Auke Zijlstra - Auke Zijlstra - Wikipedia

Auke Zijlstra

Poslanec
Auke-zijlstra-1313675704.jpg
Poslanec Evropského parlamentu
V kanceláři
7. září 2015 - 2. července 2019
Volební obvodHolandsko
V kanceláři
13. září 2011 - 1. července 2014
Volební obvodHolandsko
Osobní údaje
narozený (1964-11-01) 1. listopadu 1964 (věk 56)
Joure, Holandsko
Politická stranaStrana za svobodu
Alma materUniversity of Groningen

Auke Zijlstra (narozen 1. listopadu 1964) je nizozemský politik. Sloužil jako poslanec Evropského parlamentu (MEP) pro Strana za svobodu od 13. září 2011 do 1. července 2014 a ještě jednou od 7. září 2015 do 2. července 2019.

Časný život a kariéra

Zijlstra se narodila 1. listopadu 1964 v Joure. Vystudoval ekonomii na University of Groningen od roku 1984 do roku 1992.[1]

Zijlstra poté začal pracovat jako projektový manažer v oddělení ICT v Britský americký tabák od roku 1991 do roku 2002. V letech 2003 až 2010 pracoval pro Ministerstvo vnitra a vztahů s královstvím.[1]

Politická kariéra

Zijlstra byla na šestém místě na kandidátské listině Strana za svobodu na Volby do Evropského parlamentu 2009.[2] Jelikož Strana svobody získala pouze čtyři křesla, nebyl vybrán. Od září 2010 sloužil jako poslanec ve skupině pro svobodu v Evropském parlamentu. Dne 13. září 2011 nahradil Daniël van der Stoep, který poté, co byl v srpnu 2011 účastníkem nehody pod vlivem alkoholu, vrátil své místo Straně za svobodu.[2]

Zijlstra je známý svými pro-Izrael pohledy. Vidí Izraelsko-palestinský konflikt jako konflikt, ve kterém svět popírá, že pro arabskou stranu jde spíše o konflikt náboženství než o území. Nevidí žádné řešení míru, dokud se tento světový názor nezmění.[3]

V březnu 2012 Strana pro svobodu spustila webovou stránku, na které si holandští občané mohli stěžovat na nepříjemnosti způsobené migrujícími pracovníky ze střední a východní Evropy. Zijlstra obhajoval projev v Evropském parlamentu s odvoláním na to, že strana poslouchá stížnosti obyvatelstva. Dále tvrdil, že v Nizozemsku od přidání nových členských států v roce 2004 vzrostla kriminalita. Obvinil „bruselskou elitu“ „importu kriminality z východní Evropy“.[4] Projev a webové stránky byly ostře kritizovány ostatními poslanci.[4] V hlasování o této webové stránce Evropský parlament velkou většinou prohlásil, že tato stránka je diskriminační a škodlivá.[5]

Jeho funkční období skončilo 1. července 2014. Zijlstra byla mimo jiné členem Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Delegace pro vztahy s Palestinskou legislativní radou.[1] Pro Volby do Evropského parlamentu 2014 držel páté místo na seznamu Strana za svobodu, strana dobyla čtyři křesla a Zijlstra tak nebyl zvolen.[6] Poté se stal zaměstnancem delegace Strany za svobodu v Evropském parlamentu.[1]

Zijlstra vstoupila do Evropského parlamentu znovu v září 2015, po smrti Hans Jansen.[7][8] Zijlstra uvedla, že pro a Eurospektivní strana jako Strana za svobodu bylo nejlepší bránit rozhodovacímu procesu.[9] Pro Volby do Evropského parlamentu v roce 2019 Zijlstra byla třetí na seznamu Strany za svobodu.[10] Nebyl zvolen a jeho členství v Evropském parlamentu skončilo 2. července 2019.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E „Dr. A.J. (Auke) Zijlstra“ (v holandštině). Parlement.com. Citováno 3. listopadu 2013.
  2. ^ A b „Van der Stoep (PVV) verlaat Europarlement“ (v holandštině). NU.nl. 18. srpna 2011. Citováno 3. listopadu 2013.
  3. ^ „Evropský týden dodávek: Auke Zijlstra“ (v holandštině). Europa Nu. 3. ledna 2012. Citováno 3. listopadu 2013.
  4. ^ A b „Nizozemský poslanec hájí„ diskriminační “web“. BBC. 13. března 2012. Citováno 3. listopadu 2013.
  5. ^ „Rutte ignoruje návrh parlamentu EU na protipólové stránce PVV“. DutchNews.nl. 15. března 2012. Archivovány od originál dne 4. listopadu 2013. Citováno 3. listopadu 2013.
  6. ^ „PVV presenteer kandidatenlijst Europees Parlement“ (v holandštině). PVV. 24. března 2014. Citováno 21. prosince 2014.
  7. ^ „Benoeming A.J. Zijlstra tot lid van het Europees Parlement“ (v holandštině). Kiesraad. 23. července 2015. Citováno 8. září 2015.
  8. ^ „Auke Zijlstra - historie parlamentní služby“. Evropský parlament. Citováno 8. září 2015.
  9. ^ Mark van Assen (20. května 2019). „De populisten staan ​​te popelen voor Europese verkiezingen“ (v holandštině). Algemeen Dagblad. Archivovány od originál dne 3. června 2019.
  10. ^ „Marjolein Faber blijft nummer 1 PVV in senaat“ (v holandštině). Dagblad van het Noorden. 25. března 2019. Citováno 4. dubna 2020.