André Melançon - André Melançon - Wikipedia
André Melançon | |
|---|---|
 | |
| narozený | 18. února 1942 Rouyn-Noranda, Quebec, Kanada |
| Zemřel | 23. srpna 2016 (ve věku 74) Montreal, Quebec, Kanada |
| Národnost | kanadský |
| obsazení | Herec, scenárista, filmový režisér |
| Známý jako | Pes, který zastavil válku, Bach a brokolice |
André Melançon (18. února 1942 - 23. srpna 2016) byl a kanadský herec, scenárista a filmový režisér, nejlépe známý pro režii a psaní několika splátek ve filmu Příběhy pro všechny série dětských filmů.[1]
Kariéra
Všestranný André Mélançon - režisér, spisovatel a herec - se vydal do role poradce pro mládež, než se vydal do filmu. Jeho psychologické a pedagogické vzdělání pomohlo orientovat jeho tvorbu na filmy o dětech, s dětmi a pro děti. Jeho první film byl dál Quebec separatist Charles Gagnon, pak na žádost výrobce Jean Dansereau na začátku 70. let režíroval trojici krátkých filmů pro děti, které potvrdily směr jeho kariéry. Obrátil se k herectví a vyhrál Kanadská filmová cena za jeho výkon v Směřující k slávě (Partis pour la gloire). V 80. letech režíroval Pes, který zastavil válku, který získal cenu Golden Reel, a Bach et bottinea napsal s Jacques Bobet, Pulec a velryba také držitel ceny Golden Reel Award.
V roce 2012 Mélançon obdržel Prix Albert-Tessier, který mu dala vláda Quebecu za jeho váženou kariéru v quebbeckém kině.[2] V roce 2013 mu byla udělena Národní řád Quebeku[2] a v roce 2015 obdržel celoživotní dílo Cena Jutra.[3]
Filmografie
Herec
| Rok | Titul | Role | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 1973 | Taureau | Taureau | |
| 1973 | Réjeanne Padovani | Lucien Bertrand | |
| 1973 | Les Allées de la terre | ||
| 1975 | Směřující k slávě (Partis pour la gloire) | Poručík Laroche | Vítěz, Kanadská filmová cena pro nejlepšího herce |
| 1982 | Sladké lži a milující přísahy (Doux aveux) | Reynald | |
| 1982 | Císař Peru (La Traversée de la Pacific) | Pirát | |
| 1984 | Pes, který zastavil válku (La Guerre des tuques) | Daniel Blanchette de Victoriaville | |
| 1986 | Intimní síla (Pouvoir intime) | Pronásledovatel | |
| 1987 | Velká země malých (C'est pas parce qu'on est petit qu'on peut pas être grand) | Gardien | |
| 1988 | Nevěrné ráno (Les Matins infidèles) | Rozzlobený motorista | |
| 1988 | Mlýny moci (Les Tisserands du pouvoir) | ||
| 1988 | Střílí, dává skóre (Lance et compte) | Sylvain | Druhá sezóna |
| 1992 | El Lado oscuro del corazón | Eriku | |
| 1992 | Coup de chance | televize | |
| 1993 | Refugio en la ciudad | ||
| 1993 | Protože proč | Popelář # 1 | |
| 1993 | Zeď ticha (Un Muro de silencio) | ||
| 1995 | Le Billet de loterie (Une petite fille particulière) | Muche | televize |
| 1996 | Chudoba a jiná potěšení (Joyeux Calvaire) | Armand | |
| 2001 | Druidové (Vercingétorix: La légende du druide roi) | Vercingetorix |
Ředitel
| Rok | Titul |
|---|---|
| 1973 | Des armes et les hommes |
| 1974 | Le Violon de Gaston |
| 1974 | «Les Oreilles» mène l'enquête |
| 1974 | Les Tacots |
| 1978 | Les Vrais Perdants |
| 1978 | Backstreet Six (Comme les six doigts de la main) |
| 1980 | L'Espace d'un été |
| 1984 | La Route des étoiles |
| 1984 | Pes, který zastavil válku (La Guerre des tuques) |
| 1986 | Bach a brokolice (Bach et Bottine) |
| 1987 | Le Lys cassé |
| 1989 | Summer of the Colt (Fierro, l'été des secrets) |
| 1990 | Blizzard (Rafales) |
| 1991 | Nénette |
| 1996 | Le Boulard |
| 1997 | Cher Olivier |
| 2000 | Albertine in Five Times (Albertine, en cinq temps) |
| 2001 | Na tvé hlavě (Le Ciel sur la tête) |
| 2002 | Azbest |
| 2004 | Daniel a superdogové |
| 2013 | Les vlaky de la vie |
Reference
- ^ „Décès du réalisateur André Melançon“. La Presse, 24. srpna 2016.
- ^ A b „National Film Board of Canada ctí mimořádný přínos André Melançona pro quebecké kino“. Vláda Kanady. 24. srpna 2016. Citováno 13. dubna 2020.
- ^ Faradji, Helen (2015). „André Melançon Hommage 2015“. Citováno 14. dubna 2020.
externí odkazy
Kontrolní úřad  |
|---|
 | Tento článek o kanadském herci je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |