Arabské hnutí Azawad - Arab Movement of Azawad
Arabské hnutí Azawad | |
---|---|
الحركة العربية الأزوادية Mouvement arabe de l’Azawad | |
![]() Vlajka použitá pohybem | |
Vůdci | Ahmad Ould Sidi Muhammad (Generální tajemník) Husajn Ould Ghulam (Náčelník štábu)[1] |
Data provozu | Počátek roku 2012 - současnost |
Aktivní regiony | Azawad /severní Mali |
Ideologie | Světský Arabský nacionalismus Autonomie z Azawad |
Velikost | 500 (nárokováno) |
Část | ![]() |
Odpůrci | Ansar Dine Národní hnutí za osvobození Azawadu ![]() |
Bitvy a války | 2012 – současnost konflikt v severním Mali |
The Arabské hnutí Azawad (arabština: الحركة العربية الأزوادية, Francouzsky: Mouvement arabe de l’Azawad; MAA) je Arab vojenská organizace působící v Azawad /severní Mali. Zpočátku známý jako Fronta národního osvobození Azawadu (Francouzština: Front de libération nationale de l'Azawad; FLNA), byla založena počátkem roku 2012, během 2012 Tuaregské povstání. MAA tvrdí, že je sekulární, neteroristická organizace, jejímž hlavním cílem je hájit zájmy arabských národů v severním Mali.[2] Je údajně ochoten „pracovat s Francie proti terorismu, obchodu s drogami a organizovanému zločinu “v regionu.[3] Skupina vyzývá k udělení značné autonomie severní části Mali.[3]
Dějiny
MAA byla založena jako fronta národního osvobození Azawadu (FLNA) počátkem roku 2012. Byla složena převážně z bojovníků arabských milicí, kteří se organizovali na obranu Timbuktu během postupu silami Tuaregu Národní hnutí za osvobození Azawadu (MNLA) a Islamista Ansar Dine proti městu. Nová skupina tvrdila, že je proti nezávislosti Azawadu od Mali a uvalení šaría zákon v regionu.[4] Poté, co Timbuktu 1. dubna 2012 podlehl povstalcům, FLNA 27. dubna krátce obsadila město, ale poté odešla po Abdelhamid Abou Zeid, přední člen al-Káida v islámském Maghrebu (AQIM), vydal požadavek, aby odešli.[5]
FLNA měla zpočátku potíže se zajištěním podpory mezi Araby Berabiche komunita v severním Mali; její vůdci byli napadeni za účast na obchodu s pašováním drog v severním Mali a za částečnou odpovědnost za eskalaci násilí v regionu. Byli také obviněni z pomoci AQIM při převzetí Timbuktu. FLNA přesto pokračovala ve svých operacích v severním Mali, přičemž jednala nezávisle na MNLA i islamistech, a následně změnila svůj název na Arabské hnutí Azawad (MAA).[6]
V prosinci 2012 MAA tvrdila, že má „velmi dobrý vztah“ s Tuaregskou MNLA navzdory „malým rozdílům“ mezi těmito dvěma organizacemi,[1] ale v následujícím roce byly obě skupiny vůči sobě otevřeně nepřátelské. 23. února 2013, MAA zaútočil na MNLA ve městě al-Khalil, blízko Tessalit; obvinila také vojáky MNLA ze zabavení vozidel Arabů v regionu, vyprázdnění jejich obchodů a znásilnění žen.[7] 24. února Francouzské letectvo zahájily nálety na cíle MAA, které údajně zranily pět vojáků MAA a zničily pět jejich vozidel. Mluvčí MAA reagoval odsuzením zásahu a charakterizoval francouzskou akci jako „otevřenou podporu“ MNLA.[8]
Na začátku dubna 2013 se MAA zúčastnila konference, na které se sešli vedoucí představitelé různých arabských skupin v Azawadu. Konference, která se konala v Mauritánci hlavní město Nouakchott, skončilo vytvořením nové organizace Konvergence arabských hnutí a sdružení pro jednotu a rozvoj Azawadu, jejímž úkolem bylo zastupovat zájmy všech arabských komunit v regionu. Vedoucí MAA byl jmenován členem rady Konvergence.[9]
21. dubna 2013 obsadila MAA město Ber, přibližně 50 kilometrů severně od Timbuktu.[10] Arabští bojovníci se do města vrátili 5. května; vyplenili obchody a domy a pak odešli. MAA popřel odpovědnost za tento druhý incident a tvrdil, že lupiči jednali v rozporu s rozkazy.[11] 17. května MAA tvrdila, že vstoupila Anefis, na jihozápad od Kidal, po střetu s bojovníky MNLA. Intervence francouzské armády však donutila MAA odejít do následujícího dne.[12] MNLA tuto verzi událostí odmítla a místo toho tvrdila, že bojovníci, kteří vstoupili do Anefisu, byli členy islamistické Hnutí za jedinečnost a džihád v západní Africe (MUJAO).[13]
Organizace a síla
MAA je vedena a Generální tajemník; od dubna 2013 tuto funkci zastával Ahmad Ould Sidi Muhammad.[14] Mluvčí MAA uvedl v prosinci 2012, že struktura organizace obsahovala také výkonnou radu, poradní radu a náčelník štábu.[1]
