Barbro Eriksdotter - Barbro Eriksdotter

Barbro Eriksdotter Bielke (zemřel 1553), známý v historii jako Barbro Påle („Barbara Kůl“) a Fru Barbro na Brokind („Lady Barbro of Brokind“) byla Švédka ušlechtilý a vlastník půdy. Je známá jako předmět a duch příběh, ve kterém se tvrdí, že straší Brokindský hrad. Ona je také známá jako jeden z pravděpodobných historických vzorů za legenda z Pintorpafrun, stereotypní krutá dáma panství SZO mučení a týrá své podřízené a straší na místě její krutosti po její smrti. Tvrdila, že je vůči svým nájemníkům krutá, a říkalo se, že je čarodějnice. Další osoba označila za historickou osobu pintorpafrun byl Anna Karlsdotter (Vinstorpa).

Život

Barbro Eriksdotter byla dcerou šlechtice a radní státu Erik Turesson (Bielke) a Gunilla Johansdotter Bese. Byla tedy sestrou riksråd a guvernér Axel Eriksson (Bielke), riksråd Ture Eriksson (Bielke) a Anna Eriksdotter (Bielke), známá jako hrdinka Kalmar.

v Stockholm dne 26. června 1524 se provdala za své nevlastní sestry, riksråd šlechtic Måns Johansson Natt och dag (kolem 1500–1555). Během manželství měla sedm dětí (prostřednictvím svého syna se stala tchýní Margareta Grip ). Její manžel byl důvěryhodný důvěrník a úředník krále Gustav I. Švédský, a často chybí v královské službě. V důsledku toho Barbro spravoval svůj majetek, Brokindský hrad v Östergötland.

Legenda a folklór

Brokind Castle kolem roku 1700 zobrazen v Erik Dahlbergh práce Suecia antiqua et hodierna.

Barbro Eriksdotter je údajně známá svou krutostí vůči nájemníkům a rolníkům panství. Byla popsána jako krutý a sadistický vlastník půdy, který rád mučil své podřízené. Říkalo se, že je čarodějnice ve smlouvě s Satan.

Podle legendy měla lady Barbro podřízené připoutaný v soukromí žaláře hradu známého jako Tjuvakistan („Thief's Coffin“) pro nejmenší chyby. Údajně vězně hladověla a poté si nechala u barů jejich vězení, mimo jejich dosah, postavit stůl s jídlem a pitím, aby je mučila.^[1]

Tváří v tvář odporu vůči tomuto činu skvěle odpověděla:

Mají vedle sebe jídlo i pití: pokud nebudou jíst, budou si za to sami.^[2]

Věznice hradu Brokind se stala všeobecně známou a místo, kde se věznice tradičně označuje jako Kisthagen („Coffin Meadow“).^[3]

Barbro Eriksdotter byl předmětem slavného strašidelného příběhu popsaného v roce 1872.^[4] Když zemřela, byla pohřbena v rodinné hrobce předků v Linköpings domkyrka. Podle legendy nespočívala pokojně ve svém hrobě, ale strašila v katedrále. Z tohoto důvodu byla její rakev přemístěna do farního kostela v Brokindu, Vårdnäs kyrka. Když také tento kostel pronásledoval její duch, a kůl byla přinucena skrz její ostatky a její rakev byla hozena do jezera Tarmsjön poblíž hradu Brokind.^[5] Z tohoto důvodu byla označována jako Barbro Påle („Barbara Stake“). Legenda tvrdí, že poté bylo z jezera slyšet křik a volal: „Barbarský kůl, barbarský kůl, duch už nemohl dále ...“

Podle tradiční legendy začala Barbro strašit na zámku Brokind, kde v pozdních nočních hodinách byla viděna tančit Satan.

obraz

• Fiktivní obraz legendárního Barbro Påle

Zdroje

• Gustaf Elgenstierna, Den introducerade svenska adelns ättartavlor 1925-36

Reference