Bitva u Motovilivky - Battle of Motovilivka
| Bitva u Motovilivky | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Ukrajinská občanská válka | |||||||
 Mapa bitvy, kde je ředitelství znázorněno modře a hejtman žlutě. | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
| Ředitelství Ukrajiny | Ukrajinský stát | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
| Fyodor Chernik† Nikolay Zagayevich | Alexander Svyatopolk-Mirsky | ||||||
| Síla | |||||||
| 300, podporováno 1000 posilami | 1500 | ||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| 17 zabito | 700 zabito nebo zraněno | ||||||
The Bitva u Motovilivky bylo vojenské střetnutí bojované mezi silami Ukrajinský stát a Ředitelství Ukrajiny.[1] Bitva se konala dne 18. Listopadu 1918 během Ukrajinská občanská válka, a vyústil v hlavní vítězství ředitelství.[2] Bitva vyústila v případný kolaps ukrajinského státu v prosinci 1918.[2]
Pozadí
V návaznosti na Ruská revoluce a rozpad Ruská říše, na bývalé ruské Ukrajině vypuklo delší období sociálních a politických nepokojů. S První světová válka zuřící v Evropě, Centrální síla členské národy Německo a Rakousko Maďarsko snažil se využít občanského sváru v bývalém ruském impériu získáním kontroly nad ukrajinskými zásobami pšenice. Společná německo-rakouská armáda zaútočila na Ukrajinu v únoru 1918, porazila neuspořádanou sílu z Bolševik vojáků a miličních jednotek a vynutil si podpis Brestlitevská smlouva. Smlouva mimo jiné postavila Ukrajinu na politickou a ekonomickou oběžnou dráhu Německa. Úřadující vláda Ukrajiny, Ukrajinská lidová republika, souhlasil s německými podmínkami, ačkoli řada malých militantní skupiny Němcům aktivně odolávala. Žádná z různých militantní skupiny operující proti Němcům však nebyla schopna účinně držet území tváří v tvář drtivě nadřazené německé armádě.
29. Dubna 1918 bývalý generál Imperial ruská armáda, Pavlo Skoropadskyi, zorganizoval a převrat kterému se podařilo rozpustit Ústřední radu republiky a dosadit na trůn jako Hejtman nového Ukrajinský stát. Nová vláda byla podporována Německem, které zoufale potřebovalo dodávky potravin na Ukrajinu a usilovalo o vytvoření poválečného nárazníkového státu mezi Německem a všemi národními státy, které by v Rusku vznikly. Kromě toho, že Skoropadskij spojil novou ukrajinskou monarchii s Německou říší, zrušil také řadu socialistických politik ústřední rady, což vedlo ke vzpouře řady pro-bolševických frakcí proti vládě. Tyto frakce nabraly na obrátkách, když 11. listopadu 1918 skončila první světová válka, což připravilo ukrajinský stát o většinu podpory Německa. Dne 13. listopadu vytvořila řada povstaleckých frakcí Ředitelství Ukrajiny (označovaný také jako Ukrajinský národní svaz) postavit se proti oslabené Skoropadského vládě. Ředitelství vytvořilo armádu a postupovalo proti Kyjev.[2]
Většinu sil ředitelství tvořily rolnické milice probolševiků nebo antihejtmanů Zelené armády. Tyto milice byly doplněny Sich střelci, jednotka profesionálních ukrajinských vojáků, kteří byli dříve odzbrojeni a rozpuštěni Skoropadským režimem. Síly ukrajinského státu byly tvořeny bývalými ruskými jednotkami, antiboševickými milicemi a malým kontingentem německých vojenských poradců.[1]
Bitva
Dne 15. listopadu 1918 se zálohové síly armády ředitelství začaly přibližovat Kyjev od jihozápadu. Aby se tomu zabránilo, přesunula se síla 700 hejtmanských vojáků, aby zachytila síly ředitelství poblíž města Vasylkiv. Síly hejtmana se rozmístily poblíž vlakového nádraží v Motovilivce. Inteligence rozmístění hejtmanů v Motovilivce si našla cestu k předání prvků sichských střelců pod velením kapitána Fjodora Černika. V reakci na to Černik zahájil okamžitý útok proti hejtmanským silám v naději, že se probojuje jejich obranou a dobije Vasylkiv. Jeho oddíl 300 mužů zaútočil brzy ráno 18. listopadu na levou, pravou a střed hejtmanských sil. Hejtmanská armáda zaútočila proti sobě a přitlačila levé křídlo armády Ředitelství. Síly ředitelství držely, ale utrpěly několik desítek obětí, včetně Černika. Na pravém křídle ředitelství se v zalesněné oblasti ukryla síla 50 sichských střelců, kteří odrazili několik útoků velkou silou několika stovek hejtmanských vojáků. Obě strany navíc během bitvy využily obrněné vlaky k zajištění palebné podpory svých příslušných sil. V poledne začal útok hejtmanské armády slabnout a na pole začaly přicházet posily Ředitelství. Brzy bylo ředitelství vlevo schopno obejít pravé křídlo hejtmana a poslat armádu na ústup. Hejtmanská armáda zaútočila proti svým rezervním silám a obrněným vlakem, ale jeden z obrněných vlaků ředitelství vysadil na hejtmanský vlak dělostřeleckou střelu a přinutil ji stáhnout se. Protiútok hejtmana selhal a do 15:00 odpoledne síly ředitelství udržovaly pole.[1]
Ztráty
Síly ředitelství utrpěly v bitvě 17 zabitých a několik desítek zraněných, zatímco hejtmanské síly utrpěly 700 obětí.[1]
Následky
Po svém vítězství v Motovilivce postupovaly síly ředitelství dál a dobyly Vasylkiv. Hejtmanská síla ustoupila do Darnycja. Během příštích několika týdnů se síly ředitelství přiblížily ke Kyjevu a 14. prosince Skoropadskyi uprchl do Berlína. Tento let znamenal konec ukrajinského státu.[3]
Reference
- ^ A b C d „Майдан. Статті.“ І Мотовилівка - злодійка ..."". maidan.org.ua. Citováno 2018-03-12.
- ^ A b C „А Київщині вшанували загиблих в бою за станцію Мотовилівка“ (v ukrajinštině). Citováno 2018-03-12.
- ^ Publikace Europa (1999). Východní Evropa a Společenství nezávislých států, 1999. Taylor & Francis Group. str. 849. ISBN 978-1-85743-058-5.