Asociace evropských příhraničních regionů - Association of European Border Regions
The Asociace evropských příhraničních regionů (AEBR) je organizace evropských regionů a zabývá se přeshraniční spolupráce v Evropě[1] a další kontinenty. Hlavní kancelář AEBR sídlí v Gronau (Severní Porýní-Vestfálsko ), Německo. Má také kancelář projektu v Berlín, anténa v Brusel (v kanceláři Extremadura ) a informační střediska pro Ukrajinu v Charkov (ve spolupráci s Simon Kuznets National University of Economics ) a pro Balkán v Novi Sad (ve spolupráci s CESCI Balkán). Zastupuje zájmy evropských hraničních a přeshraničních regionů na evropské, národní a regionální úrovni.
Dějiny
První iniciativa na vytvoření "unie pro příhraniční regiony" byla projednána v roce 1965 na Mezinárodní konferenci regionálního plánování v roce 2006 Basilej. Po rozsáhlé přípravě se ve dnech 17. – 18. Června 1971 sešlo deset příhraničních regionů z Evropy a vytvořila Stálá konference evropských příhraničních regionů, která se později nazvala „Sdružení evropských příhraničních regionů“.[2] Za prvního prezidenta AEBR zvolili Alfreda Mozera.[3]
| Prezident | Inaugurace | Konec období |
|---|---|---|
| Alfred Mozer (1905–1979) | 1971 | 1975 |
| Horst Gerlach (1919–1990) | 1975 | 1979 |
| Dr. Wolfgang Schäuble (narozen 1942) | 1979 | 1983 |
| Dr. Karl Ahrens (narozen 1924) | 1984 | 1996 |
| Joan M. Vallvé (narozen 1940) | 1996 | 2004 |
| Lambert van Nistelrooij (narozen 1953) | 2004 | 2009 |
| Karl-Heinz Lambertz (narozen 1952) | 2009 | 2017 |
| Oliver Paasch | 2017 | 2019 |
| Ann-Sofi Backgren | 2019 | současný prezident |
Cíle
AEBR podporuje evropské příhraniční a přeshraniční regiony za účelem:
- aby jejich konkrétní problémy, příležitosti, úkoly a projekty byly srozumitelné
- zastupovat jejich celkové zájmy vůči národním a mezinárodním parlamentům, jiným orgánům a institucím
- zahájit, podporovat a koordinovat jejich spolupráci v celé Evropě
- vyměňovat si zkušenosti a informace, formulovat a koordinovat společné zájmy z různých problémů a příležitostí příhraničních regionů a nabízet řešení.
- podporovat CBC struktury, projekty a programy
- pomáhat při přípravě CBC akce a další aktivity.[4]
Za účelem dosažení svých cílů spolupracuje AEBR na evropské úrovni společně s:
- Evropská unie
- Evropská rada
- Parlamentní shromáždění
- Kongres Rady Evropy
- Výbor expertů pro otázky hranic
Organizace
Valné shromáždění
Valné shromáždění hlasuje pro prezidenta a výkonný výbor a rozhoduje o tom, kteří žadatelé jsou do organizace přijati, jakož i o stanovení příspěvkových poplatků.[5]
Výkonný výbor
Výkonný výbor se skládá z prezidenta, pokladníka a nejméně sedmi místopředsedů a dvaceti členů zastupujících příhraniční a přeshraniční regiony, kteří po zvolení do funkce obdrží dvouleté funkční období. Jsou odpovědní za pozice přijaté AEBR v zásadních otázkách a za spolupráci s evropskými a národními institucemi, organizacemi a sdruženími. Jsou rovněž odpovědní za jmenování generálního tajemníka. Prezident (nejvýše postavený zástupce AEBR) zastupuje AEBR navenek a je rovněž odpovědný za společná rozhodnutí s generálním tajemníkem. Generální tajemník má pravomoc a rovněž oprávnění zastupovat AEBR.[6]
Pomocné orgány
Asociace evropských pohraničních regionů může otevírat fóra, vytvářet výbory a zaměstnávat zástupce evropských a jiných politických orgánů, sdružení a sociálních skupin, které mají poradní funkci. AEBR také organizuje pracovní skupiny a pracovní skupiny pro různé otázky zájmu evropských hraničních a příhraničních regionů, k nimž patří zástupci evropských institucí a politických výborů, sdružení a skupin relevantních pro společnost s poradní rolí. „Poradní výbor pro přeshraniční spolupráci“ je složen z vědců a zúčastněných stran, které poskytují AEBR poradenství ve všech záležitostech týkajících se přeshraniční spolupráce. Tento výbor může rovněž předkládat návrhy na řešení problémů v oblasti přeshraniční spolupráce.[7]
Členové
AEBR vytvořila přibližně 100 příhraničních a přeshraničních regionů, což představuje více než 200 příhraničních regionů v rámci EU i mimo ni. Přeshraniční regiony (např. Euregio ) a větší kombinace (například Greater Region Saar-Lor-Lux) mají často jako členy více regionů[je zapotřebí objasnění ].
