Anton van Niekerk - Anton van Niekerk - Wikipedia

Anton Albert van Niekerk (narozen 4. prosince 1953) je jihoafrický bioetik a akademik se sídlem na Stellenbosch University.

Životopis

Van Niekerk se narodil v Britech, v té době známé jako Transvaal, Jižní Afrika. Po imatrikulaci v roce 1971 z Gymnázium Paula Roose Škola v Stellenbosch, Jižní Afrika,[1] Van Niekerk získal titul BA (1974), titul BA Honors in Philosophy (1976), titul MA v roce 1974 Filozofie (1980), BTh (1978) a licenciát v USA Teologie (1979), všichni cum laude, od Stellenbosch University. Získal také DPhil v roce 1983. Název jeho magisterské práce byl, Meze kritického důvodu: kritické vyšetřování modelu racionality kritického racionalismu. Jeho disertační práce měla název: Analogie a teologie: Kriticko-filozofické zkoumání analogických teorií o významu teologického jazyka. Na obě disertační práce dohlížel profesor Hennie Rossouw.

Van Niekerk byl v roce 1980 za magisterský titul oceněn kancléřskou medailí pro nejlepšího studenta posledního ročníku na Stellenbosch University.[2] V roce 1980 byl jmenován lektorem filozofie na Stellenbosch University. V roce 1985 byl povýšen na docenta a poté v roce 1989 profesorem. Centrum vytvořil pro Aplikovaná etika, a oddělení pro bioetiku v tomto centru na stejné univerzitě a působil jako ředitel obou od jejich založení v roce 1990. Van Niekerk působil jako předseda katedry filozofie na Stellenbosch University v letech 1990–2001 a znovu v letech 2006–2013 . V roce 2014 byl jmenován jedním z vybrané skupiny významných profesorů[3] na Stellenbosch University. Celkově napsal 18 knih, 140 článků v časopisech a kapitolách knih a přibližně 180 populárních článků. Vedl také 26 ukončených disertačních prací a 77 diplomových prací.

Práce

Mezi jeho oblasti výzkumu patří bioetika, filozofie náboženství a filozofie sociálních věd (s důrazem na hermeneutické přístupy). Van Niekerk je jedním z průkopníků založení bioetiky jako akademické disciplíny v Jižní Africe.[4] V roce 1996 byl z velké části odpovědný za zavedení titulu MPhil v oboru Aplikovaná etika na Stellenbosch University, což byl program, který je první a dosud nejznámější svého druhu v Jižní Africe.[5] Jako mladý lektor byl Van Niekerk v popředí politické a intelektuální debaty a důrazným kritikem apartheid režim v Jižní Africe.[6] V roce 2011 byl ve své kanceláři na univerzitě napaden členem reakčního pravicového hnutí v důsledku jeho článku, který byl publikován v celostátních novinách. Dotyčný jedinec podle vlastního přiznání nikdy článek nečetl, a tak použil senzačně dezinformovaný výklad van Niekerkova argumentu. Útočník byl shledán vinným z útoku a odsouzení, což vyvolalo rozsáhlý národní i mezinárodní zájem médií.[7][8]

V roce 1995 získal Van Niekerk Jihoafrickou akademií pro vědu a umění Stalsovu cenu za filozofii.[9] V letech 1989–2000 působil jako redaktor mezinárodně akreditovaného Jihoafrického žurnálu filozofie.[10] Působil v letech 2003 až 2007 jako zástupce Senátu v Radě Stellenbosch University. Během této doby působil také jako předseda jazykového výboru - pozice, která způsobila nutnost hrát prominentní roli v debatě o jazycích Stellenbosch, která zuří přibližně od roku 2004.[11][12] V letech 2007 až 2012 působil jako ředitel Mezinárodní asociace bioetiky. Byl také jedním ze zakládajících členů Etického institutu v Jihoafrické republice (EthicsSA), původně působil v jeho radě od roku 2000 a jako jeho předseda od roku 2003. Od roku 2001 do roku 2013 působil van Niekerk jako člen Etické komise Jihoafrická rada pro lékařský výzkum, a od roku 2009 předsedou Etického výboru Senátu univerzity Stellenbosch. V roce 2013 byl jihoafrickým ministrem zdravotnictví jmenován členem Národní rady pro etický výzkum v oblasti zdraví (NHREC), což je nejvyšší orgán pro tvorbu politiky pro etika výzkumu v Jižní Africe. Má certifikát B2 (nesporné mezinárodní uznání) jako výzkumný pracovník s Národní výzkumná nadace Jihoafrické republiky, a v letech 2011 a 2012 byl také svolaním hodnocení výzkumu panelu NRF ve filozofii a politologii.

