Sdružení pro technologii železa a oceli - Association for Iron and Steel Technology
Zkratka | AIST |
---|---|
Formace | 2004 Spojené státy |
Umístění |
Sdružení pro technologii železa a oceli (AIST) je nezisková profesionální organizace zaměřená na propagaci mezinárodního průmyslu železa a oceli prostřednictvím sítí a vzdělávání.[1][2] AIST má přes 17 500 členů ve více než 70 zemích, ačkoli většina jejích členů je z Severní Amerika, což odráží jeho historickou vazbu na americký ocelářský průmysl.[3] AIST vznikla sloučením dvou starších organizací, Asociace inženýrů ze železa a oceli a Železné a ocelářské společnosti v roce 2004.[4] AIST je členská organizace American Institute of Mining, Metalurgical, and Petroleum Engineers (AIME). Sídlo organizace je v Warrendale, Pensylvánie. Z těchto kanceláří vychází měsíčník Iron and Steel Technology magazine.[5] Sdružení také každý rok pořádá mezinárodní konferenci s názvem AISTech. AIST také nabízí školení a místní akce pořádané různými členskými kapitolami a technickými komisemi.
Technologické divize
AIST má řadu aktivních divizí odrážejících rozmanitost technologických zájmů v ocelářském průmyslu, jedná se o:[6]
- Bezpečnost a životní prostředí
- Výroba a výroba železa
- Výroba oceli
- Rafinace a Casting
- Válcování a zpracování
- Hutnictví
- Energie a řízení
- Služby a spolehlivost zařízení
- Pohyb a přeprava materiálů
Tyto divize obsluhuje řada výborů, které organizují zasedání na konferenci AISTech a dohlížejí na vzdělávací a vzdělávací aktivity týkající se těchto oblastí znalostí.
Reference
- ^ Oficiální domov Asociace pro technologii železa a oceli
- ^ Austrálie Business Review Archivováno 9. ledna 2014 na adrese Wayback Machine
- ^ Treado, C., Sustaining Pittsburgh Technology Cluster, Centrum pro průmyslová studia, University of Pittsburgh, 2008, s. 34, PDF
- ^ Association for Iron and Steel Technology, The National Library of Australia
- ^ Technologie železa a oceli: SCImago Journal & Country Rank
- ^ Technologické divize a technologické výbory, AIST Archivováno 15. srpna 2013, v Wayback Machine