Anna Vittoria Dolara - Anna Vittoria Dolara

Anna Vittoria Dolara
Anna Vittoria Dolara.jpg
Autoportrét
narozený1754 (1754)
Řím, Itálie
Zemřel1827 (ve věku 72–73)
Řím, Itálie
Národnostitalština
Známý jakoMalování, Poezie

Suor nebo Sister Anna Vittoria Dolara (1754–1827) byl italština Dominikán jeptiška v Řím; je známá svou zbožností, poezií a malbou.[1]

Životopis

Byla jeptiškou v klášteře Santa Maria Maddalena (později Santa Caterina a Magnanapoli v Quirinale během napoleonské okupace Říma. Když francouzské síly zajaly Papež Pius VI a zavřela kláštery, Suor Anna pokračovala ve své charitativní práci a napsala báseň ottava rima, bědovat nad situací ve městě. Báseň následně publikoval v roce 1818 jako Il Pianto delle Sacre Vergini Romane nella funesta Democrazia di Roma, composizione di Suor Anna Vittoria Domenicana in Santa Maria Maddalena, fra gli Arcadi Florinda Carisia. V zahrnutých slokách volně přeložených jako:[2]

Jsme utlačováni a odcházíme poblíž, / Mezi hladem a zármutkem se postižené odhodí; / Svatá budova se zhroutí a zřícenina / Drž se bdělosti s naším drahým zármutkem; / Z jehož pohanění nevidíme konec, / Ani z našeho pláče očekávejte jakékoli naplnění; / Pokud vy, konečně uklidněný, Bože života, / Sladké milosrdenství, naše bolest může cítit.

Prochází holubicí a je tu bezpečí, / sténá tiše v jejím hnízdě; / Zpátky do jejich kotců se stádo vrací z pastvin / Bez strachu ze zrádných zrad ./ Také vstupujeme do těchto zvolených zdí / Věříme, že pevně uchopíme bezpečnost; / místo toho přepadnout, ach bože! od aliance / Of the rapacious sup and and chamtivý vlk.

Mezi malíři dostala jméno Florinda Carisia a později byla povolána, aby namalovala portrét papežů Pius VII, a Lev XII, Kopie Guido Reni je portrét Beatrice Cenci, portréty kolegů dominikánských jeptišek; a portrét královny Etrurie.[3]

Reference

  1. ^ Dizionario biografico univerzální, Gottardo Garollo, 1907, strana 691.
  2. ^ Noi siamo oppresse, ea lasciar vicine, Fra l'inedia e il dolor, l'afflita spoglia; Crolla il sacro edifizio, e le rovine Pender veggiam con affanosa doglia; Ne del nostro penar si scorge il fine, Ne il Pianto nostro v'e 'chi terger voglia; Se tu, placato alfin, Dio de' viventi, Dolce pieta 'del nostro mal non senti. Passa la tororella i di' secura, Dolcemente gemendo entro il suo nido; Torna il gregge all'ovil dalla pastura Senza timor di tradimento infido.Noi pure entrando in queste elette muraCredemmo d'afferrar securo lido; Ma ad insidiarne, oh ciel! sembran de 'accordeL' avoltoio rapace e il lupo ingordo.
  3. ^ Memorie dei più insigni pittori, sochaři a architekti Dominicani, Svazek 1, P. Vincenzo Marchese, strany 518-520.