Andrzej Przyłębski - Andrzej Przyłębski

Prof.

Andrzej Przyłębski

Ph.D.
Andrzej Przyłębski, červen 2017 (plodina) .jpg
Andrzej Przyłębski (2017)
Velvyslanec Polska v Německu
Předpokládaná kancelář
2016
PrezidentAndrzej Duda
PředcházetJerzy Margański
Osobní údaje
narozený (1958-05-14) 14. května 1958 (věk 62)
Chmielnik
Národnostpolština
Manžel (y)Julia Przyłębska
Děti2 synové
Alma materUniverzita Adama Mickiewicze v Poznani
ProfeseFilozof, vysokoškolský učitel
webová stránkaprzylebski.com

Andrzej Przyłębski (narozen 14. května 1958 v Chmielniku poblíž Brzózki ) je polský filozof, autor šesti knih o neokantianismu a hermeneutice; od roku 2016 slouží jako velvyslanec v Německo.

Život

Przyłębski dokončil střední školu v Koło. Navštěvoval také hodiny klavíru a akordeonu. V roce 1978 se stal studentem filozofie a společenských věd na VŠE Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani (AMU). Promoval o pět let později (cum laude ). V říjnu 1983 zahájil vědecký pobyt na Filozofickém ústavu AMU. V roce 1987 obhájil titul Ph.D. práce na Emila Laska Logika filozofie.[1]

Díky stipendiu od Nadace Alexandra von Humboldta, od roku 1991 do roku 1993, strávil Przyłębski v Heidelbergu přípravou postdoktorandské práce (habilitace ) na badenské škole v Novokantovství, s radou od Hans-Georg Gadamer a Reiner Wiehl. V roce 1993 se vrátil z Německa a stal se zástupcem ředitele Filozofického institutu AMU. V letech 1996 až 2001 pracoval jako vědecký zástupce na polských diplomatických misích v Kolíně nad Rýnem a Berlíně. Od roku 2002 byla Przyłębski AMU Docent. V roce 2009 se stal Plný profesor.[2]

Przyłębski byl hostujícím lektorem v Univerzity v Kolíně nad Rýnem, Erlangen, Freiburg, Siegen, Štětín. Od roku 2003 je členem Výboru pro filozofické vědy EU Polská akademie věd, Varšava.[2] Od roku 2004 je viceprezidentem International Hegel-Society, Berlín.[3] V roce 2003 se stal šéfredaktorem vědeckého časopisu „Fenomenologia“. Je členem poradních sborů dalších tří časopisů: „Principia“ (Krakov ), „Przegląd Filozoficzny“ (Varšava)[4] a „Analiza i Egzystencja“ (Štětín),[5] stejně jako spolueditor Hegel-Forschungen a Hegel-Jahrbücher.[6] Przyłębski byl rovněž členem Rady Evropské unie Edith-Steinová Výzkumné centrum v Poznani,[6] a prezident Lech Kaczynski Občanský akademický klub v Poznani.[7] Byl ředitelem AMU Florian Znaniecki Centrum.[8]

V červenci 2016 byl jmenován polským velvyslancem v Německu,[9] a představil své pověřovací list do Prezident Joachim Gauck.[10]

Kromě polštiny mluví Przyłebski německy, anglicky a rusky. Hraje tenis na úrovni učitele tenisu.[11] Je ženatý Julia Przyłębska, Předseda polského ústavního soudu.[9] Mají dva syny.[12]

Funguje

  • Emila Laska logika filozofii [Emil Lask's Logic of Philosophy], Poznań: Wydawnictwo Naukowe UAM, 1990.
  • W poszukiwaniu królestwa filozofii. Z dziejów neokantyzmu badeńskiego ["Při hledání říše filozofie"], Poznaň: Wydawnictwo Naukowe UAM, 1994.
  • Hermeneutyczny zwrot filozofii ["Hermeneutický obrat filozofie"], Poznaň: Wydawnictwo Naukowe UAM, 2004.
  • Gadamer, Warszawa: Wiedza Powszechna, 2006.
  • Etyka w świetle hermeneutyki, Warszawa: Oficyna Naukowa, 2010.
  • Duch czy życie? Studia i szkice z filozofii niemieckiej, Poznaň: WNS UAM, 2011.

