Zvířata Lidé - Animals People - Wikipedia

Zvířata Lidé

Autor	Indra Sinha
Země	Velká Británie
Jazyk	Angličtina
Vydavatel	Simon & Schuster
Datum publikace	2007 (1. vydání)
Typ média	Tisk (Vázaná kniha & Brožura )
Stránky	374 (brožovaný výtisk, 1. vydání)
ISBN	978-0-7432-5920-0 (brožovaný výtisk, 1. vydání)

Zvířecí lidé je román od Indra Sinha. To bylo do užšího výběru pro rok 2007 Cena Man Booker a je vítězem roku 2008 Cena spisovatelů společenství: Nejlepší kniha z Evropy a jižní Asie. Sinhovým vypravěčem je 19letý sirotek z Khaufpuru, narozený několik dní před 1984 katastrofa v Bhópálu, jehož páteř se tak zkroutila, že musí chodit po čtyřech. Od té doby, co si pamatuje, šel na všechny čtyři. Známý každému jednoduše jako Animal, odmítá sympatie, chrlí nadávky a posedlost sexem. Žije s bláznivou starou francouzskou jeptiškou jménem Ma Franci a se svým psem Jara. Také se zamiluje do dcery místního hudebníka Nisha.

Příběh byl zaznamenán v hindštině na sérii pásek samotným Animalem a byl přeložen také do angličtiny. Autor používá Animalovu zvláštní směs hindština, francouzština a indiánská angličtina jako „kampani“ (společnost), „jarnalis“ (novinář) a „jamisponding“ (špionáž, jako James Bond ).

Titul

Nadpis Zvířecí lidé nabízí zajímavý vhled do románu, protože nám poskytuje pohled na způsob, jakým se lidé z Khaufpuru identifikovali. Sbor dětí kopírujících Elli, poté, co uvedl, že nerozumí Animal's People, ukazuje toto sjednocení lidí z Khaufpuru. „Slyšíme, jak sbor malých hlasů postupně upadá,„ Hey Animal’s People! ““^[1] Sjednocení lidí obvykle probíhá během katastrofy, ke které dojde během a po krizi v Khaufpuru. Název románu slouží k identifikaci tohoto sjednocení lidí a také k předzvěsti obtíží, kterým bude Elli čelit při pokusu o otevření kliniky. Elli se bude muset pokusit prolomit tvrdé bariéry, které v Khaufpuru existují, aby pomohla lidem překonat to, čeho se nejvíce bojí, změnit se. Útěchou, kterou hledají, je vždy možnost obvinit Kampani z toho, co se jim stalo, a za předpokladu, že je tam každý cizinec, protože je Kampani poslal. Vztah k titulu spočívá v tom, že Zvíře je ukázkovým příkladem nenávisti se svými odpornými ústy a negativním přístupem ke všemu.

Název „Animal’s People“ také odkazuje na rozdíl v chování a postojích mezi občany Kaufpur a americkým lékařem Elli. To se projeví na straně 183, když je Elli frustrována z postoje všech k její klinice a křičí „HEJ ANIMAL’S ĽUDÍ! Přišla do Kaufpuru pouze s pouhou představou o tom, jak lidé trpěli. Věděla, že lidé jsou nemocní a její povinností bude vyživovat je zpět ke zdraví, ale to byl rozsah jejího vztahu k nim. Kvůli svým šťastnějším okolnostem nemohla nikdy plně pochopit trauma a následky úniku plynu nebo chronickou chudobu, která sužovala město. Kromě toho zapomněla na důvody, proč byli občané vůči cizincům tak nedůvěryhodní. Aniž by to na sobě prožila, byla Elli učitelka vyvrhelem mezi zbytkem města Kaufpur - Zvířecími lidmi.

