Antonio Irineo Villarreal - Antonio Irineo Villarreal - Wikipedia

Antonio Villarreal

Antonio Irineo Villarreal González (16. července 1877 v Lampazos, Mexiko - 16. prosince 1944 v Mexico City ) byl mexický politik a voják.

Od roku 1903 se Villarreal obrátil proti diktatuře Porfirio Díaz. Vydal řadu liberálních časopisů a následně byl uvězněn. Po propuštění uprchl do Spojených států, kde se připojil, anarchista Mexická liberální strana (PLM) ze dne Ricardo Flores Magon. Při vypuknutí Mexická revoluce v roce 1910 nastoupil do Progresivní ústavní strana (PCP) ze dne Francisco Madero, a po Maderově vítězství v roce 1911 byl jmenován konzulem Barcelona.

Po pokusu o převrat a atentátu na Madera Victoriano Huerta v roce 1913 se vrátil do Mexika. Vstoupil do konstitucionalistické armády Pablo González Garza a Venustiano Carranza. Zúčastnil se Konvence Aguascalientes a tam zůstali jako jeden z mála neutrálních, když Villa a Carranza společně odešli. Dne 31. října 1914 byl zvolen prezidentem konventu, ale brzy tuto funkci předal Eulalio Gutierrez. Villarreal byl poté jmenován guvernérem Nuevo León, kde prošel řadou progresivních reforem. O rok později byl vyloučen silami Carranzy a byl nucen uprchnout ze země.

Po smrti Carranzy v roce 1920 se vrátil a stal se ministrem zemědělství Álvaro Obregón. V roce 1922 kandidoval za senátora, ale jeho vítězství bylo zadrženo. O rok později se připojil k De la Huertaopstand, ale tato organizace byla potlačena a byl nucen znovu opustit zemi. V roce 1929 podporoval Národní protirelektivní strana a prezidentská kampaň José Vasconcelos. Ve sporném výsledku voleb znovu uprchl ze země.

V roce 1934 byl prezidentským kandidátem na Konfederace nezávislé revoluční strany, ale získal pouze 1,08% hlasů. Poté odešel z politiky. Zemřel v roce 1944.

Jeho dvě sestry Teresa Villarreal a Andrea Villarreal oba měli kariéru jako politický agitátor pro mexickou revoluci z exilové základny ve Spojených státech.

Reference

  • Lucas Alamán, Historia de México desde los primeros movimientos que Prepararon su independentencia en 1808 hasta la época presente (Historie Mexika od prvních pohybů v přípravě na nezávislost v roce 1808 až po současné období). México DF: Fondo de Cultura Económica, 1985
  • Carmen Blázquez Domínguez, Veracruz, una historia compartida, Gobierno del Estado de Veracruz, Instituto Veracruzano de Cultura, 1988.
  • Francisco Bulnes, La guerra de Independencia. México, DF, 1910.
  • Carlos María de Bustamante, Cuadro histórico de la Revolución mexicana. México DF: INEHRM, 1843 (réimpr.1985)
  • Luis Garfias Magana, Guerrilleros de México: Personajes famosos y sus hazanas, desde la Independencia hasta le Revolución mexicana. México DF: Panorama, 1980.
  • Luis Pazos, Historia sinóptica de México de los Olmecas a Salinas. México DF: Diana, 1993.
  • Guillermo Prieto, Memorias de mis tiempos [1828]. Redakční Pátria, 1906.
  • Vicente Rivas Palacio (koordin.), Julio Zárate, México a través de los siglos: Sv. III: La guerra de independentencia (1808–1821). México DF: Cumbre, 1880 (réimpr.1970)
  • Vicente Rivas Palacio (koordinátor), Juan de Dios Arias, Enrique de Olavarría y Ferrari, México a través de los siglos, sv. IV: México independentiente (1821–1855) [1880]. México DF: Cumbre, 1970.
  • John W. Sherman, „Revolution on Trial: The Tombstone Proceedings Against Ricardo Flores Magón, Antonio Villarreal a Librado Rivera“ Journal of Arizona History sv. 32, č. 2 (léto 1991), s. 173-194. V JSTOR
  • Různí autoři, Vládci Nuevo Leónu: Historie (1579 - 1989). Mexico, DF: JR Fortson and CIA., Inc. Publishers, 1990.