Aloyse Hentgen - Aloyse Hentgen - Wikipedia
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Ledna 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Aloyse Hentgen (16. července 1894 - 1. prosince 1953) byl a Lucemburština politik.
raný život a vzdělávání
Narodil se v Roedgen. V letech 1913 až 1916 studoval právo v Paříži a Fribourgu. Dne 13. července 1917 se stal členem advokátní komory v Lucemburku.
Kariéra
Dne 29. února 1920 byl spoluzakladatelem první lucemburské pojišťovací společnosti La Luxembourgeoise. Stal se prezidentem její dozorčí rady, poté od roku 1923 výkonným ředitelem divize pojišťovnictví a od roku 1933 výkonným ředitelem bankovní divize.
Dne 10. prosince 1933 spoluzaložil lucemburskou basketbalovou federaci a byl prezidentem jejího výboru v letech 1933 až 1936.
Byl také vášnivým zastáncem skautského hnutí. Před druhou světovou válkou byl vedoucím skautem v Lucembursku a od roku 1944 do roku 1948 byl Commissaire général Federace lucemburských skautů.
Jeho hlavní oblastí činnosti však byla politika. V roce 1917 byl prezidentem Akademikerveräin (Akademická společnost), studentské organizace, která byla oficiálně nezávislá, ale měla blízko k Strana pravice a jeho nástupnická strana, CSV. Byl popsán jako „katolický a nacionalistický“. Pokusil se bránit velkovévodkyni Marie-Adélaïde proti útokům zleva a postavil se proti možné anexi Lucemburska Belgií. V roce 1935 nastoupil na místo Eugèna Dondelingera jako zástupce komory pro stranu pravice v okrese Jih.
Ve druhé světové válce byl vyloučen a německé okupační úřady ho spolu s rodinou deportovali. Ze zdravotních důvodů však neskončil v koncentračním táboře.
Později život a smrt
Po válce byl parlamentním předsedou CSV. V letech 1948/1949 založil pro svoji stranu mládežnickou organizaci v okrese Jih. Dne 14. července 1948 se stal ministrem hospodářství a zemědělství na ministerstvu Dupong-Schaus-Bodson. Po mrtvici pocítil 2. září 1950 potřebu rezignovat.
Zemřel 1. prosince 1953.
Vyznamenání
- Velitel Řád dubové koruny (1952)[1]
- V roce 1956 mu byl posmrtně udělen kříž Řádu odporu