Alexander Sedyakin - Alexander Sedyakin
Alexander Ignatyevich Sedyakin | |
---|---|
narozený | 26. listopadu 1893 Petrohrad, Ruská říše |
Zemřel | 29. července 1938 Moskva, Sovětský svaz |
Věrnost | Sovětský svaz |
Servis/ | Sovětská Rudá armáda |
Hodnost | Komandarm 2. pozice |
Příkazy drženy | 15. střelecká divize |
Bitvy / války |
Alexander Ignatyevich Sedyakin (26. Listopadu 1893 - 29. Července 1938) byl sovětský velitel divize a Komandarm 2. pozice. Narodil se v Petrohradě, který byl tehdy hlavním městem Ruské říše. Bojoval v Imperial ruská armáda v první světová válka než přešel k bolševikům. Bojoval proti Finsko a pro-finští separatisté z Republika Východní Karélie v Východní Karélie. 11. listopadu 1935 byl jedním z 10 lidí, kteří udělali 2. místo Komandarm. Obdržel Řád rudého praporu dvakrát (1921 a 1922).
Časný život
Sedyakin se narodil v Petrohradě, který byl tehdy hlavním městem Ruské říše. Byl nejstarší v rodině 4 chlapců a dívky. Člen jeho rodiny sloužil v Preobraženský pluk. Jeho sourozenci byli bratři Konstantin (1898), Theophylakt (1899), Michail (1903) a sestra Klavdia (1907).[1] V roce 1908 se rodina přestěhovala do Kurgan, Kurganská oblast. Poté, co krátce zůstal v Krasnojarsk, Sedyakin pracoval jako zeměměřič v Guvernorát Tobolsk, v dnešní době Ťumeňská oblast.
první světová válka
V listopadu 1914 Sedyakin narukoval do ruské císařské armády. Poté, co byl v říjnu 1915 pověřen jako důstojník, byl poslán na frontu jako poručík u 151. pěšího pluku. Během dvou let v první linii byl dvakrát zraněn a byl povýšen na vyššího kapitána. Vstal z velitele čety do roty, praporu a poté velitele pluku. Po Únorová revoluce v březnu 1917 byl jmenován předsedou plukovního výboru. V květnu 1917 byl jmenován místopředsedou výboru vojáků pro 38. pěší divizi a formálně se připojil k bolševikům v srpnu 1917. Po Říjnová revoluce v listopadu 1917 byl zvolen do Ústavodárné shromáždění.[2][3]
Občanská válka
V březnu 1918 Sedyakin formálně vstoupil do Rudé armády po boku vojáků, kterým dříve velil. V květnu 1918 byl Sedyakin odvodovým důstojníkem 2. střelecké divize Pskov. 6. srpna 1918 byl Sedyakin na východní frontě a bojoval se silami Alexander Kolčak. V září 1918 byl na jižní frontě, kde byl v listopadu 1918 jmenován velitelem 2. kurské pěší brigády a v lednu 1919 zástupcem velitele 13. armády. V této funkci bojoval se silami Anton Děnikin. V srpnu 1919 byl jmenován velitelem 3. střelecké brigády ve Voroněži a 31. střelecké divize 12. října 1919. 12. listopadu 1919 přesunul své síly proti jednotkám Petr Nikolajevič Wrangel dokud nebyl zraněn. Od října 1920 do února 1921 byl Sedyakin velitelem 10. rezervní střelecké brigády.
Byl popraven během Velká čistka a posmrtně rehabilitován v roce 1956.
Předcházet Michail Sangursky | Velitel 15. střelecké divize Únor – červen 1920 | Uspěl Eduard Lepin |
Předcházet Sergej Mratschowski | Velitel vojenského okruhu v Volze 1924–1927 | Uspěl Georgy Bazilevich |
Reference
- ^ „Лица Зауралья: СЕДЯКИН Александр Игнатьевич“. Archivovány od originál dne 2016-08-22. Citováno 2017-03-19.
- ^ Радиоконтроль - Тачанка / [под общ. ред. Н. В. Огаркова ]. — М. : Военное изд-во М-ва обороны СССР, 1980. - С. 311. - (Советская военная энциклопедия : [в 8 т.]; 1976—1980, т. 7).
- ^ Автобиография // Военно-исторический журнал, 1989. - № 3. - С. 78-81.
Bibliografie
Радиоконтроль - Тачанка / [под общ. ред. Н. В. Огаркова]. - М. : Военное изд-во М-ва обороны СССР, 1980. - 693 с. - (Советская военная энциклопедия: [в 8 т.]; 1976—1980, т. 7).