Aline Réveillaud de Lens - Aline Réveillaud de Lens

Aline Réveillaud de Lens
Aline de Lens, cca 1910.
Nativní jméno	Aline de Lens
narozený	(1881-03-02)2. března 1881 Paříž, Francie
Zemřel	10. února 1925(1925-02-10) (ve věku 43) Fez, Maroko
Jazyk	francouzština
Národnost	francouzština
Alma mater	École nationale supérieure des beaux-arts de Paris
Žánr	Romanopisec • Malíř
Pozoruhodné práce	Le Harem entr’ouvert (1919), Derrière les vieux murs en ruines. Římský marocain (1922), L’Etrange Aventure d’Aguida (1925), Pratiques des harems marocains. Sorcelleries, médecine, beauté (1925), Journal 1902-1924. «L’amour, je le supplie de m’épargner ...» (2007)
Manželka	André Réveillaud

Obálka prvního vydání deníku Aline Réveillaud de Lens

Kvaš Aline Réveillaud de Lens z kolekce „Marocké ženy“

Aline Réveillaud de Lens (narozen 2. března 1881 v Paříž, zemřel 10. února 1925 v Fez ), byl francouzský romanopisec a malíř, který žil a pracoval v Tunisko a Maroko. Podepsala svá díla A. R. de Lens, A.-R. de Lens a Aline de Lens.

Život

De Lens byl prvním z pěti dětí Emile Delens (pravopis příjmení byl oficiálně změněn v roce 1921).^[1] Její otec byl slavný pařížský chirurg.^[2] Dobře situovaná rodina poskytla dětem umělecké vzdělání typické pro tu dobu: de Lens hrál na housle a kreslil. Ve svém deníku přiznala, že chtěla jít ve stopách svého otce a studovat biologii nebo chemii, ale její špatné zdraví a neurastenie nedovolil jí realizovat tento sen.^[3]

De Lens se zapsal do Académie Julian a v roce 1904 byla jednou z prvních žen přijatých do Pařížská akademie výtvarných umění (ateliér Humbert ).^[4] V roce 1908 odešla zlepšit zdraví do Španělska. Ve stejném roce potkala André Réveillauda, ​​o šest let mladšího než ona. Rozhodli se oženit, ale odmítli naplnit své manželství, aby neztratili jedinečný pocit, který je spojoval.^[5]

Obě rodiny považovaly manželství svých dětí za obtížné přijmout a pár se rozhodl opustit Francii. V roce 1911, den po svatbě, odešli z Francie Tunis kde se André stal koloniálním úředníkem. Na konci roku 1913 byl přeložen do Maroko, a nově vytvořený francouzský protektorát a pár se přestěhoval do Rabat. V roce 1915, v Revue de Paris, de Lens publikovala svůj první článek „Au Maroc pendant la guerre“ (V Maroku během války). Článek ocenil koloniální politiku Francie a akci generála Lyautey, francouzský rezident v Maroku, kterého tento text potěšil. De Lens mu později věnovala druhou část svých povídek Le harem entr’ouvert. Mœurs marocaines (Polootevřený harém. Marocké zvyky).

V listopadu 1915 se rodina Réveillaud přestěhovala do Meknes. De Lens se podílel na dílech Service des Arts Indigènes, úřadu zabývajícího se ochranou marockého kulturního dědictví, a napsal několik článků, aby seznámil francouzské čtenáře s marockou kulturou a uměním. V roce 1917 začala vydávat sbírku románů Le harem entr'ouvert. V roce 1922 její román Derrière les vieux murs en ruines (Za starými zničenými zdmi) byla zveřejněna.

24. května 1921 se De Lens ve svém deníku přiznala, že byla dva roky vážně nemocná a že jí byl právě amputován levý prsa. Operace však nepomohla. Bratři Jean a Jérôme Tharaud, který ji krátce před smrtí navštívil, popsal její tělo jako vyčerpané utrpením.^[6] V posledním záznamu svého deníku její manžel napsal, že posledních deset měsíců svého života strávila téměř nehybně a utrpením a bolestí.^[7] Aline Réveillaud de Lens zemřel 10. února 1925 ve Fezu.

Funguje

V roce 1947 věnovala její sestra Marie-Thérèse sbírku více než stovky jejích obrazů nové radnici v Meknes, kde měly být uloženy ve stálé expozici. V současné době lze v jedné z budov městských úřadů v Meknes vidět pouze šest jejích pláten.^[8] V soukromých archivech rodiny de Lens je seznam obrazů přenesených městským úřadům, včetně fotografií šesti; rodina vlastní také 20 originálů kvaše,^[9] z nichž jedna zdobí obálku prvního vydání jejího deníku.

