Antonio Soler (romanopisec) - Antonio Soler (novelist)

Antonio Soler

Antonio Soler (narozený Malaga, 28. září 1956) je španělský prozaik, scenárista a novinář.

Životopis

Soler zahájil svou kariéru jako spisovatel v roce 1992 vydáním Extranjeros en la noche (Cizinci v noci), sbírka povídek a novely - La noche (Noc), který byl později vydán jako samostatná kniha. V roce 1983 získal cenu Jauja za povídky Muerte canina (Psí smrt).[1]

Po dalších dvou románech vydal Las bailarinas muertas (The Dead Dancing Girls), vyhrávat Premio Herralde[2] a jeho reputaci jako klíčového představitele moderního španělského příběhu. Jeho následující román, El nombre que ahora digo (The Name I Now Speak), je některými považován za jedno z nejlepších vyobrazení života v republikánském sektoru během španělského konfliktu. V článku v El Pais v roce 2014 Profesor Paul Preston je citováno slovy: „Nerad čtu romány o občanské válce, ale výjimka byla El nombre que ahora digo, napsal Antonio Soler asi před dvaceti lety, což mě odfouklo. “ („Prefiero no leer novelas de la Guerra Civil, aunque como excepción me chifló una de Antonio Soler de hará unos veinte años: El nombre que ahora digo.”)[3] Nedávno opakoval sentiment na seminářích v Centru Cañada Blanch (LSE) a komentoval, že jako jeden z mála románů zachytil pocit zmatku a nepořádku, který převládal během obléhání Madridu.

El camino de los Ingleses (letní déšť), publikovaný v roce 2004, byl natočen do filmu v roce 2006 společností Antonio Banderas pomocí vlastního Solerova filmového scénáře.[4]

Soler byl autorem pobytu na Dickinson College v Pensylvánii a přednášel na mnoha univerzitách a kulturních institucích v Evropě, Latinské Americe, USA a Kanadě.[5] Je zakládajícím členem Řádu Finnegans, literární skupiny vytvořené na počest románu Jamese Joyce Ulysses, který si pojmenoval hospodu v Dalkey, Irsko.[6] Další čtyři zakládající členové jsou Eduardo Lago, Jordi Soler, Enrique Vila-Matas a Malcolm Otero Barral.

Bibliografie

Povídky

  • 1992 - Extranjeros en la noche (Cizinci v noci), včetně novely La Noche (The Night).

Romány

  • 1993 - Modelo de pasión (Model of Passion). Premio Andalucía de Novela.[7]
  • 1995 - Los héroes de la frontera (Heroes of the Frontier). Premio Andalucía de la Crítica.
  • 1996 - Las bailarinas muertas (The Dead Dancing Girls). Premio Herralde a Premio de la Crítica.
  • 1999 - El nombre que ahora digo (The Name I Now Speak). Premio Primavera.
  • 2001 - El espiritista melancólico (The Melancholy Spiritualist).
  • 2004 - El camino de los ingleses (letní déšť). Premio Nadal.
  • 2006 - El sueño del caimán (Spící aligátor).
  • 2010 - Lausana (Lausanne).
  • 2012 - Boabdil.
  • 2013 - Una historia vioenta (Násilná historie).
  • 2016 - Apóstoles y asesinos (apoštolové a vrahové).
  • 2018 - Sur (dole na jih). Premio Narrativa Juan Goytisolo;[8] Premio Francisco Umbral; Premio Andalucía de la Crítica; Premio El Público de Canal Sud Radio y Televisión; Premio Literario Casa Leopoldo; Premio Nacional de la Crítica

Eseje

  • 2010 - Málaga, Paraíso Perdido (Málaga, Paradise Lost).

Překlady

Několik jeho románů bylo přeloženo do mnoha jazyků, včetně němčiny, řečtiny, francouzštiny, italštiny, portugalštiny, rumunštiny, litevštiny, chorvatštiny a korejštiny.

Reference

  1. ^ „Diputación de Cultura y Educación, Málaga“.
  2. ^ „El País 05Nov1996“.
  3. ^ „Rozhovor s Paulem Prestonem, El País, 26. prosince 2014“.
  4. ^ Stránka IMDb pro Letní déšť.
  5. ^ „Dickinson College, Pennysilvania“.
  6. ^ „The Irish Times, 16. června 2010“.
  7. ^ „Antonio Soler vyhrál Premio Andalucía, El País, 1. března 1993“.
  8. ^ „Antonio Soler vyhrál Premio Narrativa Juan Goytisolo, El Mundo, 24. června 2018“.