Hlavní postavy

Zvíře

Zvíře je protagonistou tohoto příběhu. Je obětí výbuchu chemické továrny způsobeného Kampanim a je líčen jako chlapec se zkroucenou páteří, která se potuluje kolem Khaufpuru na obou rukou a nohou jako pes. Neustále popírá svou lidskost a tvrdí, že je zvíře. Po tomto incidentu v továrně je Animal umístěn do sirotčince a postará se o něj Ma Franci. Na své rodiče si nevzpomíná. Zvíře otevřeně projevuje svou nenávist vůči lidem, přesto existuje jeho strana, která touží být lidskou bytostí. Když tedy americký lékař přijde do Khaufpuru, získá zpět svou ztracenou naději, že se bude moci postavit na vlastní nohy a sní o tom, že přijde den. Ačkoli Animal zpočátku nenávidí svou neschopnost chodit na dvou nohách, nakonec si uvědomí, že být na čtyři stopy je pro něj lepší. Tím, že je zvíře o čtyřech stopách, se vyhýbá tomu, aby byl jedním z milionů čestných lidí, a místo toho se stává jediným a jediným zvířetem.

Somraj

Pandit Somraj Tryambak Punekar je Nishin otec a učitel hudby. Je popisován jako vysoký, s dlouhým a špičatým nosem a dlouhými prsty. Má také stoickou povahu, kterou zvíře nazývá vážnou a soukromou. Nejdůležitějším faktem o Somrajovi je, že býval slavným zpěvákem známým po celé Indii, který byl označován jako Hlas Khaufpur. V noci nehody však přišel o manželku a syna, kromě toho, že mu chemikálie poškodily plíce. Už nezpívá, a pokud se pokusí, má záchvaty kašle.

Ma Françi

Ma Françi je jeptiška z Francie, která pracovala v sirotčinci, kde vyrůstalo zvíře. Působí jako postava matky zvířete a lze ji popsat jako laskavou, i když mírně senilní. Po nehodě ji trápí ztráta porozumění hindštině a angličtině. Věří, že všichni ostatní mluví blábolem a nejsou schopni pochopit, že používají jiný jazyk, nejen vydávání náhodných zvuků. Vidí také prorocké anděly jako výsledek svého šílenství. Stále však plní své povinnosti chodit od domu k domu a pomáhat nemocným a zraněným, jak nejlépe umí.

Zafar

Zafar je Nishin přítel. Je popsán jako muž kolem třicítky, vysoký, pohledný, hubený s vyčnívajícím vousem, kudrnatými černými vlasy a brýlemi, díky nimž vypadá moudře. Zafar je outsider, který je tak zděšen akcemi Kampani, že se přestěhuje do Khaufpuru, aby zastával jejich jménem. Obětuje vše ve svém životě, včetně studia učence pro chudé a nemocné. Je svatým a hrdinou občanů Khaufpuru.

Farouq

Farouq je zvířecí přítel a nemesis. Farouqova rodina přišla do Khaufpuru z Yar-yilaqisu. Jeho inteligence je zločinec v gangu, jako jeho dva bratři, nebo mechanik. Je muslimem, filmovým expertem a Zafarovým mužem číslo dva.

Nišo

Dcera Somraj, přítelkyně Zafar, přítel Animal. Nisha vidí Zvíře v žlabu a představí ho Zafarovi. Je předmětem jeho náklonnosti, přesto ho považuje pouze za přítele.

Elli

Americký lékař, který přichází do Khaupfuru. Ona je často popisována jako na sobě modré džíny a je předmětem chtíče pro zvíře a ostatní ve městě. Vzhledem k filantropii se snaží najít přijetí.

