Auke Zijlstra - Auke Zijlstra - Wikipedia
Auke Zijlstra | |
---|---|
![]() | |
Poslanec Evropského parlamentu | |
V kanceláři 7. září 2015 - 2. července 2019 | |
Volební obvod | Holandsko |
V kanceláři 13. září 2011 - 1. července 2014 | |
Volební obvod | Holandsko |
Osobní údaje | |
narozený | Joure, Holandsko | 1. listopadu 1964
Politická strana | Strana za svobodu |
Alma mater | University of Groningen |
Auke Zijlstra (narozen 1. listopadu 1964) je nizozemský politik. Sloužil jako poslanec Evropského parlamentu (MEP) pro Strana za svobodu od 13. září 2011 do 1. července 2014 a ještě jednou od 7. září 2015 do 2. července 2019.
Časný život a kariéra
Zijlstra se narodila 1. listopadu 1964 v Joure. Vystudoval ekonomii na University of Groningen od roku 1984 do roku 1992.[1]
Zijlstra poté začal pracovat jako projektový manažer v oddělení ICT v Britský americký tabák od roku 1991 do roku 2002. V letech 2003 až 2010 pracoval pro Ministerstvo vnitra a vztahů s královstvím.[1]
Politická kariéra
Zijlstra byla na šestém místě na kandidátské listině Strana za svobodu na Volby do Evropského parlamentu 2009.[2] Jelikož Strana svobody získala pouze čtyři křesla, nebyl vybrán. Od září 2010 sloužil jako poslanec ve skupině pro svobodu v Evropském parlamentu. Dne 13. září 2011 nahradil Daniël van der Stoep, který poté, co byl v srpnu 2011 účastníkem nehody pod vlivem alkoholu, vrátil své místo Straně za svobodu.[2]
Zijlstra je známý svými pro-Izrael pohledy. Vidí Izraelsko-palestinský konflikt jako konflikt, ve kterém svět popírá, že pro arabskou stranu jde spíše o konflikt náboženství než o území. Nevidí žádné řešení míru, dokud se tento světový názor nezmění.[3]
V březnu 2012 Strana pro svobodu spustila webovou stránku, na které si holandští občané mohli stěžovat na nepříjemnosti způsobené migrujícími pracovníky ze střední a východní Evropy. Zijlstra obhajoval projev v Evropském parlamentu s odvoláním na to, že strana poslouchá stížnosti obyvatelstva. Dále tvrdil, že v Nizozemsku od přidání nových členských států v roce 2004 vzrostla kriminalita. Obvinil „bruselskou elitu“ „importu kriminality z východní Evropy“.[4] Projev a webové stránky byly ostře kritizovány ostatními poslanci.[4] V hlasování o této webové stránce Evropský parlament velkou většinou prohlásil, že tato stránka je diskriminační a škodlivá.[5]
Jeho funkční období skončilo 1. července 2014. Zijlstra byla mimo jiné členem Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Delegace pro vztahy s Palestinskou legislativní radou.[1] Pro Volby do Evropského parlamentu 2014 držel páté místo na seznamu Strana za svobodu, strana dobyla čtyři křesla a Zijlstra tak nebyl zvolen.[6] Poté se stal zaměstnancem delegace Strany za svobodu v Evropském parlamentu.[1]
Zijlstra vstoupila do Evropského parlamentu znovu v září 2015, po smrti Hans Jansen.[7][8] Zijlstra uvedla, že pro a Eurospektivní strana jako Strana za svobodu bylo nejlepší bránit rozhodovacímu procesu.[9] Pro Volby do Evropského parlamentu v roce 2019 Zijlstra byla třetí na seznamu Strany za svobodu.[10] Nebyl zvolen a jeho členství v Evropském parlamentu skončilo 2. července 2019.[1]
Reference
- ^ A b C d E „Dr. A.J. (Auke) Zijlstra“ (v holandštině). Parlement.com. Citováno 3. listopadu 2013.
- ^ A b „Van der Stoep (PVV) verlaat Europarlement“ (v holandštině). NU.nl. 18. srpna 2011. Citováno 3. listopadu 2013.
- ^ „Evropský týden dodávek: Auke Zijlstra“ (v holandštině). Europa Nu. 3. ledna 2012. Citováno 3. listopadu 2013.
- ^ A b „Nizozemský poslanec hájí„ diskriminační “web“. BBC. 13. března 2012. Citováno 3. listopadu 2013.
- ^ „Rutte ignoruje návrh parlamentu EU na protipólové stránce PVV“. DutchNews.nl. 15. března 2012. Archivovány od originál dne 4. listopadu 2013. Citováno 3. listopadu 2013.
- ^ „PVV presenteer kandidatenlijst Europees Parlement“ (v holandštině). PVV. 24. března 2014. Citováno 21. prosince 2014.
- ^ „Benoeming A.J. Zijlstra tot lid van het Europees Parlement“ (v holandštině). Kiesraad. 23. července 2015. Citováno 8. září 2015.
- ^ „Auke Zijlstra - historie parlamentní služby“. Evropský parlament. Citováno 8. září 2015.
- ^ Mark van Assen (20. května 2019). „De populisten staan te popelen voor Europese verkiezingen“ (v holandštině). Algemeen Dagblad. Archivovány od originál dne 3. června 2019.
- ^ „Marjolein Faber blijft nummer 1 PVV in senaat“ (v holandštině). Dagblad van het Noorden. 25. března 2019. Citováno 4. dubna 2020.