MAA tvrdí, že má sílu 500 mužů; mnoho z jeho důstojníků jsou dezertéři z Mali armáda.[15] Hnutí má v severním Mali dvě pevnosti, z nichž první je Tilemsi poblíž Mauretánie a druhým je Tinafareg poblíž Alžírsko.[2]
Vztah s místními islamisty
MAA opakovaně prohlašuje, že je sekulární organizací, na rozdíl od islamistických skupin působících v severním Mali.[16][2] Vnější znalost motivací hnutí však zůstává poměrně nejasná,[17] a tato skupina byla v minulosti obviněna ze spolupráce s islamistickou AQIM. Wolfram Lacher, analytik konfliktu v Mali, poznamenal, že vůdci FNLA / MAA měli úzké rodinné a obchodní vazby s AQIM, a dospěl k závěru, že „je pochybné, zda by [MAA] byla ochotná a schopná čelit AQIM“.[6]
V rámci sporu mezi MNLA a MAA obvinila MNLA druhou stranu ze spojenectví s islamistou Hnutí za jedinečnost a džihád v západní Africe (MUJAO), do bodu, kdy mezi těmito dvěma skupinami není žádný skutečný rozdíl.[17] Toto tvrzení odmítl Salem Beghi, důstojník MAA, který v březnu 2013 uvedl, že MAA se již dříve účastnil bitev s al-Káidou u „teroristů“ islámského Maghrebu a MUJAO a tvrdil, že MAA vždy bojovala proti teroristům organizace v severním Mali.[18]
Viz také
- Azawad
- Arabská islámská fronta Azawadu
- Národní hnutí za osvobození Azawadu
- Ansar Dine
- Vyhlášení nezávislosti Azawadi
- Jama'at Nasr al-Islam wal Muslimin
- Hnutí Niger za spravedlnost
- Severní Mali konflikt
- Populární hnutí za osvobození Azawadu
- Tuaregské povstání (1962–1964)
- Tuaregské povstání (1990–1995)
- Tuaregské povstání (2007–2009)
- Tuaregská vzpoura (2012)
- Bitva o Khalil
Reference
- ^ A b C „Entretien avec Mohamed Ould Ramadane, le Secrétaire aux relations extérieures du Mouvement Arabe de l'Azawad (M.A.A)“. Pouštní lis. Archivovány od originál dne 16. června 2013. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ A b C Andrew McGregor. „Francouzská spolupráce s Tuaregem rebely riskuje, že v severním Mali poroste Arab“. Nadace Jamestown. Citováno 23. dubna 2013.
- ^ A b „Mali: un mouvement d'Arabes dit combattre des rebelles touareg dans le Nord“. Mali Actualités. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ Bate Felix a Adama Diarra. „Nové síly severního Mali Arabů se snaží„ bránit “Timbuktu”. Reuters. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ „Nová milice Mali opouští Timbuktu, aby se‚ vyhnula krveprolití'". Al Arabiya News. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ A b Wolfram Lacher. „Organizovaný zločin a konflikty v oblasti Sahel-Sahara“. Carnegie Endowment for International Peace. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ „MNLA napadena arabským hnutím Azawad“. Sahel Press Reviews. Archivovány od originál dne 9. listopadu 2013. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ „Francouzští bomboví islamisté v Mali, čtyři zraněni'". AFP. Citováno 23. dubna 2013.
- ^ „Mali Arabové se pokoušejí sjednotit“. Novinky24. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ „Arabští ozbrojenci obsadili město na severovýchodě Mali“. Střední východ online. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ „Mali: des soldats maliens et burkinabè à Ber, après des affrontements entre Arabes et Touaregs“. RFI. Citováno 20. května 2013.
- ^ „Mali: l'armée française chasse un groupe armé d'une ville du nord-est“. AFP. Citováno 20. května 2013.
- ^ „Mali - L'aviation française intervient contre le Mouvement arabe de l'Azawad à Anéfis“. Maghreb Emergent. Archivovány od originál dne 16. června 2013. Citováno 20. května 2013.
- ^ „Le Mouvement Arabe de l'Azawad: La France noue une alliance" non sacrée "avec le MNLA". Alakhbar. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ „Mali: le Mouvement arabe de l'Azawad ne fait pas l'unanimité autour de lui“. RFI. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ „Mali: constitution de milices au nord comme au sud“. Malikounda. Archivovány od originál dne 28. dubna 2014. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ A b "Mali: Le mouvement des arabes de l'Azawad prétend avoir atqué les rebelles touareg". Opex 360. Citováno 28. dubna 2013.
- ^ „C'est le MNLA qui a ramené les groupes teroristes au nord du Mali“. Le Temps d'Algérie. Archivovány od originál dne 6. dubna 2013. Citováno 28. dubna 2013.