Ballantyne proti Kanadě - Ballantyne v Canada
Ballantyne, Davidson, McIntyre v. Kanada (Sdělení č. 359/1989 a č. 385/1989) byl případ právního řádu Quebeku, o kterém rozhodl Výbor pro lidská práva z Spojené národy v roce 1993.
Fakta
Tři anglicky mluvící Quebecers: John Ballantyne, Elizabeth Davidson a Gordon McIntyre, kteří vlastnili podniky v Sutton, Quebec a Huntingdon, Quebec, napadené oddíly 1, 6 a 10 návrhu zákona č. 178 (dodatky k Charta francouzského jazyka ) přijatý vládou Quebecu v roce 1988. Tvrdili, že byli oběťmi porušení článků 2, 19 (svoboda projevu), 26 (zákaz diskriminace) a 27 (práva menšin) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech federální vládou Kanady a provincií Québec, protože jim bylo zakázáno používat angličtinu v reklamě nebo ve jménu svých firem.[1]
Názory Výboru pro lidská práva
Článek 19: Bylo zjištěno porušení, protože „Stát si může zvolit jeden nebo více úředních jazyků, nesmí však mimo sféry veřejného života vyloučit svobodu projevu v jazyce, který si zvolí“.[2]
Článek 26: protože „Tento zákaz se vztahuje na francouzsky hovořící i anglicky hovořící osoby, takže francouzsky mluvící osoba, která si přeje inzerovat v angličtině, aby mohla oslovit anglicky mluvící klientelu, tak nemůže učinit“, nebyla zjištěna žádná diskriminace.[3]
Článek 27: HRC se domnívala, že anglicky mluvící lidé v Quebecu nemají nárok na práva menšin, protože „anglicky mluvící občany Kanady nelze považovat za jazykovou menšinu“.[4]
Samostatné názory členů HRC
Waleed Sadi podal nesouhlas, vzhledem k tomu, že domácí opravné prostředky nebyli autory vyčerpány, než se odvolali k Výboru pro lidská práva.[5]
Birame Ndiaye také podala nesouhlas s odkazem na článek 27 jako na ochranu francouzské jazykové menšiny v Kanadě a omezení svobody projevu považuje za odůvodnitelné ochranou práv podle článku 27.[6]
Kurt Herndl podal částečně souhlasné a částečně nesouhlasné stanovisko, když měl za to, že dotčená práva se týkala pouze článku 19, nikoli článku 27. Zpochybnil také postavení obětí Ballantyne a Davidson.[7]
Bertil Wennergren podal souhlas s tím, že „zákaz používání jiného jazyka než francouzštiny pro komerční venkovní reklamu v Quebecu neporušuje žádná z práv chráněných podle článku 27“.[8]
Elizabeth Evatt, Nisuke Ando, Marco Tulio Bruni Celli a Vojin Dimitrijević podal souhlas s tím, že pojem „menšina“ by neměl být vykládán „pouze na základě počtu členů dotčené skupiny ve smluvním státě“.[9]
Reference
- ^ Názory Výboru pro lidská práva č. CCPR / C / 47 / D / 359/1989 a 385/1989 / Rev.1 - Paras. 1., 3.1.
- ^ Názory Výboru pro lidská práva č. CCPR / C / 47 / D / 359/1989 a 385/1989 / Rev.1 - odst. 11.4.
- ^ Názory Výboru pro lidská práva č. CCPR / C / 47 / D / 359/1989 a 385/1989 / Rev.1 - odst. 11.5.
- ^ Názory Výboru pro lidská práva č. CCPR / C / 47 / D / 359/1989 a 385/1989 / Rev.1 - odst. 11.2.
- ^ Názory Výboru pro lidská práva č. CCPR / C / 47 / D / 359/1989 a 385/1989 / Rev.1 - Příloha A
- ^ Názory Výboru pro lidská práva č. CCPR / C / 47 / D / 359/1989 a 385/1989 / Rev.1 - Příloha B
- ^ Názory Výboru pro lidská práva č. CCPR / C / 47 / D / 359/1989 a 385/1989 / Rev.1 - Příloha C
- ^ Názory Výboru pro lidská práva č. CCPR / C / 47 / D / 359/1989 a 385/1989 / Rev.1 - Příloha D
- ^ Názory Výboru pro lidská práva č. CCPR / C / 47 / D / 359/1989 a 385/1989 / Rev.1 - Příloha E