Hlavní témata

Westernizace

Westernizace hraje v celém románu klíčovou roli: vytváření klíčových vztahů mezi postavami, ukazování Sinhova pohledu na západní vliv a přesnější zobrazení „vzdálených trpících“. Tato kniha pojednává o chemické katastrofě způsobené americkou společností na indické půdě. Na podporu tohoto bodu ukazuje Sinha úplné odmítnutí téže společnosti přijmout jakékoli dopady na své činy. Různé příklady obav vůči cizincům (novinář (Jarnaliss), vedoucí společnosti (Kampani) a Elli doctress) dávají nahlédnout do již existujících vztahů založených na vině. Tito cizinci, kteří jsou spojeni se společností, která zanedbávala odpovědnost za nemoc lidí, jsou považováni za nástroje, které pomáhají maskovat a minimalizovat újmu společnosti Khaufpur. Západní materialismus je objektivizován očima Zvířat a obrazy jako značka Coca-Cola jsou tak komercializované, že překračují jazykové bariéry. Sinha mění fakta ze skutečnosti Bhopalská katastrofa včetně názvu města, odpovědné společnosti a jmen osob podílejících se na záchranném úsilí. To ukazuje, jak si přál, aby byl tento příběh použitelný na všechny debakly způsobené západem.

Identita

Na závěr Zvířecí lidé, Zvíře konečně přijme, kým je - Zvíře. Vidíme tento koncept sebepřijetí jako hlavní téma tohoto románu, protože vidíme zvířecí transformaci sdílením jeho příběhu. Skrz román, Animal interně bojuje s tím, kým je, zejména s jeho vzhledem jako zvířetem spíše než člověkem. Poté, co se Animal vyrovná s tím, co se stalo a utrpením, které v důsledku toho prožil, přijme toho, kdo mu umožnil stát se - osobou, jejíž identita nepochází z událostí katastrofy v Kampani, ale spíše osobou, jejíž identita pochází z osobních zkušeností a lidí, kteří ho obklopují v jeho životě. Víme, že Animal skutečně přijal svou novou identitu, když rozhodně říká: „Zůstaňte čtyři stopy, já jsem jediné zvíře.“

Milovat

Láska je vidět v různých podobách skrz román. Snad nejjednodušší formou lásky je vztah mezi matkou a synem mezi Animal a Ma Françi. Zatímco Animal tráví většinu svého dne mimo svou senilní „matku“, vždy se ohlásí, zvlášť když v Khaufpur vypukne chaos. Zvířecí touha po fyzické lásce je velmi zřejmá od začátku románu. Zvíře mluví vulgárním jazykem a hrubým humorem a je často velmi tupé v tom, co chce, zejména před ženami, po kterých touží. Fyzickou lásku zvířete k Niši lze poznat již v románu, zvláště když extrémně žárlivě vyjadřuje její přítel Zafar. Jak román postupuje, Láska zvířete k Niši se znatelně mění v soucitnější druh lásky - láska, která umožňuje čtenáři pochopit, že Zvíře začalo považovat Niši za rodinu.

Narativní struktura

Román je vyprávěn prostřednictvím kazetových nahrávek Animal. Kakadu Jarnalis trvá na tom, aby Animal vyprávěl svůj příběh. Pásky jsou zaznamenány v hindštině pomocí Animal a poté přeloženy novinářem do angličtiny. Stejně jako u předchozích zahraničních novinářů si i Animal myslí, že jeho příběh bude zapleten se všemi ostatními v Khaufpuru; příběhy všech přeživších budou spojeny dohromady a vytvoří jeden tragický příběh. Aby se zajistilo, že k tomu nedojde, Animal souhlasí s tím, že vypráví svůj příběh, pokud bude přesně řečeno, jak je prezentován prostřednictvím jeho kazet.

Ve druhé kazetě Animal se věnuje publiku a přímo se na něj obrací. V dopise Animal Jarnalis uvádí: „Zvíře, musíš si představit, že mluvíš jen s jednou osobou. Pomalu se ti tato osoba bude zdát skutečná. Představ si, že je přítel. Musíš jim důvěřovat a otevřít své srdce je, tato osoba vás nebude soudit špatně, cokoli řeknete. “ Zvíře poté promluví s čtenářem a řekne: „Čteš má slova, ty jsi ta osoba. Nemám pro tebe jméno, takže ti budu říkat Oči.“

