Pořadí bitvy o Guadalcanal - Battle of Guadalcanal order of battle

The Guadalcanal kampaň byl bojován od počátečních amerických přistání 7. srpna 1942 až do konečné japonské evakuace 9. února 1943. Jednalo se o první velkou spojeneckou ofenzívu v Pacific Theater of Operations.

Spojené státy

Velení na vysoké úrovni

Velitelé divadla pro provoz Strážní věž
Admirál Chester W. Nimitz
Viceadmirál Robert L. Ghormley (do 18. října)
Viceadmirál William F. Halsey (po 18. říjnu)
Námořní velitelé
Viceadmirál Frank Jack Fletcher
Zadní admirál R. Kelly Turner
1Svatý Námořní náplast Marine Division

Role vrchního velitele, Oblasti Tichého oceánu (CINCPOA) a vrchní velitel, Pacifická flotila USA (CINCPAC), oba cvičil admirál Chester W. Nimitz z jeho ústředí v Pearl Harbor, Havaj.

Protože Solomons leží v jižním Pacifiku, za přistání dne 7. srpna 1942 na Guadalcanalu byla odpovědná Flotila jižního Pacifiku, vedená viceadmirálem Robert L. Ghormley z jeho ústředí v Noumea, Nová Kaledonie.[1] Pesimismus admirála Ghormleyho, nedostatečná práce personálu a neochota navštívit frontu vedly admirála Nimitze k nahrazení mnohem agresivnějším a praktickým viceadmirálem William F. Halsey dne 18. října 1942.[2]

Operační velení invaze bylo přiděleno viceadmirálovi Frank Jack Fletcher. Měl také přímé velení krycí síly, určené Task Force 61, kde letěl se svou vlajkou na palubě vozového parku Saratoga. Obojživelné síly, Task Force 62, vedl kontraadmirál Richmond Kelly Turner na palubě transportu útoku McCawley.

Hořké spory mezi oběma muži se objevily jak při plánování, tak při provádění invaze ohledně toho, jak dlouho by Fletcherovy letadlové lodě zůstaly v blízkosti Guadalcanalu, aby poskytly leteckou ochranu pro námořní pěchotu. Fletcher rozhodl v této věci po několika útocích na spojenecké obojživelné síly spojeneckými bombardéry z japonské základny v Rabaul v den D a D + 1. Tyto útoky přesvědčily Fletchera, že jeho klíčové letadlové lodě již nemohou být ve vodách Solomons riskovány, a v noci 8. srpna nařídil svým letadlům z této oblasti vystoupit. Nepokojil se odstraněním vzduchového krytu a následující ráno chrastil objevem, že jeho obrazovka křižníku byla zdecimována Bitva o ostrov Savo Turner nařídil své zranitelné a stále napůl plné nákladní lodě zpět Noumea kolem západu slunce 9. srpna. Síly námořní pěchoty na břehu tak zůstaly bez vzdušného krytí nebo plánované úrovně jídla a střeliva.

Boj 1. námořní divize o převzetí Guadalcanalu z Japonské císařské armády dosáhl legendárního stavu; insignie jednotky jsou opatřeny velkou červenou číslicí 1 se slovem „Guadalcanal“. Tři budoucnost velitelé námořní pěchoty bojoval na „kanálu“: Alexander A. Vandegrift, Clifton B. Cates a Lemuel C. Shepherd.

Počáteční přistání USA dne Guadalcanal a Tulagi dne 7. srpna 1942 byly vyrobeny 1. námořní divize pod velením genmjr. Alexander A. Vandegrift. Dne 8. prosince byl nahrazen armádním genmjr. Generálmajor Alexander M. Patch, který byl poté jmenován velitelem XIV armádní sbor dne 2. ledna 1943.

námořní pěchota

1Svatý Námořní divize

Alexi. A. Vandegrift jako úplný generál
Wm. H. Rupertus jako generálmajor
C. B. Cates jako úplný generál
M. A. Edson jako generálmajor
Plukovník Lewis B. "Chesty" Puller
Generálmajor Pedro del Valle

Genmjr. Alexander A. Vandegrift
Přistání dne D (7. srpna) na Guadalcanalu provedla 1. místo a 3. prapory / 5. mariňáci v 0910 hodin, následovaný 1. mariňáci v 0930. Přistání na Florida Islands přes zvuk byly provedeny dříve toho rána u 2. prapor / 5. mariňáci, 1. výsadkový prapor a 1. Marine Raider Battalion.[3] The 7. mariňáci a 1. prapor / 11. mariňáci dorazil 18. září. Divize začala stahovat z ostrova 12. prosince.

2nd Námořní divize

Briga. Alphonse DeCarre
Leo D. Hermle jako generálmajor
Evans F. Carlson jako lt. plukovník

brigádní generál Alphonse DeCarre
The 2. mariňáci posílena 3. prapor / 10. mariňáci byly součástí počátečních přistání 7. srpna. Vyztužené 8. mariňáci přistál 2. listopadu a vyztužený 6. mariňáci dne 4. ledna 1943.