Řádní členové
Přeshraniční region, hranice nebo sdružení příhraničních regionů v rámci EU Evropská unie může požádat jako řádný člen s plným hlasovacím právem.[8]
Nehlasující členové
Členy bez hlasovacích práv, kteří se mohou přihlásit jako členové bez hlasovacích práv, jsou příhraniční a přeshraniční regiony. Po přijetí za člena bez hlasovacího práva získají status pozorovatele na dva roky, dokud nebude přesvědčivě potvrzen jejich status zástupce. Poradními členy mohou být také členové bez hlasovacího práva, kterými mohou být jednotlivci, sdružení, instituce a instituty působící v oblasti přeshraniční spolupráce.[4]
Jazyky
Jazyky, které se na AEBR primárně používají jako pracovní jazyky, jsou němčina, angličtina, francouzština, polština, španělština, italština, portugalština, ruština a případně další jazyky členských regionů.
Projekty
- Projekt INTERREG IIIC RFO „Změna na hranicích“ (2003-2007)
- Studie „Právní nástroj pro decentralizovanou spolupráci“ pro Evropskou komisi (2003-2004)
- Projekt ULYSSES v rámci programu ESPON (2009–2012)
- Projekt GRUNDTVIG SCULTBORD (Šíření kultury v příhraničních regionech) (2010-2012)
- Projekt EU: Zlepšení informací pro přeshraniční pracovníky v evropských příhraničních regionech (2012)
- Projekty EU: CBC v Latinské Americe (2010; 2012, 2013)
- Projekty EU: CBC v západní Africe
- Interreg Volunteer Youth (IVY) (2017-2020)
- b-solutions (2017-2021)
Publikace
- Recenzované mapy „Oblasti přeshraniční spolupráce“ (2007 a 2011)
- Zpravodaj AEBR (2004-2009)
- Spolupráce mezi evropskými pohraničními regiony. Recenze a perspektivy (2007)
- Elektronický zpravodaj AEBR (od roku 2009)
- Diskusní příspěvky, stanoviska a návrhy týkající se územního přístupu, politiky soudržnosti, dopravy, zdraví, venkova, horských a námořních oblastí, vnějších hranic atd.
Reference
- ^ Kovziridze, Tamara (2008). Hierarchie a vzájemná závislost ve víceúrovňových strukturách: Zahraniční a evropské vztahy belgických, německých a rakouských federovaných subjektů. Asp / Vubpress / Upa. p. 133. ISBN 9789054875369.
- ^ Hooper, Barbara; Kramsch, Olivier (2004). Přeshraniční správa v Evropské unii. Taylor & Francis. p. 175. ISBN 9780203563380.
- ^ Jens Gabbe a Dr. Viktor Frhr. von Malchus; Dr. Thomas Stumm (2008). „3. Sdružení evropských příhraničních regionů jako zastřešující organizace“. V Caitriona Mullan (ed.). Spolupráce mezi evropskými příhraničními regiony: přezkum a perspektivy. Baden-Baden, Německo: Nomos Verlagsgesellschaft. p. 16. ISBN 978-3-8329-3390-6.
- ^ A b Jens Gabbe a Dr. Viktor Frhr. von Malchus; Dr. Thomas Stumm (2008). „3.5 Stanovy pro společné cíle“. V Caitriona Mullan (ed.). Spolupráce mezi evropskými příhraničními regiony: přezkum a perspektivy. Baden-Baden, Německo: Nomos Verlagsgesellschaft. str. 23–24. ISBN 978-3-83293390-6.
- ^ „Organizace AEBR“.
- ^ Jens Gabbe a Dr. Viktor Frhr. von Malchus; Dr. Thomas Stumm (2008). „3.5 Stanovy pro společné cíle“. V Caitriona Mullan (ed.). Spolupráce mezi evropskými příhraničními regiony: přezkum a perspektivy. Baden-Baden, Německo: Nomos Verlagsgesellschaft. p. 25. ISBN 978-3-83293390-6.
- ^ Jens Gabbe a Dr. Viktor Frhr. von Malchus; Dr. Thomas Stumm (2008). „3.5 Stanovy pro společné cíle“. V Caitriona Mullan (ed.). Spolupráce mezi evropskými příhraničními regiony: přezkum a perspektivy. Baden-Baden, Německo: Nomos Verlagsgesellschaft. p. 24. ISBN 978-3-83293390-6.
- ^ "Členství".