Aydın Menderes - Aydın Menderes
Aydın Menderes | |
---|---|
narozený | Ankara, Krocan | 5. května 1946
Zemřel | 23. prosince 2011 (ve věku 65) Ankara, Turecko |
Národnost | turečtina |
Vzdělávání | Ekonomika |
Alma mater | Ankarská obchodní a ekonomická akademie |
obsazení | Politik |
Aktivní roky | 1970–2002 |
Titul | Člen Velkého národního shromáždění |
Období | 1977–1980 1995–2002 |
Politická strana | 1970-1977 demokratická strana (DP) 1977-1980 Strana spravedlnosti (AP) 1993-1994 Great Change Party (BDP) 1994-1995 Demokratická strana (DP) 1995-1998 Sociální strana (RP) 1998-1999 Ctnost Party (FP) 2002-2007 True Path Party (DYP) 2007-2009 demokratická strana (DP) |
Manžel (y) | „Mran Menderes |
Rodiče) | Adnan Menderes Berin Menderes |
Aydın Menderes (5. května 1946 - 23. prosince 2011) byl a turečtina politik. Byl náměstek, který zastupoval různé strany v letech 1977 až 2002. Byl jeho nejmladším synem premiér Adnan Menderes.[1][2]
Životopis
Menderes se narodil v roce 1946 jako třetí syn Adnana a Berrin Mendersové v Ankaře. Jeho otec, který byl předsedou vlády od roku 1950 ve funkci, byl vyloučen 1960 vojenský převrat, souzen a popraven v roce 1961 spolu se dvěma dalšími ministry vlády.[2][3]
Po ukončení středoškolského studia na VŠE TED Ankara College v roce 1964 navštěvoval Ankarskou obchodní a ekonomickou akademii, kterou ukončil v roce 1968. Nejprve vstoupil do obchodního podnikání, v roce 1970 přešel na politiku. V roce 1976 Aydın Menderes dokončil vojenskou službu v Iskenderun.[3]
Jeho bratr Yüksel spáchal sebevraždu v roce 1972 a druhý bratr Mutlu zemřel při dopravní nehodě v roce 1978. Aydın Menderes byl po dopravní nehodě v roce 1996 zmrzačen a od té doby byl závislý na invalidním vozíku.[2]
Zemřel 23. prosince 2011 v nemocnici v Ankaře, kde byl dlouhodobě léčen. Zůstal po něm jeho manželka Ümran, s níž se oženil v roce 1991.[3]
Politická kariéra
Aydın Menders vstoupil do politiky jako vůdce Demoktrická párty je Aydınská provincie organizace v roce 1970. V návaznosti na Všeobecné volby 1977, vstoupil do parlament jako zástupce Provincie Konya z Strana spravedlnosti (AP).[1]
Byl mezi politiky, kteří byli po dobu deseti let po EU zakázáni v aktivní politice 1980 vojenský převrat. V roce 1993 založil „Velkou stranu změn“ (BDP) a stal se jejím vůdcem. V roce 1994 se jeho strana sloučila do Demokratická strana (DP), která byla obnovena v roce 1992 po jejím uzavření v roce 1980. Aydın Menderesová byla zvolena jejím vůdcem a na tomto postu působila do roku 1995.[1][3]
na Všeobecné volby 1995, byl zvolen poslancem Istanbulu z Islamista Sociální strana (RP). Příští rok se stal zástupcem vůdce strany. Po zákazu strany v roce 1998 se Aydın Menderes přesunul do Ctnost Party (FP), další islamistické strany, a byl zvolen poslancem Istanbulská provincie na Všeobecné volby 1999. Po chvíli rezignoval na stranu ctnosti.[1][3]
V Všeobecné volby 2002, kandidoval na místo v parlamentu z True Path Party (DYP) v Aydınu. DYP se však nepodařilo získat žádné místo v parlamentu. V roce 2007 se DYP a Vlast vlasti (ANAP) se spojily, aby vytvořily a oživily historické demokratická strana (DP). Aydın Menderes opustil politiku poté Hüsamettin Cindoruk se stal vůdcem strany v květnu 2009.[1][3]
Spisovatelská kariéra
V roce 2003 začala Aydın Menderes psát pro noviny Tercüman. Napsal pozdější sloupky pro deník Yeni Asır.
V letech 1987 až 2005 vydal knihy o svých politických myšlenkách.
Funguje
- Tarihte Bir Yolculuk (1987), Dergah Yayınları
- Aydın Menderes ve Siyasette Yeni Yönelişler (1992), Dergah Yayınları (Söyleyişlerinden bir secme)
- Yirmibirinci Yüzyıla Girerken Dünya ve Türkiye (1995, Demokrat Parti Yayınları
- Yirmibirinci Yüzyıla Girerken Demokrat Partinin Misyonu, Demokrat Parti Yayınları)
- Gelenekten Güncele (1999), Gün Yayıncılık
- Devletin Alınyazısı (2005), Kızılelma Yayınları
Reference
- ^ A b C d E Bývalý poslanec Aydin Menderes projde pryč Turecký týdeník, 24. prosince 2011
- ^ A b C Sbohem Aydın Menderes Archivováno 26 prosince 2011, na Wayback Machine Dnešní Zaman, 25. prosince 2011
- ^ A b C d E F „Syn oğul Aydın Menderes vefat etti“. Hürriyet (v turečtině). 24. prosince 2011. Citováno 3. září 2012.