Automotive Tooling Systems v Wilkens - Automotive Tooling Systems v Wilkens

Automotive Tooling Systems v Wilkens
SoudNejvyšší odvolací soud
Rozhodnuto28. září 2006 (2006-09-28)
Přepis (y)[1]

Automotive Tooling Systems (Pty) Ltd v Wilkens a další byl důležitý případ Jihoafrické pracovní právo, ve kterém Nejvyšší odvolací soud Jihoafrické republiky potvrdila zásadu, že a omezení obchodu by bylo považováno za nepřiměřené a v rozporu s veřejná politika, a tedy nevymahatelný, pokud nechrání nějaký právně uznatelný zájem zaměstnavatele a pouze se snaží vyloučit nebo vyloučit soutěž.[1]

Soud dále poukázal na to, že dělicí čára mezi používáním jeho vlastním zaměstnancem dovednosti, znalosti a zkušenosti, které mu nelze bránit v používání, a využívání jeho zaměstnavatele obchodní tajemství nebo důvěrné informace nebo jiné zájmy, které nemusí zveřejnit, pokud jsou vázáni omezením, je často velmi obtížné definovat. Podle soudu musí být zřejmé, že zájem je takový, který lze správně popsat jako úrok patřící zaměstnavateli spíše než zaměstnanci, a v tomto smyslu „vlastnický pro zaměstnavatele“.

Pozadí

V tomto konkrétním případě byla činnost navrhovatelky ve specializované technologické oblasti týkající se design, výroba a / nebo přizpůsobení speciálních strojů a nástrojů. Respondenti byli zaměstnáni jako kvalifikovaní výrobci nástrojů. S navrhovatelkou uzavřeli doložku o omezení obchodu a zachování důvěrnosti. Respondenti následně rezignovali a nastoupili do zaměstnání u třetího respondenta. Respondenti provedli pro třetího respondenta stejnou práci, jakou odvedli pro navrhovatelku.

Argumenty

The navrhovatelka tvrdil, že má majetkový podíl na know-how získaném respondenty, a snažil se o jejich zákaz, opíraje se o omezení obchodního omezení.

Respondenti popřeli nárokovaný majetkový zájem a tvrdili, že příslušné know-how získané prvním a druhým respondentem nebylo ani důvěrné, ani specifické pro podnikání navrhovatele, ale bylo běžně dostupné řemeslníkům a technikům. Výsledkem bylo tvrzení, že znalosti byly součástí zásoby obecných znalostí, dovedností a zkušeností prvního a druhého respondenta, s nimiž měli nárok na živobytí v jakémkoli jiném oboru.

Rozsudek

SCA poukázal na to, že pouhá skutečnost, že bývalí zaměstnanci nastoupí do zaměstnání u konkurenta, sama o sobě neopravňuje navrhovatelku (bývalého zaměstnavatele) k jakékoli úlevě, pokud budou dělat jen to, aby uplatnili své dovednosti a znalosti získané během zaměstnání navrhovatelky.

Soud zamítl kasační opravný prostředek z důvodu, že navrhovatelka neprokázala vlastnický zájem, který by mohl být legitimně chráněn, a dospěl k závěru, že omezení je nepříznivé pro veřejný pořádek, a proto je nevymahatelné.

Reference