Alexander Veselovský - Alexander Veselovsky

Alexander Veselovský
Alexander Veselovsky.jpg
narozený(1838-02-04)4. února 1838
Moskva
Zemřel10. října 1906(1906-10-10) (ve věku 68)
Petrohrad
VzděláváníDoktor věd (1872)
Alma materImperial Moscow University (1895)
Vědecká kariéra
PoleFilologie, Dějiny
Doktorský poradceFjodor Buslaev

Alexander Nikolayevich Veselovsky (ruština: Александр Николаевич Веселовский) (16. února [OS 4. února] 1838 in Moskva - 23. října [OS 10. října] 1906 v Petrohrad ) byl vedoucí ruština literární teoretik, který položil základy pro srovnávací literární vědy.

Život a dílo

Syn generála Veselovský studoval soukromě u Fjodor Buslaev a zúčastnil se Moskevská univerzita od roku 1854 do roku 1858. Po krátkém působení v Španělsko jako vychovatel syna ruského velvyslance pokračoval ve vzdělávání u Veselovského Heymann Steinthal v Berlín a Praha a strávil tři roky prací v knihovnách Itálie. Po svém návratu do Ruska přednášel v Moskvě a Petrohradu a byl zvolen poslancem Petrohradská akademie věd v roce 1876.

Veselovského rané studie středověku Italská literatura ho vedlo k domněnce, že do Evropy bylo z Evropy dovezeno mnoho zápletek a literárních zařízení Orient přes Byzanc. Podíváme-li se na literaturu primárně z genetického hlediska, Alexander Veselovsky a jeho bratr Aleksey (1843-1918) se pokusil zkonstruovat ucelenou teorii vzniku a vývoje poezie. V roce 1899 Veselovský skvěle tvrdil, že „písmo a synkretický kořen poetických žánrů“ lze vysledovat až k ritualizovaným populárním hrám a lidovým zaklínadlům.[1]

Vliv

V Sovětský svaz, Veselovský a jeho následovníci byli kritizováni za jejich „etnografismus“, který umožnil „studii pramenů růst do hypertrofované míry, čímž se specifický charakter literárního díla rozpustil ve sbírce vlivy".[2] Dne 14. Srpna 1946 ÚV KSČ přijala rezoluci, která konkrétně odsuzuje „zatahání“ buržoazního Západu takzvanými veslovskijisty.[3] The Ruští formalisté do značné míry sdíleli kritický pohled na Veselovského teorii, i když se předpokládá, že Veselovského doktrína byla ve skutečnosti bodem, ze kterého se vyvinuly „lineárním, i když polemickým způsobem“.[4]

Ačkoli jeho práce byla západním stipendiem do značné míry zapomenuta (pravděpodobně kvůli nedostatku překladů), Veselovský byl nazýván „jedním z nejvíce erudovaných a originálních učenců, které Rusko vyprodukovalo“[5] a „nejpozoruhodnější představitel srovnávací literární vědy v ruském a evropském bádání devatenáctého století“.[6]

Reference

  1. ^ Eleazar Meletinsky. Poetika mýtu. Routledge, 1998. Strana 139.
  2. ^ Rachel Polonsky (Anglická literatura a ruská estetická renesance. Cambridge University Press, 1998. Strana 17) citace: Jauss, Hans Robert. Směrem k estetice recepce. University of Minnesota Press, 1982.
  3. ^ Michail Bakhtin, Rabelais a jeho svět. Indiana University Press, 1984. Strana XX.
  4. ^ Dragan Kujundzic. Návraty dějin: ruští Nietzscheové po modernitě. SUNY Press, 1997. Strana 8.
  5. ^ Gogol ze dvacátého století: jedenáct esejů, vyd. Robert A. Maguire. Princeton University Press, 1974. Strany 39-40.
  6. ^ Rachel Polonsky (Anglická literatura a ruská estetická renesance. Cambridge University Press, 1998. Strana 17) citace Zhirmunsky je Sravnitelnoe literaturovedenie, str. 84.

Bibliografie

  • Imperial Moscow University: 1755-1917: encyklopedický slovník. Moskva: Ruská politická encyklopedie (ROSSPEN). A. Andreev, D. Tsygankov. 2010. str. 124–125. ISBN  978-5-8243-1429-8.