Armáda

Americká divize

Alexander M. Patch jako generálporučík

Generálmajor Alexander M. Patch[l]
Dorazil do vrstev od 13. října

Přistál 13. října

Přistál 12. listopadu

25. pěší divize

J. Lawton Collins jako úplný generál

Generálmajor J. Lawton Collins[m]
Dorazil do vrstev od 17. prosince

  • 27. pěší pluk
  • 35. pěší pluk
  • 161. pěší pluk (Washingtonská národní garda)
  • Jednotky na úrovni praporu
    • 8. prapor polního dělostřelectva
    • 64. prapor polního dělostřelectva
    • 89. prapor polního dělostřelectva
    • 90. prapor polního dělostřelectva
    • 65. ženijní bojový prapor


Service Command, South Pacific Theater of Operations

brigádní generál Raymond E. S. Williamson

  • 70. pobřežní dělostřelectvo
  • Inženýrské jednotky
  • Napájecí jednotky
  • Jednotky vojenské policie

japonský

Genpor. Harukiči Hyakutake
Generálmajor Kiyotake Kawaguchi byl zbaven velení a 23. října byl z ostrova vyloučen, stejně jako Battle of Henderson Field začínal

Dne 10. Srpna 1942 Imperial japonská armáda je Sedmnáctá armáda[n] pod Generálporučík Harukiči Hyakutake převzal velení nad japonským úsilím o znovudobytí Guadalcanal. Generál dorazil na ostrov, aby převzal přímé velení 10. října.[6]

2nd Pěchota (Sendai) Divize

generálporučík Masao Maruyama
Přistál mezi 5. zářím a 4. říjnem

  • 4. pěší pluk
  • 16. pěší pluk
  • 29. pěší pluk
  • 2. dělostřelecký pluk
  • 2. ženijní prapor

38. pěší divize

generálporučík Tadayoshi Sano
Vyčerpaná 38. divize přistála 5. – 15. Listopadu

  • 228. pěší pluk
  • 229. pěší pluk
  • 230. pěší pluk
  • 38. pluk pro horské zbraně
  • 38. ženijní prapor

35. brigáda

Generálmajor Kiyotaki Kawaguchi[Ó]
Přistál 29. srpna - 5. září; zahrnoval pozdně přijíždějící prapor 28. pěšího pluku. The Ichiki oddělení dorazilo 18. – 24. srpna.

  • 124. pěší pluk
  • Kitao Battalion /Ichiki Oddělení
  • 4. dělostřelecký pluk
  • 10. prapor horských zbraní
  • 20. prapor horských zbraní

Ostatní jednotky

  • 28. pěší pluk

Dorazil na Guadalcanal 6. července k zahájení výstavby rozjezdové dráhy:

  • 11. stavební jednotka
  • 13. stavební jednotka

Poznámky

  1. ^ Později se dostal k velení divize
  2. ^ Ulevilo Vandegrift za špatný výkon
  3. ^ Zabil, když hlídka, kterou zorganizoval, narazila na neočekávaný japonský odpor a byla v podstatě zničena
  4. ^ Později se dostal k velení sboru a poválečnému veliteli námořní pěchoty
  5. ^ Ulevilo Vandegrift za špatný výkon
  6. ^ Ulevilo se z vnímaného nedostatku agresivity
  7. ^ Ulevilo Vandegrift za špatný výkon
  8. ^ Nakonec se stal nejvíce zdobeným mužem v historii námořní pěchoty
  9. ^ Během roku velil 7. mariňákům Bitva o Peleliu
  10. ^ Velil 1. námořní divizi během roku Okinawská kampaň
  11. ^ Později se dostal k velení pluku a asistenta divize
  12. ^ Později se během osvobozování Evropy dostal k velení armády
  13. ^ Později se dostal k velení sboru během osvobozování Evropy a náčelník štábu armády během korejské války
  14. ^ Japonská armáda se rovnala euroamerickému sboru.
  15. ^ Ulevilo 23. října a po opakovaném odmítnutí poslouchat rozkazy dostalo velení v zadní oblasti

Reference

  1. ^ Morison 1949, s. 250-251
  2. ^ Morison 1948, s. 183
  3. ^ Stille 2015, s. 40
  4. ^ Webová stránka velitelství námořního dědictví a historie, str. 6/84, Seabee Museum, Port Hueneme, CA. [1]
  5. ^ 18. námořní stavební prapor, webová stránka námořního dědictví a historie, str. 21/88, Seabee Museum, Port Hueneme, CA. [2]
  6. ^ Stille 2015, s. 60

Bibliografie

  • Morison, Samuel Eliot (1949). Akce v Korálovém moři, Midway a ponorkách, květen 1942 - srpen 1942. Historie námořních operací Spojených států ve druhé světové válce. IV. Boston: Little, Brown and Co.
  • Morison, Samuel Eliot (1948). Boj za Guadalcanal, srpen 1942 - únor 1943. Historie námořních operací Spojených států ve druhé světové válce. PROTI. Boston: Little, Brown and Co.
  • Stille, Mark (2015). Guadalcanal, 1942–43: První americké vítězství na cestě do Tokia. Oxford: Osprey.