Alphonse Briart - Alphonse Briart
Alphonse Briart (1825–1898) byl vedoucím uhelných dolů v Bascoupu a Mariemontu poblíž Morlanwelz v Hainaut provincie Belgie a geolog kdo studoval tento region. V období 1863-1896 on a Francois Cornet vydal řadu knih a prací popisujících fosilie a geologické struktury nalezené poblíž Mons. Vymysleli teorie - nyní obecně přijímané - týkající se geologické historie regionu. Po Cornetově smrti v roce 1887 pokračoval Briart v psaní sám.
Minerál Briartit je pojmenován po svém vnukovi, Gaston Briart. V roce 1890 se zúčastnil jeho syn Paul Delcommuneova expedice Katanga.
Životní události
Briart se narodil v Chapelle-lez-Herlaimont dne 25. února 1825, syn vojenského chirurga.[1] V roce 1844 absolvoval École des Mines v Mons jako inženýr. Většinu své kariéry pracoval pro uhelnou společnost Mariemont & Bascoup. V roce 1868 byl jmenován hlavním inženýrem společnosti a v roce 1888 prezidentem společnosti.[1]
Oženil se s Elise Deltenreovou v roce 1855.
Jeho první geologická publikace ve spolupráci s Fr. Cornet, byla vydána v roce 1863. V roce 1866 obdrželi dva z nich zlatou medaili Société des sciences, arts, et lettres du Hainaut za dokument o Křídový terén Hainaut.
V roce 1867 podnikl Briart společně s Cornetem a A. Houzeau de Lehaie vykopávky Neolitické pazourkové doly Spiennes a v blízkém okolí Mesvin, během výstavby železniční tratě mezi Monsem a Charleroi. Zjištění byla předložena Mezinárodnímu prehistorickému kongresu, který se konal v Bruselu v roce 1872.[2]
Briart se stal odpovídajícím členem Královská akademie v Belgii v roce 1867 a řádným členem v roce 1874. V roce 1889 se stal vedoucím sekce věd.[1] Byl zakládajícím členem Société géologique de Belgique (1871).
V roce 1895 podnikl geologickou expedici v Chile.
Zemřel v Morlanwelz dne 15. března 1898. Jeho paleontologickou sbírku získala École des Mines de Mons.
Vyznamenání
V roce 1875 se Briart stal rytířem, v roce 1890 důstojníkem a v roce 1897 velitelem Řád Leopolda.[1]
Publikace
- Komunikace relativní à la grande faille limite au sud le terén houiller belge (1863)
- Note sur la découverte dans le Hainaut, en dessous des sables rapportés par Dumont au système landenien, d’un calcaire Grossier avec faune tertiaire (1865)
- Popis minéralogique et stratigraphique de l'étage inférieur du Terrain Crétacé (1867)
- Popis des fossiles du calcaire Grossier de Mons (1871)
- Rapport sur les découvertes géologiques & archéologiques faites à Spiennes en 1867 (1872), v Knihách Google
- Sur le relief du sol en Belgique après les temps paléozoïques (1877)
- Etude sur les limons Hesbayens et les temps quaternaires en Belgique (1892)
- La Géologie des environs de Fontaine-l'Évêque et de Landelies (1894)