Antonín Vranický - Antonín Vranický

Houslista Antonín Vranický

Antonín Vranický, Poněmčeno jako Anton Wranitzky, a také viděn jako Wranizky (13. června 1761 v Nová Říše - 6. srpna 1820 v Vídeň ), byl čeština houslista a hudební skladatel z 18. století. Byl nevlastním bratrem Pavel Vranický.

Byl žákem Mozart, Haydn a Albrechtsberger, jak je uvedeno v dopise Pavla Vranického hudebnímu vydavateli André.

Pracovní seznam (neúplný)

S číslem opusu

  • Op. 1 Tři smyčcová kvarteta. Publikováno Hofmeister kolem roku 1803. (Tato data nemusí nutně odpovídat datům jejich prvních vydání - pravděpodobnější vydání znovu.) [1]
  • Op. 2 Tři smyčcová kvarteta. (v C, F a B ♭) Publikováno ve Vídni Magazin du Musique kolem roku 1790. (Duke University Library má kopii.)
  • Op. 4 Tři smyčcová kvarteta.
  • Op. 5 Šest smyčcových kvartet. Publikoval André, kolem roku 1800.[1]
  • Op. 6 sonát pro housle s doprovodem basy (kopie je v knihovně v Haagu.)
  • Op. 7 variant pro 2 housle. (Vydal André v roce 1807. Zdroj viz op. 6.)
  • Op. 8 smyčcových kvintet (se dvěma violoncelly). Z nich ne. 2 g moll byl znovu publikován ve sbírce klasických smyčcových kvintet od Schott v Mohuči v roce 2005 spolu s kvintety od František Krommer, Franz Anton Hoffmeister, Ignaz Pleyel, Giuseppe Cambini, Johann Brandl, Václav Pichl, Gaetano Brunetti, Antonio Capuzzi, Florian Leopold Gassmann a Francesco Zanetti. André publikoval soubor jako „Drei Quintetten fûr eine Violine, zwei Violen und zwei Violoncelle ... 8tes. Werk.“ v roce 1802.[2]
  • Op. 9 dua pro 2 housle. (Publikováno v roce 1804 Imbaultem. Viz op. 6.)
  • Op. 10 Smyčcový kvintet pro housle, dvě violy a dvě violoncella. (publikováno 1803, publikováno 1996) [2][3]
  • Op. 11. Koncert (č. 7?) Pro housle C dur. Vydal Duhan v roce 1804. Publikováno v novějším vydání v roce 1958 Českým hudebním svazem v Praze.
  • Op. 20 Tři dua pro dvě housle (publikováno Walhallem v Magdeburgu v roce 2002)
  • Op. 56 Dvě sonáty pro housle s basem [1]

Možná bez opusového čísla

  • „Musique du carrousel éxécuté par la noblesse de Vienne“ [4] (asi 1803.)
  • Dvacet variací pro dvě housle. (publikováno v roce 1791 ve Vídni Magazin de musique)
  • Cassatio v F dur pro pět violů nebo čtyři violy a fagot (Rarities for Strings Publications v Bristolu, Connecticut, 1979).
  • Duet pro housle a violoncello c moll. (Medici Music Press v Bellinghamu ve Washingtonu, c. 1985. Editoval T. Donley Thomas.[4])
  • Duet pro housle a violoncello g moll. (Medici Music Press v Bellingham, Washington, c. 1985).
  • Symfonie včetně
    • Symfonie c moll, C4; editoval Eva Hennigová-Dubová a publikoval v Symfonie v Maďarsku, The Symphony, 1720-1840. Řada B; v. 12. New York: Garland Publishing, Inc., 1984.
    • Symphony in D, také editoval Eva Hennigová, vydané v seriálu Maestri antichi boemi v roce 1976.
    • Symfonie C dur z roku 1796 Afrodita zaznamenané uživatelem Vladimír Válek a Dvořákova komorního orchestru.
  • Trio pro dva hoboje a lesní roh C dur. Moderní vydavatel: Basilej, Švýcarsko: Edition Kneusslin, c. 1982. (Bylo zaznamenáno.)
  • Echo-Sonate D dur pro 4 flétny; moderní vydavatel: Zimmermann ve Frankfurtu, 2000
  • Trio v E ♭ nos. 1-3, pro housle, violu a lesní roh (Hanz Pizka Edition v Kirchheimu, 1997)
  • Koncerty v A a B ♭ pro housle a orchestr. (Ten druhý publikoval v redukci klavíru v roce 1944 Artia, bývalý, v edici vydané Jindřich Feld, byl publikován v roce 1933 Z. Vlkem v Praze jako „koncert č. 14“, což naznačuje, že zde může být ještě nejméně 12 dalších.
  • Houslový koncert v B ♭ pro housle Antonína Vranického - jako „Anton Wranitzky“ - vydal Musica Antiqua Bohemica v roce 1965 v klavírní redukci. WorldCat odkaz. OCLC  4267429. [4]
  • Koncert pro violoncello D moll. Zaznamenáno Pražský komorní orchestr pro Supraphon v roce 2012.[5]
  • Koncert v C dur pro dvě violy a orchestr. Zaznamenáno několikrát, partitura vydaná v roce 1958 Prahou: Český hudební fond, 1958 editoval E. Hradecký.
  • Koncert pro housle a violoncello s orchestrem. Nahráno společností Musica Bohemica. [1]
  • A sextet pro flétna, hoboj, housle, dva violy a cello
  • XII variazioni per il violino solo supra la canzonetta Ich bin liederlich du bist liederlich (publikováno v roce 1798)
  • Alespoň šest koncertantních smyčcových kvartet, která nemusí mít opusové číslo („koncertantní“ kvarteta) (hrané Martinůovým kvartetem), které lze přidat k výše uvedenému. (Nahráno.[6])
  • Hmotnost v E ♭ (zaznamenané v roce 1985)
  • Možná oktet partita pro větry (dechové nástroje a rohy) F dur, které byly jednou připisovány Joseph Haydn.[7][8]
  • Kvintet pro hoboj, housle, violu, violoncello a kontrabas g moll [3]

Reference

  1. ^ A b C "Knihovna MZK BRNO". Citováno 2007-08-22.
  2. ^ A b „Britský knihovní integrovaný katalog“. Citováno 2007-01-11.
  3. ^ A b "SKC Česká republika Knihovna OPAC". Citováno 2007-08-29.
  4. ^ A b C „Katalog Gateway Bayern Library“. Archivovány od originál dne 12. ledna 2007. Citováno 2007-01-11.
  5. ^ "Presto Classical". Citováno 16. března 2013.
  6. ^ „Diskografie Kvarteta Martinů“. Archivovány od originál dne 29. 9. 2007. Citováno 2007-01-11.
  7. ^ "WorldCat". Archivováno z původního dne 31. srpna 2007. Citováno 2007-08-29.
  8. ^ "Seznam Karadara Haydna". Archivováno z původního dne 2007-08-25. Citováno 2007-08-29.

Další čtení

  • Trojanová, Jaromíra. Pavel a Antonín Vraničtí: personální bibliografie. Edice: Universita J. E. Purkyně v Brně. Výběrový seznam; 194. Brno: Universitní knihovna, 1975.

externí odkazy