Alena Kupchyna - Alena Kupchyna - Wikipedia

Alena Kupchyna
Алена Купчына
Alena Kupchyna.jpg
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Republiky Belatus v Rakouské republice
Předpokládaná kancelář
15. prosince 2016
PředcházetValery Voronetsky
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Republiky Belatus v Chorvatské republice nerezident
Předpokládaná kancelář
15. prosince 2016
PředcházetValery Voronetsky
Náměstek ministra zahraničních věcí Běloruska
V kanceláři
Květen 2012 - prosinec 2016
UspělOleg Kravchenko
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Republiky Belatus v Maďarsku
V kanceláři
16. května 2006 - 10. dubna 2012
PředcházetAndrei Yeudachenka
UspělAliaksandr Khainouski
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Republiky Belatus ve Slovinské republice nerezident
V kanceláři
14. srpna 2008 - 10. dubna 2012
UspělAliaksandr Khainouski
Osobní údaje
narozený (1965-08-14) 14. srpna 1965 (věk 55)
Minsk, Sovětský svaz
(Nyní Bělorusko )
Alma materBěloruská státní univerzita
ProfeseDoktor práv

Alena Kupchyna (Běloruský: Алена Мікалаеўна Купчына; narozený (1965-08-14)14. srpna 1965) je a Běloruský diplomat, který v současné době zastává funkci velvyslance[1] Mimořádný a zplnomocněný zástupce republiky Belatus v Rakouské republice a ve Slovinské republice nerezident,[2] Stálý zástupce Běloruska při Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Vystudoval Běloruská státní univerzita s vyznamenáním, Právnická fakulta (1987); postgraduální studium na Běloruská akademie věd, Ústav filozofie a práva (1987-1990); Doktor práv (1991).

Udělena čestným řádem Běloruské republiky, má diplomatickou hodnost mimořádného a zplnomocněného velvyslance.

Kromě své rodné běloruštiny a ruštiny mluví Kupchyna anglicky a francouzsky.

Životopis

Kupchyna se narodil 14. srpna 1965 v běloruském Minsku a absolvoval s vyznamenáním na Právnické fakultě Běloruská státní univerzita v roce 1987 a po absolvování postgraduálního studia na Filosofickém a právnickém institutu v Praze Běloruská akademie věd v roce 1991 získala titul doktora práv. Svou profesionální kariéru zahájila jako vědecká pracovnice na Ústavu filosofie a práva Běloruské akademie věd v roce 1990.

Po vstupu do diplomatických služeb v Bělorusku v roce 1992 jako druhá tajemnice v divizi mezinárodních smluv se rychle dostala na pozici zástupce ředitele právního oddělení na ministerstvu.

V letech 1995–1998 pracovala jako poradkyně a později zástupkyně stálého zástupce Běloruska při EU OSN Kancelář a další mezinárodní organizace v Ženevě, kde pomáhala spojovat země, které se zabývají otázkami odzbrojení, řízení migrace a lidských práv.

Kupchyna zastával řadu vedoucích pozic na běloruském ministerstvu zahraničních věcí, včetně ředitele odboru pro humanitární, ekologickou, vědeckou a technickou spolupráci (2002–2004) a ředitele odboru pro humanitární spolupráci a lidská práva (2004–2006).

Od roku 2006 do roku 2012 působila Kupchyna jako velvyslankyně Běloruska v Maďarsko a současně do Slovinsko.

V letech 2012 až 2016 zastával A. Kuphyna funkci náměstka běloruského ministra zahraničí odpovědného za vztahy s Evropou, OBSE a Evropská rada.[3]

Velvyslanec Kupchyna jako zástupce ministra zahraničí odpovědný za Evropu významně přispěl k úspěšnému rozvoji vztahů mezi Běloruskem a evropskými zeměmi a institucemi, včetně OBSE.

Velvyslankyně Kupchyna prostřednictvím svého zapojení do rozvoje a dohledu nad prováděním politik ve funkci náměstka ministra zahraničí odpovědného za správu a finance získala silné vůdčí a manažerské schopnosti. Dohlížela také na činnost 25 diplomatických misí a zastoupení Běloruska v zahraničí. Je schopnou vedoucí týmu a otevřenou obhájkyní kultury dialogu a inkluzivního zapojení.

V roce 2016 byl Kupchyna jmenován mimořádným a zplnomocněným velvyslancem Běloruska Rakousko a současně do Chorvatsko, jakož i stálý zástupce Běloruska při OBSE a mezinárodních organizacích ve Vídni.

Osobní život

Má jednoho syna Kromě rodilého běloruského a ruského mluvčí velvyslanec Kupchyna hovoří anglicky a francouzsky.

Reference

  1. ^ „Oficiální web velvyslanectví Běloruské republiky v Rakouské republice“.
  2. ^ „Běloruský velvyslanec předává pověřovací listiny slovinskému prezidentovi“. Oficiální web Běloruska. Citováno 14. července 2020.
  3. ^ John Martino (2013). Celosvětový vládní adresář s mezivládními organizacemi 2013. CQ Stiskněte. p. 145. ISBN  978-1-4522-9937-2.