Indra Sinha začíná Zvířecí lidé s poznámkou editora: "Tento příběh byl zaznamenán v hindštině na sérii kazet devatenáctiletého chlapce v indickém městě Khaufpur. Věrný dohodě mezi chlapcem a novinářem, který se s ním spřátelil, je příběh vyprávěn zcela podle chlapcových slov zaznamenaných na páskách. “ Přestože je tato premisa zcela fiktivní, chtěla Sinha předat příběh způsobem, který dal autoritu a jedinečný hlas skutečnému, ale málo známému následku úniku plynu v Indii, který je považován za nejhorší průmyslovou katastrofu na světě, katastrofu Bhopali. „Zaznamenané pásky“ jsou uspořádány do značné míry lineárně, což je přerušeno zpětnými záběry, které přeskakují mezi minulostí a přítomností. Postupně rozšiřují příběh, rozvíjejí prostředí a charaktery zvířecí minulosti a současně začleňují probíhající události. Zvíře vypráví svůj příběh v minulém čase, zatímco Jarnalisovi opakuje zážitky prostřednictvím pásek. První a druhá páska představují Animal jako vypravěče a utvářejí publikum jako nic jiného než beztělesné „oči“. Uprostřed druhé pásky zvíře skočí zpět, když mu bylo šest let, a bolesti jeho zjevného přechodu z „člověka na zvíře“, ke kterému došlo, když se mu páteř zkroutila do bodu, kdy musel chodit po čtyřech. Poté rychle převinul pásku tři na setkání současných postav: Niši a Zafara, poté prohodil vyprávění, které popisuje současný vzhled továrny Kampani. Příběh pokračuje tímto poletujícím způsobem, aby odhalil celou hloubku situace prostřednictvím neočekávaně divokého a temperamentního vyprávění zvířete, což dává netradiční pohled na myšlenku „vzdálených trpících“.

Styl

Zvířecí lidé je primárně monolog z pohledu první osoby, ve kterém vypravěč (Zvíře) podrobně popisuje minulé události svého života a své vnitřní myšlenky z té doby publiku, jehož existenci si je vědom. V některých případech se román změní na příběh třetí osoby, kde Animal vypráví nezávislé zkušenosti jiné postavy, například interakce Elli s jejím bývalým manželem v Tape Twenty. V obou případech je příběh, i když k němu došlo v minulosti, představen v přítomném čase. Navzdory skutečnosti, že román podrobně popisuje minulé události, zvíře není prezentováno jako vševědoucí vypravěč - čtenář není v kontextu příběhu nikdy informován za samotným Animalem (spíše než postavou než vypravěčem). To, kromě toho, že Sinha používá přítomný čas k popisu minulých událostí, způsobuje, že čtenář prožívá život zvířete (v podobě přímá řeč ) vedle něj, přičemž stále umožňuje komentátor od vypravěče, který již tyto zkušenosti prožil (obvykle ve formě nepřímá řeč ). Čtenář je tedy způsoben tím, že se s vývojem příběhu více ztotožňuje s vlastními myšlenkami, emocemi a touhami zvířete - něco, co je v souladu s minulou kariérou Indry Sinhy, která psala emocionálně nabité reklamy pro charity, jako je Amnesty International.^[2]

Vliv perspektivy

Příběh vyprávěný Indrou Sinhou v Zvířecí lidé je očividně ovlivněna katastrofou v Bhópálu z roku 1984 a způsob, jakým Sinha chce, aby svět pohromu viděl. Sinha se rozhodl napsat příběh ve fiktivním prostředí, aby mohl psát „svobodně“, na rozdíl od situace, kterou již o Bhópálovi věděl.^[3] Jeho cílem však bylo místo toho vyprávět následky katastrofy, kterou dělá optikou zvířete. Ve filmu Zvíře je nasměrována a reflektována perspektiva Sinhy a mnoha dalších, kteří stále hledají náhradu za incident.

