Aleksandra Piątkowska - Aleksandra Piątkowska

Aleksandra Piątkowska
Aleksandra Piątkowska.jpg
Velvyslanec Polska v Chile
V kanceláři
2012–2017
PředcházetRyszard Piasecki
UspělJacek Gawryszewski
Velvyslanec Polska v Argentině
Předpokládaná kancelář
27. června 2019
PředcházetMarek Pernal
Osobní údaje
narozenýVaršava, Polsko
Národnostpolština
Děti1 dcera
Alma materVaršavská univerzita
ProfeseDiplomat
OceněníCHL Řád za zásluhy Chile - velkokříž BAR.svg

Aleksandra Maria Piątkowska[1] (narozen v Varšava ) je polský státní úředník a diplomat a slouží jako velvyslanec v Chile (2012–2017) a Argentina (od roku 2019).

Vzdělání a kariéra

Piątkowska je absolventkou mezinárodních vztahů z Varšavská univerzita (1992). V roce 1993 začala svou kariéru v Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Byla zodpovědná za lidská práva a OBSE problémy. Byla přidělena k Vysoký komisař pro národnostní menšiny kancelář v Ženeva. V letech 1996 až 2001 pracovala jako druhá sekretářka ve Stálé misi při OSN v New Yorku jako odbornice na Latinská Amerika, karibský a Balkán.[2] Během svého funkčního období v New York, Piątkowska byla členem Rada bezpečnosti OSN (1996–1997). Po svém návratu z New Yorku pracovala na oddělení bezpečnostní politiky jako první tajemnice a poradkyně. Spolupracovala s Úřad pro demokratické instituce a lidská práva toho času. Později působila jako ředitelka odboru informačního systému a odboru veřejné a kulturní diplomacie.[3]

V roce 2012 se Piątkowska stala polskou velvyslankyní v Chile. Předala své pověřovací listiny Prezident Chile Sebastián Piñera dne 8. října 2012.[4] Ukončila své funkční období v roce 2017.[5] Poté byla ředitelkou odboru rozvojové spolupráce.[2] Dne 27. června 2019 se stala velvyslankyní v Argentině,[6][7] akreditováno také Paraguay a Uruguay.[8][9]

Je autorkou několika článků o mezinárodních vztazích.[10][11]

kromě polština, Piątkowska mluví Angličtina a španělština jazyky. Je vdaná, má dceru.[3]

Vyznamenání

Reference

  1. ^ Memoria A Annual Ministerio de Relaciones Exterioresde Chile (PDF) (ve španělštině). minrel.gob.cl. 2012. s. 296.
  2. ^ A b „Zapis przebiegu posiedzenia Komisji Spraw Zagranicznych / nr 122 /“. www.sejm.gov.pl (v polštině). 23. října 2018. Citováno 2019-07-03.
  3. ^ A b „Zapis przebiegu posiedzenia Komisji Spraw Zagranicznych / č. 14 /“. www.sejm.gov.pl (v polštině). 14. března 2012. Citováno 2019-07-03.
  4. ^ „Ministerio de Relaciones Exteriores de Chile - Presidente Piñera recibe Cartas Credenciales de nuevos embajadores“. minrel.gob.cl (ve španělštině). 8. října 2012. Citováno 2019-07-03.
  5. ^ „Poprzedni Ambasadorowie“. santiago.msz.gov.pl (v polštině). Citováno 2019-07-03.
  6. ^ "Poznaliśmy troje nowych ambasadorów - w tym ważnej geopolitycznie placówki w Iranie | Tysol.pl". www.tysol.pl (v polštině). Citováno 2019-07-04.
  7. ^ "Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 10 kwietnia 2019 r. Nr 110.10.2019 w sprawie mianowania Ambasadora Rzeczypospolitej Polskiej". prawo.sejm.gov.pl (v polštině). 10. dubna 2019. Citováno 2019-07-03.
  8. ^ "Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 10 kwietnia 2019 r. Nr 110.11.2019 w sprawie mianowania Ambasadora Rzeczypospolitej Polskiej". prawo.sejm.gov.pl (v polštině). 10. dubna 2019. Citováno 2019-07-03.
  9. ^ "Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej / Aktualności / Listy uwierzytelniające / Listy uwierzytelniające dla nowych ambasadorów". www.prezydent.pl. Citováno 2019-07-04.
  10. ^ Piątkowska, Aleksandra (2003). Sprawy Międzynarodowe, R.56, z.1 (2003). Ministerstwo Spraw Zagranicznych, Polski Instytut Spraw Międzynarodowych, Polska Fundacja Spraw Międzynarodowych.
  11. ^ Aleksandra, Piątkowska. Wizimirska, Barbara (ed.). „Polska w OBWE w latach 2003–2004“. Rocznik Polskiej Polityki Zagranicznej (v polštině). Warszawa: Polski Instytut Spraw Międzynarodowych. 2005: 263–277. ISSN  1230-4794. Archivovány od originál dne 2018-08-13.
  12. ^ „Ministerio de Relaciones Exteriores de Chile - Ministro de Relaciones Exteriores (S) despide a la Embajadora de Polonia en Chile“. minrel.gob.cl (ve španělštině). 21. 7. 2017. Citováno 2019-07-03.