Articuli Podmanickyani - Articuli Podmanickyani

Articuli Podmanickyani
Vytvořeno2. ledna 1506
UmístěníVagh-Besztercz, Maďarské království (Nyní Považská Bystrica, Slovensko )
AutořiJános Podmanitzky

Articuli Podmanickyani je dokument vydaný nyitským biskupem (nyní Nitra, Slovensko ) a Záhřeb, poradce krále Vladislava II a majitel domu Považský hrad (Maďarsky: Vágbeszterce vára) János Podmanitzky. Dokument oficiálně uvádí vztah mezi pronajímateli a darebáky ve městě ve středověku Horní Maďarsko (dnes většinou Slovensko ). Při stanovování „nových“ objednávek dokument nepřímo ukazuje podmínky obvyklého života, jak je pozoroval Articuli. Další důležitou vlastností dokumentu je, že krátce nato János Podmanitzky publikoval v latinský, také to přeložil do Slovák, což byl v té době vzácný výskyt.

Dokument

  1. Je stanoveno, že všechny orné půdy města by měly být rozděleny na 52 povrazců (latinsky: funis, středověká měrná jednotka, to se rovná zhruba 30 m, v moderních čtvercových měrách by takový pozemek měl plochu 15-30 ha), a ne více. Ve městě by mělo být 52 domů obývaných více srpnovými sněmovnami, mezi které by mělo být rozděleno 52 povrazců. Řada těchto domů, jimž bylo povoleno vlastnit pozemky, vycházela z domu kováře Pavla Masáka v té době na Hlinikově ulici. Z opačného místa potoka Bystrica (Vágbeszterce), to bylo ohraničeno Petrikovým domem. Pak to pokračovalo na jiné straně než u obchodníka Baltazara, který byl poblíž ulice, což vedlo k háji poblíž lesního nábřeží u Skalova domu, pak se to ohýbalo kolem vany až k řece. Další část země byla mezi Královým a Uhlikovým domem. To bylo 52 domů s okolními pozemky, ke každému byl přidělen povrazec.
    Pronajímatel v žádném případě nemůže převzít půdu patřící těmto domům. Pokud je kdokoli ochoten prodat svůj dům, mezi obyvateli těchto domů musí být dům prodán s pozemkem a za odpovídající cenu. Pokud se ten, kdo chce dům prodat, a kupující nemohou dohodnout na ceně, mělo by o ceně rozhodnout starosta nebo zastupitelstvo města.
  2. Starosta a měšťané by měli být voleni z těchto 52 domů.
  3. Protože i v minulosti byla daň placena z 52 domů (povrazov), také od nynějška bude placena z 52 domů.
  4. Že tam bude starosta a měšťané, kteří budou vládnout komunitě se svým vlastním svědomím a vírou, a ne komunita, která jim bude vládnout.
  5. Pokud někdo chce postavit dům, buď z těch 52 domů, nebo z těch, které se usazují na pozemcích. Ti, kteří mají pozemek, by měli přinést těm, kteří chtějí stavět vhodné dřevo pro stavbu, a těm, kteří žijí v zahradách, by měli pomoci s výstavbou. Stavba by měla být povolena všem.
  6. Nikdo jiný, že těch 52 má právo natahovat pivo a prodávat víno. Existuje pouze jedno vinařství, s výjimkou ročního trhu. Prodej vína se předává z jednoho do druhého. Pokud někdo chce začít prodávat víno, je třeba zavolat starostu se shromážděním, aby mohl rozhodnout o ceně produktu, a každý, kdo bude produkt prodávat, ušetří na rozpočet města čtvrt zlaty (v té době středověká měna). Pokud je někdo chudý, kdo nemůže prodávat víno, jeho roční právo by mohlo být prodáno za čtvrtinu zlata.
  7. Nikdo ze zmíněných nemůže prodávat a vařit pivo. Pivo může najednou prodávat vždy maximálně pět lidí, s výjimkou ročního trhu. V době uvedení na trh a dva týdny před a poté má každý občan právo prodávat víno a pivo. Prodej piva, protože prodej vína se předává z jednoho do druhého. Pokud by někdo obyčejný uvařil pivo, při kontrole starostou a měšťany by rozhodoval o množství sladu vynaloženého na výrobu za jednu zlatu a podle toho je stanoveno množství prvotřídního piva, za které se platí jedna zlatá, takže ten, kdo vařil pivo, bude mít své peníze zpět. Za prodej prvotřídního piva jde čtvrtina zlatých do města. Pivo druhé třídy by mělo být prodáváno za nižší cenu, pivo nejnižší kvality může mít pivovar pro vlastní účely. Kdykoli jeden vaří pivo, učitelům ve škole by měli přinést dvě plechovky s vodou. Pokud někdo nemůže vařit pivo, právo na objednávku může být prodáno za čtvrtinu zlata. Nikdo nemůže prodávat zapůjčené víno ani pivo.
  8. Když řezník zabije dobytek, starosta a dva členové měšťanů by měli zajistit, že bude zabito a zpracováno podle pravidel tohoto řemesla. Poté, co je zabit, musí být odstraněna střeva a kůže. Mělo by být rozděleno od hlavy a nohou. Teprve poté lze měřit hmotnost. Když se rozhodne o ceně za jedno Váhy, mají starosta a členové shromáždění právo brát střeva. Jazyk by měl být ponechán dětem ve škole. Pokud někdo nechce dát jazyk, musí se maso za cenu toho dát do školy.