Khaufpuri jazyk

Zahrnutí slov Indry Sinhy jako např Kampani a Khaufpur- „kauf“, což v urdštině znamená „teror“^[3] —Zpochybňuje kompetenci čtenářů jako lingvistů. Jazyk zvířete (Khaufpuri) vyžaduje, aby čtenáři rozpoznali fonetické podobnosti s angličtinou a etymologické podněty (např. Hindština, francouzština), aby textu mohli připisovat význam. Zahrnutí slovníku Khaufpuri do Zvířecí lidé potvrzuje kulturní bohatství zvířat a lidí z Khaufpuri a zároveň čtenáři úspěšně připomíná „jinakost“ zvířat. Sinhova směsice jazykových tradic zvyšuje význam textu a uměleckou svobodu autora.

Historické odkazy

Vzhled

Zvířecí lidéPopis místa katastrofy v Kampani je přesný Union Carbide Skutečná opuštěná továrna. Román líčí továrnu jako nedotčenou a zarostlou. Tolik let po katastrofě v Bhópálu se společnost Kampani nevrátila na scénu a nepořádek nepořádek. Zvíře zmiňuje kroky, které nikam nevedou, a opuštěné tanky - prasklé a stále obsahující toxické chemikálie. Stromy a jiná vegetace ovládly tuto oblast, což ztěžuje přístup a cestování uvnitř.

Popis Indry Sinhy je podobný skutečné továrně v indickém Bhópálu. V roce 1996 byly provedeny testy na půdu a vodu na testování toxických chemikálií. Výsledky se vrátily pozitivní - voda je stále kontaminována. Díky pozorování obrázků zůstávají nádrže nedotčené, schody vedoucí k ničemu podstatnému, rzi pokrývající všechno a všude stromy a divoká tráva. Kampani Indry Sinhy v Zvířecí lidé má mnoho podobností s továrnou Union Carbide v Bhópálu.^[4]

Korespondence

Zvířecí lidé odehrává se ve městě Khaufpur a sídlí v indickém Bhópálu. Je to místo jedné z nejhorších průmyslových nehod na světě. První instance soudu uvedená v románu odkazuje na soudní proces, který se má konat 18 let po první katastrofě. Zafar říká, jak Kampani odmítají uznat rozhodnutí soudu pokračovat v trestním stíhání amerických vedoucích pracovníků v Indii. A konečně na konci tohoto prvního soudního dne mohou soud přimět, aby přezkoumal majetek Kampani ve snaze postavit odpovědné osoby před soud. Soudní spor zobrazený v románu má kořeny ve skutečnosti trestních případů kolem katastrofy v Bhópálu. Indický nejvyšší soud rychle podal trestní oznámení na generálního ředitele Union Carbide Warrena Andersona.

Po katastrofě Anderson odcestoval do Indie a po příjezdu byl okamžitě umístěn do domácího vězení. Ze země se nikdy nevrátil. V rámci urovnání 470 milionů dolarů dosaženého v roce 1989 byla trestní oznámení v případu zamítnuta.^[5] Prostřednictvím peticí a protestů se aktivistům v roce 1991 podařilo obnovit trestní oznámení proti Andersonovi a dalším čtyřem zaměstnancům Union Carbide.^[4] Přes toto rozhodnutí indických soudů, vydávání zatykačů a žádostí o vydání se generální ředitel odmítl dostavit k indickému soudu. Proběhlo mnoho pokusů, které úředníci Union Carbide nikdy neuznali. V červnu 2012 americký soud rozhodl, že ani Union Carbide, ani jejich bývalý generální ředitel nejsou odpovědní za žádné z obvinění vznesených proti nim.^[4] Dow Chemical, která koupila společnost Union Carbide, opakovaně odmítla odpovědnost za katastrofu nebo její následky, ale v červenci 2013 indické soudy rozhodly, že společnost Dow Chemical je stále odpovědná za ty, kdo přežili téměř tři desetiletí starou katastrofu. Předpokládá se, že 100 000 lidí stále trpí únikem plynu z roku 1984.^[6]

Vnější zásah

The Důvěra Sambhavna je organizace, která byla založena za účelem pomoci obětem katastrofy v Bhópálu. V postižené oblasti zřídila různé kliniky, z nichž žádná neúčtovala žádné poplatky za léčbu. Každá klinika byla alopatická a sloužila jako jednotné místo pro léčbu.^[7] v Zvířecí lidé, toto bylo ztělesněno prostřednictvím Ellie. Dokázala poskytnout lékařskou pomoc lidem, kteří za ní přišli, a zaměřila se také na jejich duševní zdraví a pohodu tím, že se spřátelila se všemi svými pacienty a poskytovala jim poradenství na osobnější úrovni, aby mohli konečně přijmout a porozumět jejich poruchám.