V letech 1917 a 1919 se ve filmu objevilo 23 jejích povídek Revue de Paris, které byly společně publikovány v roce 1919 pod názvem: Le harem entr’ouvert (Polootevřený harém). Kniha se skládá ze dvou částí, tuniské a marocké, a představuje problémy domorodých žen, jako je jejich uvěznění a závislost na muži, ale také jejich každodenní potěšení. V „tuniských“ románech je evropský vypravěč snadno identifikovatelný s autorem, zatímco ve druhém, inspirovaném spisovatelovým pobytem v Maroku, používá slovní zásobu a fráze naznačující, že vypravěč je součástí světa Maghrebu. Některé povídky v „marocké“ části jsou také inspirovány klasickou arabskou poezií a tradicí veřejných vypravěčů.^[10]

V roce 1922 Derrière les vieux murs en ruines (Za starými zdmi v ruinách) byla zveřejněna. Má podtitul Marocký román a je psán ve formě deníku francouzské ženy, která se právě přestěhovala do Meknes. Románová zápletka pojednává o plánovaném sňatku místního bohatého muže s dospívající dcerou jeho starého nepřítele, který jí dal v islámském světě vzácné privilegium, za které se nemohla vdát proti své vůli. Dívka se nechce oženit s mnohem starším mužem, ale podplácí její příbuzné a dokáže si ji vzít. Tento příběh je však pouze záminkou k popisu života marockých žen a jejich vztahů s evropským vypravěčem. Ukazuje respekt k odlišné kultuře, v té době velmi vzácné

Těsně před svou smrtí v roce 1925 publikoval de Lens L’étrange aventure d’Aguida (Podivné dobrodružství Aguidy). Toto je soubor tří povídek, jejichž narativní schéma je podobné: kvůli manipulacím svých krajanů se marockí protagonisté dostávají do obtížné situace a jsou zachráněni francouzským párem, který lze snadno identifikovat s rodinou Réveillaud. Navzdory tomuto obsahu, který naznačuje, že autor zvolil koloniální perspektivu, příběh upřednostňuje marocké hledisko a přítomnost Francouzů v Maroku není jednoznačně hodnocena jako pozitivní.

V roce 1925, po spisovatelově smrti, její kniha Pratiques des harems marocains. Sorcelleries, médecine, beauté (Praxe marockých harémů. Čarodějnictví, medicína, krása). Skládá se z magických receptů shromážděných Aline Réveillaud de Lens v harémech a předchází jí její uvedení. Tyto recepty již byly publikovány v časopise Maroc Médical. Autorka se k popsaným praktikám nevyjadřuje, někdy z pohledu medicíny absurdní a úvod knihy ukazuje, že Maročany respektuje a chce jim porozumět.

V roce 1932 Revue de Paris vydala další sbírku jejích povídek Jardins maures (Maurianské zahrady). Skutečným protagonistou textů je prostor a zahrady titulu. Stávají se náhradou živé přírody a místem, které utěšuje muslimské ženy žijící ve vězení.

De Lens byl také autorem mnoha článků. Někdy jsou to čistě etnografické, například „La Fête des Aïssaouas à Meknès“ (Svátek Aissaouas v Meknes). Někdy se jedná o propagandistické články, například „Au Maroc pendant la guerre“ (V Maroku během války), již citované, nebo „La Main-d'œuvre féminine au Maroc“ (Ženská pracovní síla v Maroku), ve kterém navrhuje že by tam měly začít pracovat marocké ženy žijící v harémech, což by bylo pro společnost výhodné. Taková propaganda v jejích povídkách a románech prakticky chybí.

V roce 2007 vydala mlékárna de Lens La Cause des Livres. Ke zveřejnění byl připraven ve 20. letech 20. století, projekt však propadl kvůli smrti jejího manžela v roce 1926. Rozsáhlé fragmenty deníku použili bratři Taraudové ve svém románu Les Bien aimées (Milovaný), publikoval v roce 1932.^[11] Deník byl nalezen mezi jejich příspěvky v rukopisném oddělení Francouzská národní knihovna podle Philippe Lejeune, který pracoval na své knize Le Moi des demoiselles. Enquête sur le journal de jeune fille. Popsal v něm Aline Réveillaud de Lens a její deník.^[12]

