André Oscar Wallenberg - André Oscar Wallenberg

André Oscar Wallenberg (1816–1886)

André Oscar Wallenberg (19. listopadu 1816 - 12. ledna 1886) byl a švédský námořní důstojník, novinový magnát, bankéř, politik a člen Wallenbergova rodina. V roce 1856 založil Wallenberg Stockholms Enskilda Bank, předchůdce dnešního Skandinaviska Enskilda Banken.

Časný život

Byl synem biskup v Linköpingu, Marcus Wallenberg (1774–1833), a jeho manželka Anna Laurentia Barfothová (1783–1862). Během svého pobytu v Lund, Marcus Wallenberg se seznámil a zamiloval se do Anny Laurentie Barfothové, dcery profesora medicíny Anderse Eilerta Barfothové a Ebby Bagerové, kteří patřili k významné dánsko-Scanianské rodině.[1] Oženil se s ní v roce 1804. V tomto manželství se narodili tři synové, jejichž křestní jména spolu s další pozorností a zdvořilostí vůči starším generacím rodu praskla svědectví o klasických zájmech Marka Wallenberga a možná i naděje či předpovědi o nejvýznamnějších chlapcích vlastnosti před nebo během blížící se cesty životem. Nejstarší z bratrů se jmenoval Marcus Hilarion (šťastný), prostřední Jacob Agathon (dobrý) a nejmladší André (Andreios - mocný, houževnatý) Oscar. Marcus Hilarion se stal poručíkem v 1. pluk doživotního granátníka a farmář Jakob Agathon se stal Zástupce obvodního soudce, Ombudsman Östergötlands Enskilda Bank a člen představenstva Stockholms Enskilda Bank. Především se však zdá, že biskupova předpověď vycházela z André Oscara, protože se stal nejvýznamnějším z bratrů.[1]

Wallenberg se zúčastnil Linköpingu triviální škola a Linköpingova tělocvična od roku 1825 do roku 1832 a cestoval jako palubní ruka k karibský v roce 1832 a po svém návratu se stal mořským kadetem. Poté, co byl pověřen jako námořní důstojník v Karlskrona v roce 1835 odplul na několik let jako námořník na severoamerických lodích obchodního loďstva a v roce 1837 se stal poručíkem Švédské námořnictvo. V roce 1841 následoval jako první důstojník expedice Görana Adolpha Oxehufvuda, která měla jako cíl státy La Plata, ale expedici opustil v r. Lisabon a zůstal tam rok Španělsko a Francie, během kterého studoval právo v Grenoble. V letech 1846 až 1847 byl Wallenberg kapitánem prvního švédského vrtulového člunu, Linköping. Následně se věnoval švédské námořní službě a sloužil v Dánské námořnictvo v roce 1849 během blokády německého pobřeží. V roce 1850 se Wallenberg stal vedoucím společnosti na výrobu člunů v roce Sundsvall. Nyní se začal věnovat podnikání, stal se Burgess Sundsvall, aby byl způsobilý k volbě za člena parlamentu a byl v roce 1851 propuštěn z vojenské služby v hodnosti premierlöjtnant. V roce 1855 se Wallenberg přestěhoval do Stockholm.[2]

Kariéra

Jako bankéř byl Wallenberg průkopníkem ve Švédsku. Již během svého pobytu v Spojené státy v roce 1837, kdy Panika z roku 1837 došlo, měl touhu stát se bankéřem, když se „naučil, jak by banky neměly být provozovány“. Ve Stockholmu v roce 1852 se Wallenberg snažil vytvořit větev, ale nedostal „žádnou sankci“ kvůli Sveriges Riksbank blízkost. O několik let později se Wallenberg podílel na zřízení poboček v Sundsvallu a Hudiksvall a stal se prvním manažerem Sundsvallsbanken. V roce 1856 se zformoval Stockholms Enskilda Bank; kapitál, 1 miliarda, byl plně upsán za dva dny. Až do své smrti byl Wallenberg generálním ředitelem této banky.[2] Představil směnky, bezúročné a splatné na vyžádání, novinka, která je mimo Švédsko téměř neznámá a díky relativně vysokým úrokovým sazbám z vkladů vyvinula vklad a pohyb přecenění a odpisů. Wallenberg se také aktivně podílel na formování Skandinaviska kreditaktiebolaget A bylo mu ctí, že se do ústředí této banky nedostalo Kodaň, který Carl Frederik Tietgen chtěl, ale aby Gothenburg. V roce 1861 se Wallenberg podílel na založení Stockholms hypotekskassa („Stockholmská hypotéční banka“). Pro své finanční přání a nápady hojně využíval tištěná média. Byl spolumajitelem a přispěvatelem novin Otvor od roku 1848 do roku 1851 a poskytoval jak peněžitou podporu, tak články pro Stockholms-Posten od roku 1869 do roku 1870. V Aftonbladet, Napsal Wallenberg Ekonomiskt („Ekonomicky“) téměř pravidelně jednou týdně od roku 1865 do roku 1868. Během druhé části svého života publikoval články v různých nepodobných novinách, které podle všeho podporovaly jeho záměry.[2]

V letech 1853 až 1863 byl Wallenberg členem měšťanského panství švédského parlamentu (Borgarståndet), ve kterém se brzy stal známým jako jedna z mocnějších a energičtějších sil liberální většiny. Stejný kandidát ho využil také na prvních třech svých parlamentních zasedáních ve Stálém výboru pro bankovnictví [a měnu] (Bankoutskottet), stejně jako ve čtvrtém a posledním ve Výboru pro zásobování (Statsutskottet).[2]

