Automatická zabezpečená hlasová komunikační síť - Automatic Secure Voice Communications Network

The Automatická zabezpečená hlasová komunikační síť (AUTOSEVOCOM) byl celosvětový, změněný, bezpečný hlas síť pro Ozbrojené síly USA, která byla v provozu od konce 60. let do konce 80. let. Úzce to souviselo s Automatickou hlasovou sítí nebo AUTOVON, což byla hlavní nezabezpečená komutovaná telefonní síť pro armádu.

Fáze I

V polovině 60. let se vláda Spojených států rozhodla zavést celosvětovou zabezpečenou hlasovou síť. Toto bylo pojmenováno Automatická zabezpečená hlasová komunikační síť nebo jeho zkratkou AUTOSEVOCOM a bylo to Národní bezpečnostní agentura První program pro Ministerstvo obrany Spojených států ochrana telefonu. Byl to těžkopádný a drahý systém, který byl k dispozici pouze pro uživatele na vysoké úrovni. Kvůli jeho nedostatečnosti jej ministerstvo obrany omezilo na 1850 terminálů a na konci 60. let v naději na něco lepšího se rozhodlo nepokračovat v rozšiřování AUTOSEVOCOM.[1]

Fáze I sítě byla schválena náměstkem ministra obrany v červenci 1967 a poté trvalo několik let, než implementovala AUTOSEVOCOM v kontinentálních Spojených státech. AUTOSEVOCOM-I byla netaktická síť, která umožňovala uživatelům diskutovat o utajovaných nebo citlivých informacích po telefonu. Síť se skládala z ústředen, přenosových zařízení a účastnických terminálů. Předplatitelé byli uvedeni do provozu buď na přepínači AUTOSEVOCOM, na přepínači automatické hlasové sítě (AUTOVON) nebo na spojeném zámořském ústředně (JOSS), které například obsluhovaly a udržovaly četné prapory signálu ve Vietnamu.

Přepínače AUTOSEVOCOM zajišťovaly širokopásmovou zabezpečenou hlasovou komunikaci mezi místními účastníky a umožňovaly jim navazovat zabezpečené hlasové hovory na velké vzdálenosti. Většina hovorů na dlouhé vzdálenosti byla směrována AUTOVONEM.

Fáze II

Problémy se srozumitelností řeči, požadavky na rozpoznávání hlasu,[2] pořádání telefonních konferencí, rychlejší služby a jednodušší procedury volání vedly představitele obrany ke schválení vývoje vylepšeného systému s názvem AUTOSEVOCOM II. Armáda byla označena jako agentura s hlavní odpovědností za vývoj systému. V květnu 1976 náměstek ministra obrany schválil vývoj programu AUTOSEVOCOM II v plném rozsahu.

AUTOSEVOCOM II zahrnoval technologický pokrok a zajišťoval vyšší kvalitu komunikace pro několik tisíc předplatitelů, u nichž se očekávalo, že jej budou používat při uvedení do provozu v letech 1980 až 1985. Americké armádní komunikační velení působilo jako programový manažer pro AUTOSEVOCOM II.

Automatickou zabezpečenou hlasovou komunikační síť nahradil Síť obrany Red Switch (DRSN) a STU-III zabezpečené telefony. Poslední zabezpečený hlasový přepínač AUTOSEVOCOM na světě byl deaktivován v Pentagonu v roce 1994.[3]

externí odkazy

Reference

  1. ^ Thomas R. Johnson, Americká kryptologie během studené války, 1945-1989 1998, kapitola 17, s. 142.
  2. ^ How Wreck a Nice Beach: The Vocoder from II World War to Hip-Hop Dave Tompkins
  3. ^ Christopher H. Sterling, Vojenská komunikace: od starověku do 21. století, 2008, s. 48-49.