Publikace

Články

• "Au Maroc přívěsek la guerre", La Revue de Paris, č. 1, le 1er novembre 1915, s. 1 161-171.
• „Bijoux des mille et une nuits“, Francie-Maroc. Revue mensuelle, č. 5, le 15 mai 1917, s. 30-33.
• "La Fête des Aïssaouas à Meknès", Francie-Maroc. Revue mensuelle, č. 1, le 15 Janvier 1918, s. 25-26.
• "La Journée d’une Chérifa", Přednáška nalít tous, červen 1922, s. 1246.
• „La Main-d’œuvre féminine au Maroc“, Francie-Maroc. Revue mensuelle, č. 2, le 15 février 1919, s. 53-54.
• „La Médicine des Indigènes marocainp. Les pratiques médicales de matrones à Meknès“, Maroc Médical, č. 5, le 15 března 1922, s. 194-198; č. 6, le 15 avril 1922, s. 240-242; č. 7, le 15 mai 1922, s. 279-280; č. 8, le 15 juin 1922, str. 309-311; č. 9, le 15 juillet 1922, s. 333-335; č. 10, le 15 août 1922, s. 357-359; č. 11, le 15. září 1922, s. 391-392; č. 12, le 15. října 1922, s. 421-422.
• "Le Bonheur des Musulmanes", L’Action Nationale, tome XVIII, janvier-juin 1922, s. 270-272.
• „Les Arts indigènes au Maroc“, Le Maroc Artistique, 1917, numéro spéciale: L’Art et les artistes, str. 30-44.
• "Les Femmes marocaines et la guerre", Le Maroc Artistique, mai 1919, s. 281-289.
• „Un mariage à Meknès dans la petite burgeoisie“, Revue du Monde Musulman, sv. XXXV, 1917–1918, s. 31-55.
• „Un Prévost des Marchands au XXe Siècle. Le Mohtasseb", Francie-Maroc. Revue Mensuelle, č. 4, le 15 avril 1919, s. 110.
• „Une femme-peintre marocaine“, Francie-Maroc. Revue Mensuelle, č. 3, le 15. března 1917, s. 25-27.

Romány a povídky publikované v časopisech

• Derrière les vieux murs en ruines, La Revue de Paris, janvier-février 1922, s. 117-138, 332-358 i 609-626; a mars-avril 1922, s. 378-398, 601-633.
• Jardins maures, La Revue de Paris, Septembre-Octobre 1932, s. 637-650.
• Le Harem entr’ouvert (1ère partie), La Revue de Paris, juillet-août 1917, s. 295-382.
• Le Harem entr’ouvert (fin), La Revue de Paris, juillet-aoűt 1917, s. 525-564.
• Le Harem entr’ouvert. Mœurs marocaines (2e partie), La Revue de Paris, mai-juin 1919, s. 129-162.
• Le Harem entr’ouvert. Mœurs marocaines (fin), La Revue de Paris, mai-juin 1919, s. 377-402.
• Marouf le jasnovidec, Revue de France, č. 15, le 15 août 1922, s. 713-741.

Knihy

• Derrière les vieux murs en ruines. Římský marocain, Paříž, Calmann-Lévy Éditeurs, 1922.
• Časopis 1902–1924. «L’amour, je le supplie de m’épargner ...», texte revu par Antoinette Weil, préface de Sapho, Paris, La Cause des Livres, 2007. ISBN  978-2-9519363-8-6
• Le Harem entr’ouvert, Paříž, Calmann-Lévy Éditeurs, 1919. Druhé vydání: Éditions Le Fennec, Casablanca, 2009. ISBN  978-9954-415-97-9
• L’Etrange Aventure d’Aguida, Paříž, Les Éditions de France, 1925.
• Pratiques des harems marocains. Sorcelleries, médecine, beauté. Avec une préface par les docteurs Speder et Lépinay, Paříž, Librairie orientaliste Paul Geuthner, 1925. Druhé vydání: Éditions du Sirocco, Casablanca, 2008. ISBN  9954-8851-3-7

Reference

Bibliografie

• Réveillaud de Lens, Aline (2007). Journal 1902-1924. „L'amour, je le supplie de m'épargner…“. Paříž: La Cause des Livres. ISBN  978-2-9519363-8-6.
• Amster, Ellen (2009). „Harem Revealed and the Islamic-French Family: Aline de Lens and a French Woman's Orient in Lyautey's Morocco“. Francouzské historické studie. 32 (3): 279–312. doi:10.1215/00161071-2008-020. ISSN  0016-1071.
• Sokołowicz, Małgorzata (2020). Orientalisme, colonialisme, interculturalité. L'œuvre d'Aline Réveillaud de Lens. Warszawa: Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego. str. 378. doi:10.31338 / hm. 9788323542131. ISBN  978-83-235-4205-6.
• Lejeune, Philippe (1993). Le Moi des demoiselles. Enquête sur le journal de jeune fille. Paříž: Le Seuil. ISBN  978-2-9519363-8-6.