Amenhotep zavolal Huy - Amenhotep called Huy
| Amenhotep zavolal Huy | |
|---|---|
 Huy před Tutanchamonem v TT 40 | |
| Předchůdce | Tuthmose (místokrál Kush) |
| Nástupce | Paser I. |
| Dynastie | 18. dynastie |
| Faraon | Tutanchamon |
| Matka | Wenher |
| Manželka | Taemwadsji |
| Děti | Paser I. |
| Pohřbení | TT40 Théby |
Amenhotep zavolal Huy byl Místokrál Kush pod Tutanchamon. Byl nástupcem Tuthmosis, který sloužil pod Achnatone. On by později byl následován Paser I..[1]
Huy byl synem dámy jménem Werner. Jeho otec není znám. Huy byl ženatý s Taemwadjsy, vedoucím harému Amona a Haremu z Nebkheperure (Tutanchamon). Měli syna jménem Paser.[2]
Tituly Huy: Písař dopisů místokrále, Merymose. Králův písař, kněz Mery-netjer, králův posel do každé země.[3]
Lidé spojené s Huy:
- Harnufer, „Pisatel zlatých účtů králova syna“
- Kna, „písař králova syna“ [4]
Pohřbení
Amenhotep Huy byl pohřben v TT40 nacházející se v Qurnet Murai. V hrobce je zmínka o chrámu jménem „Satisfying the Gods“ Lehký šátek na hlavu. Huyho tam vítá Khay, velekněz Nebkheperure (Tutanchamon), Penne, zástupce pevnosti Nebkheperure (Tutanchamon), Huy, starosta a Mermose (jeho bratr), druhý prorok Nebkheperure. Taemwadjsy byl v tomto chrámu náčelníkem harému Nebkheperure (vedoucí ženských služebnic chrámu).[5]
Reference
- ^ George A. Reisner: Místokráli z Etiopie (II), v: The Journal of Egyptian Archaeology, Sv. 6, No. 1. (Jan., 1920), str. 73-88.
- ^ B. Porter a R.L.B., Moss: Topografická bibliografie staroegyptských hieroglyfických textů, reliéfů a obrazů: Theban Necropolis, Část první: Soukromé hrobky. Druhé vydání. Griffithův institut. Oxford. 1994, 75-78
- ^ George A. Reisner:Místokráli Etiopie (II), v: The Journal of Egyptian Archaeology, Sv. 6, No. 1. (Jan., 1920), str. 73-88.
- ^ George A. Reisner: Místokráli Etiopie (II), V: The Journal of Egyptian Archaeology, Sv. 6, No. 1. (Jan., 1920), str. 73-88.
- ^ B. Porter a R.L.B. Mech: Topografická bibliografie staroegyptských hieroglyfických textů, reliéfů a obrazů: Theban Necropolis, část první: soukromé hrobky. Druhé vydání. Griffithův institut. Oxford. 1994, 75-78