Vybraná díla

1987. Moderní politické ideologie. (Editor s Willie Esterhuyse en Pierre du Toit). Johannesburg, Southern Books. [Moderní politické ideologie]

1987. Staatsgesag en Burgerlike Ongehoorsaamheid (spoluautor s Danie du Toit e.a.) Cape Town: Lux Verbi. [Státní úřad a občanská neposlušnost]

1988. Wat kom na apartheid? (Spolueditor a –autor s PR Nel en JP Landman). Johannesburg: Southern Books. [Co následuje po apartheidu?]

1991. Stav prenatálního života. (Editor a spoluautor). Kapské Město: Lux Verbi.

1991. Aids in Context: a South African Perspective. (Editor a spoluautor) Cape Town: Lux Verbi.

1992. Rasionaliteit en Relativisme. Pretoria: Rada pro výzkum humanitních věd. [Racionalita a relativismus]

1993. Zdravotnictví jako lidská práva. (Editor a spoluautor). Stellenbosch: Jednotka pro bioetiku.

1993. HW Rossouw: Universiteit, Wetenskap en Kultuur (editor). Kaapstad: Tafelberg. [Univerzita, věda a kultura]

1993. Intellektueel in Konteks: Opstelle vir Hennie Rossouw. (Editor a spoluautor) Pretoria: Human Sciences Research Council. [Intelektuální v kontextu: Eseje pro Hennie Rossouw]

1994. Tussen Wanhoop en Vreugde. Kapské Město: Lux Verbi. [Mezi zoufalstvím a radostí]

1994. Wysgerige Perspektiewe op die 20ste eeu. (Spoluautor s DFM Strauss e.a.). Bloemfontein: Tekskor. [Filozofické pohledy na 20. století]

1996. Filosoof op die Markplein: Opstelle deur en vir Willie Esterhuyse. (Editor) Cape Town: Tafelberg. [Filozof na trhu: Eseje od Willieho Esterhuyseho a pro něj]

2005. Etika a pomoc v Africe: výzva pro naše myšlení. (S Lorettou Kopelmanovou) Cape Town, David Philip; v roce 2006 re-publikoval Left Coast Press, Walnut Creek, Kalifornie).

2005. Geloof sonder Sekerhede. Wellington: Lux Verbi.BM. [Víra bez jistot]

2014. Geloof sonder Sekerhede. Cape Town: Lux Verbi, 2. přepracované vydání. [Víra bez jistot]

Reference

  1. ^ Breuer, Rosemarie. „Anton van Niekerk“. www.stellenboschwriters.com. Citováno 2017-10-27.
  2. ^ Ročenka Stellenbosch University, 2014, s. 11
  3. ^ „Novinky - jmenováni významní profesoři“. Sun.ac.za. Citováno 2014-08-13.
  4. ^ Van Niekerk, AA & Benatar, SR .: „Sociální funkce bioetiky v Jižní Africe“ (se SR Benatar). In: Catherine Myser (ed.): Bioetika po celém světě. Oxford: Oxford University Press, 2011: 134-151; Van Niekerk, AA .: „South African Bioethics“, v H ten Have & B Gordijn: Handbook of Global Bioethics. Amsterdam: Springer, 2013: 1475-1493.
  5. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2014-08-14. Citováno 2014-08-14.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  6. ^ K publikaci, ve které byly argumentovány jeho názory, viz Landman
  7. ^ Jan Gerber (15.07.2011). „Pravičáci chválí útok na prof.“. Novinky24. Citováno 2014-08-13.
  8. ^ "Útok na profesora Antona van Niekerka zavrhující - rektor | Zprávy". Blogs.sun.ac.za. 14.07.2011. Archivovány od originál dne 13. 8. 2014. Citováno 2014-08-13.
  9. ^ Seznam výherců ceny Stals, SA Academy for Science and Art
  10. ^ Všechna vydání SA Journal of Philosophy od roku 1989 do roku 2000, tj. Svazky 7-19.
  11. ^ David Beresford. „Afrikánština„ na ústupu “na akademické půdě | Vzdělávání | Guardian Weekly“. Theguardian.com. Citováno 2014-08-13.
  12. ^ Příběh zapojení Van Niekerka do jazykové debaty viz Van Niekerk AA: „Op soek na identiteit - Die taaldebat op Stellenbosch“, in: H Ester, CN van der Merwe en E Mulder (red.): Woordeloos tot verhaal: Trauma en narratief in Nederlands en Afrikaans. Stellenbosch: Sun Press, 2012: 215-229. [Hledání identity po traumatu debaty o Stellenboschově jazyce]. Viz také Kapp, P: Maties en Afrikaans (Pretoria: Protea Boekhuis, 2013), s. 74, 121, 133, 151, 159, 179 a 208.