  9. Nikdo si nemůže půjčit peníze z rozpočtu města; ani peníze nemohou utratit měšťané. Peníze by se měly každý rok hromadit, aby městu vždy zbyly nějaké peníze, protože šestina těchto peněz jde lidem, kterým by město mělo ctít. (Ušlechtilý muž, majitel domu). Pokud ti, kdo mají právo spravovat peníze města, utratí více než jednu šestinu rozpočtu, měli by být zbaveni důvěry a důstojnosti. Měli by být také fyzicky potrestáni jako zloději.
    Pokud někdo chce investovat nějaké peníze z rozpočtu města, měl by starosta souhlasit, ale s dobrou zárukou a podmínkou, že se peníze vrátí za rok, s něčím z příjmu.
    Všechno musí být otevřeně urovnáno pod dohledem starosty a měšťanů.
  10. Nikdo nemůže hrát kostky ze sněmovny a měšťanů, s výjimkou služebníků pronajímatele a šlechticů ubytovaných ve městě.
  11. Bather, který věděl, jak provádět krveprolití (Lékaři ve středověku věřili, že většina lidských onemocnění byla důsledkem přebytečné tekutiny v těle (tzv. Humor). Léčbou bylo odstraňování přebytečné tekutiny odebíráním velkého množství krve z těla. Dvěma hlavními metodami krveprolití byly pijavice a venesekce.), Musí za koupele platit roční daň ve výši jedné zlaté.
    Za jedno krveprolití měl dostat čtyři denáry (zlatá měla 100 denárů), za jedno venesekce (přímé otevření žíly) by měl dostat jeden vídeňský denár, za jedno koupání jeden denár a za koupání ženy jeden obulus. Každá rodina žijící ve městě musí dát jeden vozík naloženého dřeva. Poté získali volný přístup do lázní po celý rok. Pokud se v lázni něco poškodí, zaplatilo by město za obnovu.
  12. Každý, kdo ve městě žije, musí čtyři dny v roce pomáhat s vytvrzením břehu řeky Váh (Vág), aby ve městě způsobil povodně.
  13. Je jmenováno, že žádný z občanů se neodvolá k soudu v Krupině (Korpona) (existoval soud, na který se kdokoli z obyvatel obou Bystrica nebo Žilina (Zsolna) se může odvolat), s výjimkou trestů smrti a případů souvisejících s důstojností osob. Také by se nikdo neměl odvolat, pokud o jeho případu ještě nebylo rozhodnuto v kraji s dohledem pronajímatele.
  14. Nikdo, kdo žije na hřišti, nemusí platit daň.
  15. Pečit chléb může kdokoli s podmínkou, že těsto bude mít stejnou hmotnost odpovídající jednomu denu.
  16. Protože kdokoli Žilina (Zsolna) nebo v Rajec má právo postavit rám pro roztažení látky. Také obyvatelé Bystrica mají právo postavit ho kdekoli, kde se jim to zdá být výhodné.
  17. U kostela by měla být ulice textilů. Sídlo kovářů by mělo být na ulici vedoucí z Moštence, obuvníci by se měli scházet na ulici vedoucí z Hliníku. Protože Bystrica má stejná práva jako Žilina (Zsolna) a Rajec, oděvníci a ostatní mohou být seskupeni do cechů.
  18. Lidé žijící na polích (lat. Inquilinus) musí být schopni sloužit pronajímateli tři dny v roce.
  19. Na opačné straně řeky nikdo nemůže chytit králíky nebo ptáky.
  20. Lidé žijící ve městě mohou lovit ryby pomocí sítí zvaných sak a veter.
  21. Ti, kteří žijí v Bystrica nemusí platit daně svému pronajímateli, s výjimkou těch, kteří přepravují víno do Bytča (Nagybiccse) a Žilina (Zsolna). V době uvedení na trh nikdo neplatí žádnou daň.
  22. „Králův oběd“, který občané museli dát pronajímateli, již není nevyhnutelný pro pronajímatele.
  23. Panství Hrbotin je v majetku města.
  24. Lidé z Bystrica od nynějška už nemusíte orat a dělat pro hrad nějaké další práce, s výjimkou skládání lahví vína na hrad, sekání luk na Zakvasově a prací na opravě mostu.
  25. Lidé žijící na hřišti by měli dávat městu pouze 10 denů a městu ročně nic jiného.

Pronajímatel Vágbeszterce (Považská Bystrica ) přijal dokument a obyvatelé Bystrice se zavázali tato pravidla přesně dodržovat. Díky jejich pronajímateli, že tak jasně stanovil pravidla, se obyvatelé zavázali každoročně dávat pronajímateli a jeho dědicům 100 zlatých, 100 gbel (A gbel je středověké měřítko kapacity: 1 gbel = 84 litrů) a 50 mrtvých kohoutů. Lidé žijící na polích musí dát dva mrtvé kohouty. Pokud by někdo nerespektoval tato pravidla, zejména pravidla týkající se vína a piva, byla by zbavena důstojnosti a nemohla by se stát členem měšťanů. Pokud by někdo porušil jiná pravidla, musel by ten člověk zaplatit polovinu zlata, z čehož polovina půjde pronajímateli a půl církvi.

Reference