Antonio Palomares Vinuesa - Antonio Palomares Vinuesa
Antonio Palomares Vinuesa (Albacete, Španělsko, 1930 - Valencie, Španělsko 24. března 2007) byl a španělština politik pro Komunistická strana Španělska (PCE).
Oženil se dvěma dětmi, Palomares uprchl se svou rodinou do Francie po nacionalistickém vítězství v španělská občanská válka. Tam pracoval v nemocnici pro uprchlíky ze španělské občanské války a později jako operátor frézky. V letech 1944 až 1945 pracoval pro Francouzský odpor oponovat Nacistická okupace Francie.[1] Do PCE nastoupil v roce 1945 a členem křídla mládeže byl v letech 1947 až 1958. V roce 1956 ho strana poslala do Španělska, aby organizoval PCE z celé země. Tam pracoval v Madridu s prominentním komunistou Julián Grimau.[1] Ústřední výbor PCE ho také poslal, aby uspořádal večírek v Kanárské ostrovy a Murcia a po svém návratu v roce 1967 byl jmenován do čela PCE v oblasti Valencie.[2] V roce 1968 byl zatčen spolu s dalšími 35 členy PCE a mučen policií, poté, co byl propuštěn o několik měsíců později po mezinárodní kampani.[1]
V letech 1976 až 1979 působil jako první generální tajemník Komunistické strany valencijské země, regionální pobočky PCE v regionu Valencie. Na 1979 všeobecných voleb byl zvolen do Španělský poslanecký kongres zastupující Provincie Valencie slouží až do roku 1982.[3] Během této doby spolu s Joan Lerma, Felipe Guardiola, José Pin Arboledas a Luis Berenguer, pomohl vypracovat Valencijce Statut autonomie[4] což mělo za následek úplné přenesení pravomocí na region Valencie.
V důsledku této decentralizace volby Valencijskému regionálnímu shromáždění, Corts Valencie, se konaly v roce 1983 a Palomares byl zvolen do Corts, opět zastupující provincii Valencia.[1]
Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho levých křídel, včetně bývalých Předseda valencijské komunity, Joan Lerma a bývalý vůdce PCE Santiago Carrillo. Členové Lidová strana, který v té době řídil Valencijské společenství, se ho nezúčastnil, přestože jeho rodině vyjádřili soustrast.[4]