Antonio Vallisneri - Antonio Vallisneri
Antonio Vallisneri (Trassilico, 3. května 1661 - Padova, 18. Ledna 1730), také vykreslen jako Antonio Vallisnieri,[1] byl italský lékařský vědec, lékař a přírodovědec.
Život
Vallisneri se narodil v Trassilico, malá vesnička v Garfagnana Vystudoval medicínu v roce 1684 v Praze Reggio Emilia pod vedením Marcello Malpighi.
Studoval na Bologna, Benátky, Padova a Parma a nejdříve zastával funkci předsedy praktické medicíny a později teoretické medicíny Univerzita v Padově mezi 1700 a jeho smrtí.
Ovlivněn slavnými mysliteli jako např Leibniz a Conti patřil ke galilejské škole experimentálních vědců. Pracoval v biologie, botanika, veterinární medicína, hydrologie a nově zrozená věda geologie.
Vallisneri zemřel v Padově v roce 1730.
Důležitost
Je o něm známo, že je jedním z prvních vědců v medicíně, kteří navrhli opuštění aristotelovských teorií pro experimentální přístup založený na vědeckých principech navrhovaných Galileo Galilei. Vallisneri uvedl, že vědecké znalosti lze nejlépe získat prostřednictvím zkušeností a uvažování. Tento princip byl dodržen v jeho anatomických pitvách a pečlivě vykreslených popisech hmyz. Z tohoto důvodu byla jeho lékařská kariéra ve středu vášnivých kontroverzí, protože mnoho z jeho současníků nemohlo opustit převládající středověké teorie, a to i přes do očí bijící experimentální důkazy.
Rovněž se velmi zajímal o přírodní vědy a během svého života sbíral četné vzorky zvířat, minerálů a dalších přírodních předmětů. Bohužel jeho vědecká metoda byla omezená, když došlo na interpretaci fosilních důkazů na vrcholcích hor; jediná možnost, kterou připustil, byla zázračná biblická potopa (Povodňová geologie ) jako důvod jejich uložení.
Měl velmi jasný a přesný styl psaní. V roce 1709 nastoupil Francesco Scipio Maffei a Apostolo Zeno při redigování literárního časopisu, Giornale de 'Letterati d'Italia, který měl krátký život. Vallisneriho příspěvek k používání jazyka z něj dělá jednoho z nejobdivovanějších autorů vědy v tradici Galilei, Francesco Redi a Lorenzo Magalotti. Vallisneri také sledoval Galileiho stopy, když zvolil italštinu jako jazyk volby pro psaní svých pojednání. To byla odvážná volba v té době vědecké komunity, která stále používala latinu jako „jazyk znalostí“.
Funguje
- Antonio Vallisnieri (1721), Istoria della generazione dell'uomo, e degli animali, se sia da'vermicelli spermatici, o dalle uova, Benátky: Appresso Giovanni Gabbriel Hertz, OL 2668866M
- Antonio Vallisnieri (1726), Lezione accademica intorno l'origine delle fontane, Benátky: Appresso Pietro Poletti, all'Eloquenza in Merceria di S. Salvatore, OCLC 23450508, OL 24980319M
- Antonio Vallisnieri (1728), De corpi marini che su 'Monti si trovano; della loro origine, e dello stato del mondo avanti il Diluvio, nel Diluvio, e dopo il Diluvio: Lettere Critiche. (2. vydání, poprvé publikováno 1721, Na Marine (fosilní ) Život na horách vyd.), Benátky: Domenico Lovisa
| Titul | Rok | Popis |
|---|---|---|
| Vytrvalé prameny | 1715 | O původu řek na základě průzkumu v Toskánsku Emilian Apeniny |
| Dialoghi sopra la curiosa origine di molti Insetti | „Dialogy o zvědavém původu několika druhů hmyzu“ |
Dědictví
Rod sladkovodní rostliny Vallisneria připomíná ho.[2]
Poznámky
- ^ „Virtuální mezinárodní autoritní soubor“.
- ^ Gilman, D. C.; Peck, H. T .; Colby, F. M., ed. (1905). . Nová mezinárodní encyklopedie (1. vyd.). New York: Dodd, Mead.
externí odkazy
- Zvědavost a vynalézavost Odkaz na virtuální výstavu sbírek Vallisneri, kterou pořádají muzea University of Padova.
- De Corpi Marini a Lezione accademica intorno all'origine delle fontane - plné digitální faxy na Knihovna Lindy Hall
