Bitva u Palvy Sund - Battle of Palva Sund
| Bitva u Palvy Sund | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Finská válka | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
 Švédské námořnictvo |  Imperial ruské námořnictvo | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
| Salomon von Rajalin | Aleksey Jefimovič Myasoyedov | ||||||
| Síla | |||||||
| 31 dělových šalup[1] | 70–80 šalup[1] | ||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| 30 zabito 54 zraněno Potopena 1 šalupa zbraně[1] | 200 zabito, zraněno nebo zajato 3 potopené šalupy[1] | ||||||
The Bitva u Palvy Sund bylo bojováno mezi Švédsko a Rusko Během Finská válka 1808–09.
Pozadí
Část švédských sil nově zformované švédské jižní armády Finska přistála se zhruba 3 000 muži složenými ze 6 pěších praporů, 2 letek kavalérie a 2 dělostřeleckých baterií pod velením generálmajora Albrekta von Lantinghausena do Lokalaxu (Finština: Lokalahti) dne 17. září 1808. Úkolem bylo přerušit silniční spojení mezi Nystad a Åbo a poté se spojit dále na sever s dřívějšími pozemními silami Ernsta von Vegesacka. Vojáci byli špatně vybaveni, někteří z mužů postrádali kabáty a měli velmi omezené množství munice. Původně mělo být přistání provedeno v malé vesnici Helsinky, ale zprávy o ruských pobřežních jednotkách poblíž Palvy přiměly velitele zvolit místo přistání dále na sever. Zatímco počáteční přistání bylo úspěšné, ruská kozácká hlídka přistání viděla a informovala ruské síly v okolí. Byli vysláni ruská pěchota, dělostřelectvo a jízda, aby odrazili přistávací sílu celou cestu od Åbo. Již 18. září Rusové protiútokovali početně lepší Švédy, kteří byli brzy nuceni ustoupit kvůli nedostatku munice. Výběr byl úspěšný a byl dokončen v pořádku již před večerem. Švédové ztratili 125 mrtvých nebo zraněných a 15 a válečné zajatce, zatímco ruské ztráty byly kolem 200 mrtvých a zraněných. Von Lantinghausen požádal o uvolnění z funkce kvůli nemoci a otrávenému králi Gustav IV. Adolf rychle přidělil přidělení podplukovníkovi Gustafovi Olofovi Lagerbringovi jako novému veliteli a pověřil ho opakování operace přistání co nejdříve.[2]
Bitva
Vzhledem k tomu, že švédské síly prováděly přistávací operace dále na sever, dělové šalupy a jawy od Švédů souostroví flotila byly použity k krytí přistávací síly. Velitel vojska, admirále Salomon von Rajalin zvolil přirozený bod sytiče v úžině Palva (švédský: Palva slunce) jako místo pro zastavení početně převyšujících Rusů. Rozdělil síly pod jeho velením na dvě části a umístil je na obě strany ostrova Lailuoto. Blížící se ruská pobřežní flotila vedená admirálem Myasoedovem se skládala z více než 70 dělových šalup nebo jawů a několika větších lodí. Myasoedov plánoval útok proti oběma švédským bokům současně se silou 20 dělových šupin nebo klopení a poté měl malou jednotku 6 kulometů, aby obešel Švédy obklíčením ostrova Talosmeri, zatímco zbytek síly by zůstal v záloze . Myasoedov plánoval, aby jeho útok začal již 17. září, ale silný vítr a silné vlny ho přiměly odložit útok o jeden den.[1]
Boj začal již v 04:00 ráno 18. září, přičemž většina bojiště byla stále pokryta mlhou a temnotou. O hodinu později již Švédové porazili počáteční tah a na východním křídle postupovali vpřed, aby postoupili mezi ostrovy Lailuoto a Vähämaa, aby zabránili Rusům dostat se do jejich týlu. Jednotka ruských střel se však už dokázala dostat skrz zúžení a zaútočila na východní křídlo Švédska zezadu, což způsobilo velké poruchy a poškození, které donutily švédské síly východně od ostrova Lailuoto ustoupit. Do 0900 začali Rusové útočit s využitím svých rezerv a přinutili také stáhnout se švédské západní křídlo mezi Lailuoto a Velkuanmaa. Ruským rezervám se podařilo zatlačit švédské lodě na zúžení mezi Palvou a Valkuanmaa, ale nepodařilo se jim je porazit. Švédi se později pokusili o reformu v otevřeném prostoru mimo úžinu Palva, ale ruské doprovodné manévry přinutily von Rajalina, aby se začal stahovat dále na sever.[1]
Kahiluoto
Po nápravě škod způsobených Švédům se Rusové pokusili postupovat dále směrem k místům přistání ve Švédsku, ale zjistili, že všechny úzké oblasti vedoucí na sever jsou obsazeny Švédy. 1. října se uprostřed hustého sněžení Rusové pokusili vysvobodit Švédy z úžiny poblíž ostrova Kahiluoto, ale navzdory dělostřeleckému souboji, který pokračoval až do soumraku, nedokázal Švédy z úžiny vyhnat. Vzhledem k tomu, že švédské přistávací síly již byly zahnány zpět, viděl Myasoedov malý důvod pokračovat v boji a na zimu odešel zpět do Åbo. Švédské síly, kterým se podařilo udržet zúžení, dostaly rozkaz opustit 3. října, protože Rusové stavěli dělostřelecké baterie dále na sever a blokovaly jedinou únikovou cestu z úžiny Kahiluoto.[3]
Reference
- ^ A b C d E F Mattila (1983), str. 292.
- ^ Mattila (1983), str. 290–292.
- ^ Mattila (1983), str. 300.
Bibliografie
- Mattila, Tapani (1983). Meri maamme turvana [Moře chrání naši zemi] (ve finštině). Jyväskylä: K. J. Gummerus Osakeyhtiö. ISBN 951-99487-0-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)