Anwar Bannud - Anwar Bannud

Anwar Bannud
أنور بنود
Náčelník štábu Syrská armáda
V kanceláři
2. ledna 1950 - 23. dubna 1951
PředcházetSami al-Hinnawi
UspělFawzi Selu
Osobní údaje
narozený1908
Aleppo, Aleppo Vilayet, Osmanská Sýrie, Osmanská říše
Zemřel1979 (ve věku 70–71)
NárodnostSyřan
Vojenská služba
Věrnost
HodnostBrigádní generál

Anwar Bannud (arabština: أنور بنود) (1908–1979) byl a Syřan kariérní vojenský důstojník, který sloužil jako náčelník štábu Syrská armáda od roku 1950 do roku 1951.[1]

Kariéra

Ranná kariéra

Bannud zahájil svou vojenskou kariéru u Vojenská akademie v Damašek. Po ukončení studia v roce 1925 působil jako důstojník v Army of the Levant. Jeho služba se vyznačovala a rychle se zvedl v řadách, aby se stal Plukovník, jediný syrský důstojník, který dosáhl této hodnosti pod Francouzský mandát.[2] V roce 1944 byl Bannud jmenován ředitelem Homsova vojenská akademie, kde vyzýval studenty k vzpouře proti Francouzská okupace síly.[1]

Nezávislost

Poslední francouzští vojáci opustili Sýrii v roce 1946 a země znovu získala nezávislost a Bannud se připojil k nově vzniklé Syrská armáda. Když 1948 arabsko-izraelská válka začal, Bannud se připojil k Arabská osvobozenecká armáda (ALA) pod Fawzi al-Qawuqji, a stal se velícím důstojníkem ve válce. Syrská 1. obrněná eskadra byla pod Bannudovým vedením poražena v Samakhská oblast, ale dokázal se držet Most Dcér Jákobových a osady Mishmar HaYarden a Mishmar HaGolan.[1][3] Když Qawuqji rezignoval na svůj post, dne 26. října 1948 ho Bannud nahradil jako velitel ALA.[1]

Bannud obvinil civilní vedení v Damašku z porážky v roce 1948 války a podporoval vojenský puč náčelníka štábu Husní al-Zaim v březnu 1949 svrhlo prezidenta Shukri al-Quwatli. Bannud byl jmenován zástupcem náčelníka štábu. Začal však být rozčarovaný z vedení al-Zaima a dne 14. srpna 1949 se proti němu zúčastnil vojenského puče. O čtyři měsíce později Bannud, velitel Aleppo posádka v té době,[4] podporováno Adib Shishakli ve třetím po sobě jdoucím puči v prosinci 1949.[1] Jako odměnu za svou loajalitu Shishakli, když upřednostňoval pobyt v zákulisí jako zástupce vedoucího štábu, dne 2. ledna 1950 jmenoval Bannuda šéfem štábu.[5]

Nicméně jeho popularita v armádě vzbudila Shishkaliho podezření a Bannud byl propuštěn 23. dubna 1951 a vyhoštěn pod záminkou vojenský atašé příspěvek na syrské ambasádě v Ankara, krocan. Bannud zavázal a sloužil na svém stanovišti až do 1954 vojenský převrat která svrhla Shishakliho vládu.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F Moubayed, 2006, s. 45-46.
  2. ^ Moubayed, 2000, str. 41.
  3. ^ Nowar, 2003, s. 200
  4. ^ Haddad, 1965, str. 208.
  5. ^ Seale, 1986, str. 92.

Bibliografie

  • Haddad, George Meri (1965). Revoluce a vojenská vláda na Středním východě Svazek 2: Arabské státy Část I: Irák, Sýrie, Libanon a Jordánsko. Robert Speller and Sons, vydavatelé. ISBN  978-0831500603.
  • Moubayed, Sami M. (2000). Damašek mezi demokracií a diktaturou. University Press of America. ISBN  978-0-7618-1744-4.
  • Moubayed, Sami M. (2006). Steel & Silk: Men & Women Who Shaped Sýria 1900-2000. Cune Press. ISBN  1-885942-41-9.
  • Nowar, Maʾan Abu (2003). Jordánsko-izraelská válka 1948-1951: Historie jordánského hášimovského království. Press Garnet & Ithaca. ISBN  9780863722868.
  • Seale, Patricku (1986). Boj o Sýrii: studie poválečné arabské politiky, 1945-1958. I.B. Tauris. ISBN  9781850430285.