Překlady

  • Hans-Georg Gadamer, Dziedzictwo EuropyWarszawa: Wydawnictwo Spacja, 1991.
  • R. H. Popkin /A. Procházka, Filozofia, Wyd. Zysk i S-ka, Poznaň 1994 (s J. Karłowskim a N. Leśniewskim).
  • Georg Simmel, Filozofia pieniądza (z filozoficznym komentarzem), Poznań: Wydawnictwo Humaniora, 1998.
  • Ernst Troeltsch, Religia, kultura, filozofia (z krytycznym wprowadzeniem), Poznań: Wydawnictwo Poznańskie, 2006.
  • Hans-Georg Gadamer, Wybór pism, [in:] A. Przyłębski, Gadamer, Wiedza Powszechna, Warszawa 2006, s. 141–271.
  • Hans-Georg Gadamer, Ó skrytości zdrowia, Poznaň: Wydawnictwo Media Rodzina, 2011.

Reference

  1. ^ „Andrzej Przyłębski - Kant, Herder, Hegel, Schopenhauer, Windelband, Troeltsch, Rickert, Lask, Dilthey, Simmel, Heidegger, Husserl, Gadamer“. przylebski.com. 2016-12-24. Archivováno od původního dne 2016-12-24. Citováno 2019-10-28.
  2. ^ A b „Nowa Nauka Polska“. nauka-polska.pl (v polštině). Citováno 2019-10-28.
  3. ^ „International Hegel Society e.V.“ hegel-gesellschaft.org. 2017-12-09. Archivováno z původního dne 2017-12-09. Citováno 2019-10-28.
  4. ^ „Przegląd Filozoficzny. Nowa Seria - PAN Czytelnia Czasopism“. journals.pan.pl (v polštině). Citováno 2019-10-28.
  5. ^ "Redakcja.Editors | Analiza i Egzystencja. Czasopismo Filozoficzne" (v polštině). Citováno 2019-10-29.
  6. ^ A b „Andrzej Przyłębski - Kant, Herder, Hegel, Schopenhauer, Windelband, Troeltsch, Rickert, Lask, Dilthey, Simmel, Heidegger, Husserl, Gadamer“. przylebski.com. 2016-12-24. Archivováno od původního dne 2016-12-24. Citováno 2019-10-28.
  7. ^ „Członkowie“. ako.poznan.pl (v polštině). Archivováno z původního dne 2015-03-17. Citováno 2019-10-29.
  8. ^ „Zapis przebiegu posiedzenia Komisji Spraw Zagranicznych / č. 23 /“. www.sejm.gov.pl (v polštině). 2016-04-28. Citováno 2019-10-29.
  9. ^ A b „Prof. Andrzej Przyłębski ambasadorem w Niemczech“. Głos Wielkopolski (v polštině). 2016-07-05. Citováno 2019-10-28.
  10. ^ „www.bundespraesident.de: Der Bundespräsident / Startseite / Akkreditierung von Botschaftern“. www.bundespraesident.de (v němčině). Citováno 2019-10-28.
  11. ^ „Andrzej Przyłębski - Kant, Herder, Hegel, Schopenhauer, Windelband, Troeltsch, Rickert, Lask, Dilthey, Simmel, Heidegger, Husserl, Gadamer“. przylebski.com. 2016-12-24. Archivováno od původního dne 2016-12-24. Citováno 2019-10-28.
  12. ^ Poncelet, Tim (10.8.2016). „Neuer Botschafter der Republik Polen v Německu: Andrzej Przyłębski | Netzwerk EBD“ (v němčině). Citováno 2019-10-29.

externí odkazy