jan Widacki (1984). Kniaź Jarema. Wydawnictwo "Śląsk". str. 64. ISBN 978-83-216-0440-4.