Banine - Banine

Umm-El-Banine Assadoulaeff
Banin.jpg
narozený(1905-12-18)18. prosince 1905
Baku, Ruská říše (Nyní Ázerbajdžán )
Zemřel23. října 1992(1992-10-23) (ve věku 86)
Paříž, Francie
Jméno peraBanine
obsazeníSpisovatel
NárodnostÁzerbájdžánština

Umm-El-Banine Assadoulaeff (Umm El-Banu Äsâdullayeva) (18. prosince 1905 - 23. října 1992) byl a francouzština spisovatel Ázerbájdžánština sestup, který napsal pod penname Banine.[1]

Životopis

Byla vnučkou Ázerbájdžánu milionář Musa Nagijev a dcera ázerbájdžánského podnikatele a politika Mirza Asadullayev.[2]

Banine emigroval do Francie v roce 1923 po svém otci, bývalém ministru ve vládě Ázerbájdžánská demokratická republika (Prosinec 1918 - duben 1920). Přestěhovala se do Istanbul kde opustila svého manžela, za kterého byla v patnácti letech nucena se provdat, a poté uprchla Paříž. Tam, po mnoha letech, literární známí, včetně Henry de Montherlant, Nikos Kazantzakis, a André Malraux vyzval ji, aby zveřejnila. Banine zasvětila svůj pozdější život představení historie a kultury Ázerbájdžánu Francii a Evropa. Její nejslavnější spisy jsou „Kavkazské dny „a„ pařížské dny “. Banine, přítel německého spisovatele Ernst Jünger a rusky Ivan Bunin, vypráví o svém obrácení na Římský katolicismus ve svých knihách.

Banine publikoval několik článků o situaci v Ázerbájdžánu.[Citace je zapotřebí ] Zemřela v říjnu 1992. Její nekrolog v novinách Le Figaro nazval ji „jednou z osobností románské La vie, která prochází stoletím a přitahuje jako lóže všechny pozoruhodné postavy své doby“.[3]

Hlavní díla

  • Nami (Nami), Gallimard, 1942.
  • Dny na Kavkaze nebo Kavkazské dny (Jours caucasiens), Julliard, 1946.
  • Pařížské dny (Jours parisiens), Julliard, 1947, Gris Banal, 2003.
  • Setkání s Ernst Jünger (Rencontres avec Ernst Jünger), Julliard, 1951.
  • Vybral jsem si opium (J'ai choisi l'opium), Sklad, 1959.
  • Po (Après), Stock, 1962.
  • Zahraniční Francie (La France étrangère), S.O.S Desclée de Brouwer, 1968.
  • Volání poslední šance (Šance L'appel de la dernière), S.O.S, 1971.
  • Portrét Ernsta Jüngera: dopisy, texty, setkání (Portrait d'Ernst Jünger: lettres, textes, rencontres), La Table Ronde, 1971.
  • Ernst Jünger má více tváří (Ernst Jünger aux čelí násobkům), Lausanne, edice L'Âge d'Homme, 1989.
  • Co mi řekla Marie: řekla služebnice Marie (Ce que Marie m’a raconté: le dit de la Servante Marie), Cahier Bleus, 1991.

Reference

  1. ^ Банин Асадуллаева "Кавказские дни"
  2. ^ „Mühacirət övladı“. Citováno 2011-11-15.
  3. ^ William Pfaff. The Bullet's Song: Romantic Violence and Utopia. ISBN  978-0-684-80907-6