Po reprezentační reformě v roce 1865 zastupoval město Stockholm v Första kammaren od začátku nového Stát až do své smrti ve Stockholmu dne 12. ledna 1886. Patřil sem však k těm, kteří si mysleli, že reformní práce by mohly být odloženy, a omezil je na čistě praktické otázky.[2] Mezi těmi, kterým věnoval zvláštní pozornost, lze uvést: zavedení metrický systém, přijetí Zlatý standard jako zúčtovací jednotka, vývoj bankovní legislativy, zrušení povinné sazby na Riksdag bankovky v souladu s §72 ústavy, zrušení svrchovanosti Riksdagu nad Sveriges Riksbank, zavedení neodvolatelných 4% dluhopisů jako typu švédských vládních půjček, reformy vymáhání pohledávek a zákon o bankrotu, zrušení slevy na vlnu a komisariát konvoje (konvojkommissiariatet), nová ustanovení týkající se měření lodí, přístavních sazeb, lodivodství, zlepšení platových podmínek úředníků, zavedení otevřeného hlasování v parlamentu, stanovení svobodných žen věk plnoletosti na 21 let, prodloužení práva vdaných žen na sebe převzít zděděný a nabytý majetek atd. Švédský Riksdag také rozhodl o jmenování premiér jako hlava královské rady. Wallenberg, který byl členem výboru pro zásobování v letech 1867 až 1870, se jinak označoval za jednoho z vlastníků moci Lantmanna párty je nejvíce nemilosrdnými přívrženci a byl energicky aktivní na Riksdagu roku 1883, aby přinesl armádní rozkaz a daňové návrhy Arvid Posse vláda padá.[3]

V obecním životě hlavního města hrál Wallenberg obzvláště významnou roli. Působil v městské radě ve Stockholmu (Stockholms stadsfullmäktige) od zavedení této instituce do jeho smrti a v letech 1876-77 jako její místopředseda a několik let jako člen redakční komise (Beredningsutskottet).[3]

V roce 1867 byl Wallenberg oficiálním zástupcem Švédska na mezinárodní měnová konference v Paříž, kde byl přijat jeho návrh, aby se všechny státy dohodly na stejné slitině ve zlatých mincích. Rovněž byl značně zaměstnán ve výborech pro záležitosti ekonomické povahy. Jeho finanční aktivity se vyznačují vzácnou předvídavostí, spárovanou s energií a mocí, ale také bezohledností, díky které se před a po jeho smrti stal jedním z nejspornějších.[3]

Osobní život

Wallenberg se poprvé oženil, v roce 1854 se Catharina Wilhelmina Andersson (1826–1855),[4] se kterými měl čtyři děti; dcera Oscara (1847–1863), synové Jacob (1851–1872), Knut Agathon (1853–1938) a Wilhelm (1855–1910).[5]

Wallenberg se provdala za druhé, v roce 1861, Anna Eleonora Charlotta von Sydow (1838–1910), dcera kontradmirála Johana Gustafa von Sydowa a jeho manželky Eleonory Juliany Wiggmanové. Měli 14 dětí; synové Gustaf (1863–1937), Marcus (1864–1943), Louis (1867–1869), Oscar (1872–1939), Axel (1874–1963), Vítěz (1875–1970) a dcery paní Anna Bergenstråhle (1865–1950), hraběnka Siri Oxenstierna (1868–1929), paní Ingeborg Qvarnströmová (1870–1929), paní Lilly Crafoordová (1873–1956), baronka Alfhildová af Ugglas (1877–1952), Oscara (1878–1880), baronka Ruth von Essén (1880–1972) a Thyra (nar. a zemřel 1884).[5]

Viz také

Reference

Poznámky

  1. ^ A b Klíč 1916, str.11.
  2. ^ A b C d E Hofberg a kol. 1906, str. 686
  3. ^ A b C Hofberg a kol. 1906, str. 687
  4. ^ Klíč 1916, str.26, 265.
  5. ^ A b Klíč 1916, str.200-201.

Zdroje

  • Hofberg, Herman; Heurlin, Frithiof; Millqvist, Viktor; Rubenson, Olof (1906). Svenskt biografiskt handlexikon: alfabetiskt ordnade lefnadsteckningar af Sveriges namnkunniga män och kvinnor från reformationen until nuvarande tid. Senare delen, L-Ö; Samtový doplněk (ve švédštině) (Ny uppl. / grundligt genomsedd, omarbetad och till våra dagar framförd af Frithiof Heurlin ... ed.). Stockholm: Bonnier. SELIBR  81314.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Klíč, Helmer (1916). A. O. Wallenberg: en minnesteckning (ve švédštině). Stockholm: Nordiska bokh. SELIBR  411951.

Další čtení

  • Nilsson, Göran B. (1984). André Oscar Wallenberg 1 Odysséernas před 1816-1856 (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. ISBN  9118431925. SELIBR  460376.
  • Nilsson, Göran B. (1989). André Oscar Wallenberg 2 Gyllene tider 1856-1866 (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. ISBN  9118837921. SELIBR  460377.
  • Nilsson, Göran B. (1994). André Oscar Wallenberg 3 Ett namn att försvara 1866-1886 (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. ISBN  9119415826. SELIBR  460378.
  • Nilsson, Göran B. (2001). Grundaren: [André Oscar Wallenberg (1816-1886)] (ve švédštině). Stockholm: Carlsson. ISBN  9172033975. SELIBR  8372226.