Sambhavna Trust také zdůraznil duševní zdraví a zotavení tím, že poskytuje jóga a masáže prostřednictvím svého oddělení Ayurveda Care. Tento typ léčby pochází z Indie a je specifický pro hinduistickou kulturu.^[7] Ellie se ujistila, že léčí celou osobu, nejen její fyzické nemoci. Spřátelila se se zvířetem a pomohla mu v jeho vnitřním boji o orientaci jeho těla. Na konci románu Animal velmi přijímá svoji novou formu a je to všechno od Ellie a její bezpodmínečné podpory.

Důvěra Sambhavna vznikla až v roce 1996 a k úniku plynu došlo v roce 1984.^[7] Za těch 12 let byla obětem poskytována péče v nemocničních zařízeních, která byla pro mnoho těchto lidí příliš nákladná. I když se indická vláda nakonec rozhodla poskytnout obětem bezplatnou zdravotní péči, jejich děti nebyly kryty, přestože jejich zdraví bylo také ohroženo. Většina cizinců se soustředila buď na výzkum, nebo na kompenzaci a uznání přeživších, nikoli na jejich zdraví.^[8] Z tohoto důvodu si nikdo nebyl jistý, jak reagovat na kliniky Trustu Sambhavna a zda tam skutečně byli, aby pomohli.^[8] V knize byla Ellie první, kdo přišel na pomoc obětem. Zpočátku si na ni dávali velký pozor, protože si mysleli, že shromažďuje statistiky pro Kampaniho výzkum, protože to se dříve používalo. Jakmile byly její záměry považovány za čisté a získaly důvěru lidí, byli více než ochotni přijmout její pomoc.

Recepce

Podle Taška na knihyKniha Sinha byla zařazena do užšího výběru ceny Man Booker z roku 2007, která byla v Independentu popsána jako mimořádný počin a v Indian Express jako román tak upřímný, že vám dýchá dech. Lesley Mason řekl ve své recenzi na Zvířecí lidé„Toto je kniha, která by měla být součástí národních osnov po celém světě. Nejen, že zkoumá únik jedné konkrétní humanitární a ekologické katastrofy a žalostnou reakci odpovědných osob na ni, ale vychází z širšího obrazu obecného postoje bohatších lidí k chudším a takzvaných rozvinutých národů k těm, kteří si ještě musí nárokovat podíl na moci a slávě (nebo blátě a penězích). “^[9]

New York Times

„To (Khaufpur) je také prostředím pro jeho divoce polemický - a nečekaně oplzlý - román Zvířecí lidé, finalista ceny Man Booker Prize z roku 2007, která neodhaluje ráj, ale zkažené město. “^[10]

Kritici blogu

„Zkuste si na chvíli představit, jaké to musí být, být lidmi z Bhópálu, kteří dvacet let žili sledováním umírání rodiny, přátel, šílenství nebo porodu mrtvě narozených dětí. Zvířecí lidé“dělá to právě nejnovější nabídka indického autora Indry Sinhy dostupná od Simon & Schuster Canada.“^[11]

Washington Post

Washington Post řekl o Zvířecí lidé„Správný spisovatel se setkal se správnou tragédií“.^[12]

Barnes a Noble

Eric Banks of Barnes and Noble Review řekl: „Není těžké přijít na to, proč to podnítilo kritiky: Sinha v tomto románu tak skvěle ovládá jazyk ... [on] vyřezává své území s pomstou“.^[13]

Reference

externí odkazy

• Článek o románu Indry Sinhy Zvířecí lidé a prohlášení autora k fiktivním částem příběhu. Opatrovník, 2007.