Antoni Maria Alcover i Sureda - Antoni Maria Alcover i Sureda
Antoni Maria Alcover i Sureda | |
|---|---|
 | |
| Nativní jméno | Mossèn Alcover |
| narozený | 2. února 1862 Santa Cirga, Manacor |
| Zemřel | 8. ledna 1932 (ve věku 69) Palma, Mallorca |
| obsazení | farář |
| Jazyk | Katalánština; španělština |
| Národnost | španělština |
| Pozoruhodné práce | Català-Valencià-Balear Slovník |
Otec Antoni Maria Alcover i Sureda, také známý (v katalánštině) jako Mossèn Alcover (výrazný[muˈsɛn əlkuˈve]; 2. února 1862 v Santa Cirga, Manacor - 8. ledna 1932 v Palma ) byl modernista Mallorca spisovatel, který psal na širokou škálu témat, včetně katolický kostel, folklór a lingvistika. Je spojován především s úsilím o oživení zájmu o Katalánština a jeho dialekty. Mezi jeho díla patřil katalánskýValencie -Baleárské slovník.
Životopis
Alcover se narodil v Santa Cirga, malém území mezi Manacor a Porto Cristo, syn dělníků. Po studiu latinský a klasika ve věku 15 let se přestěhoval do Palma de Mallorca, kde pokračoval ve studiu v seminář. Rychle se stal známým jako tvrdohlavý polemik.
Ačkoli jeho první literární úsilí bylo v španělština, obrátil se po roce 1879 na katalánský jazyk. Od tohoto data se zavázal sbírat bajky a folklór Mallorca, který začal publikovat v roce 1880 v různých časopisech pod pseudonymem Jordi d'es Racó. Tuto sbírku tvoří asi 430 lidových bajek, které byly přeloženy do několika jazyků včetně angličtiny.
V roce 1886 byl vysvěcen a stal se farářem pro Manacor. V roce 1888 se stal profesorem církevních dějin v semináři v Palmě. V roce 1898, nový mallorský biskup, Pere Joan Campins v Barceló, jmenoval jej jako generální vikář z Diecéze Mallorca. V této pozici zůstal až do roku 1916. V roce 1905 získal také magistrální pozici kánon z Katedrála na Mallorce.[1]
V roce 1906 z jeho iniciativy a za jeho prezidentství první Congrés Internacional de la Llengua Catalana (Mezinárodní kongres katalánského jazyka). Byl jmenován prezidentem filologické pobočky Institut pro katalánská studia, pozice, která rychle skončila po zuřivém sporu s ostatními členy ústavu.
Jeho magnum opus byl Català-Valencià-Balear Slovník, které se nedožil dokončení. Dokončil to jeho spolupracovník Francesc de Borja i Moll.[2]
Mezi dalšími povinnostmi byl dopisovatelem Acadèmia de Bones Lletres de Barcelona v Barceloně a řídil vydávání děl Ramon Llull.
Práce
Jeho literární práce se zaměřila na lingvistický výzkum, historii, populární zvyky a folklórní sbírky, různé biografie, cestovní příběhy a román.
- Antoni M. Alcover i Francesc de B. Moll, La flexió verbal en els dialectes catalans, 4 sv., Barcelona, Biblioteca Balmes, 1929-1933.
- Antoni M. Alcover, Aplec de rondaies mallorquines d'en Jordi d'es Racó, 24 vols., Palma, Moll, 1968-1975.
- Antoni M. Alcover, Per la llengua, vyd. cura de Josep Massot i Muntaner, Mallorca-Barcelona, Secció de Filologia Catalana de la Universitat de Palma-Publicacions de l'Abadia de Montserrat, 1983.
- Antoni M. Alcover, Dietari de l'excursió filològica (1906), edició a cura de Francesc de B. Moll, Barcelona, Departament de Cultura de la Generalitat de Catalunya, 1983.
- Diccionari català-valencià-balear: inventari lexicogràfic i etimològic de la llengua catalana en totes les seves formes literàries i dialectals, práce zahájila Antoni Maria Alcover, autor Francesc de B.Moll, ve spolupráci Manuela Sanchise Guarnera a Anny Moll Marquès, 10. díl, Palma, Moll, 1993.
Poznámky
- ^ „Antoni M. Alcover“. escriptors.cat. Citováno 17. března 2014.
- ^ „Antoni Maria Alcover i Sureda“. Societat d'Onomàstica. Archivovány od originál dne 24. 09. 2015. Citováno 2014-03-17.
