Aleksander Benedykt Sobieski - Aleksander Benedykt Sobieski

Aleksander Benedykt Sobieski
Prince of Poland
Malování Hyacinthe Rigaud
narozený	9. září 1677 Gdaňsk, Polsko
Zemřel	16. listopadu 1714(1714-11-16) (ve věku 37) Řím, Itálie
Rodina	Dům Sobieski
Otec	John III Sobieski
Matka	Marie Casimire Louise de la Grange d'Arquien

Aleksander Benedykt Stanisław Sobieski (Polská výslovnost:[alɛˈksandɛr bɛˈnɛdɨkt staˈɲiswaf sɔˈbjɛskʲi]; 9. září 1677^[1] - 16. listopadu 1714) byl a polština princ, šlechtic, diplomat, spisovatel, učenec a syn Jiřího John III Sobieski Polský král a jeho manželka Marie Casimire Louise de la Grange d'Arquien.^[2]

Byl kandidátem na volby do Polský trůn v roce 1697, po smrti svého otce, ale byl neúspěšný. V roce 1702 odmítl Charles XII Švédska nabídka, aby ho ustanovil jako soupeřského krále Augustus II Polska. Zemřel v Římě v roce 1714, nedávno se stal Kapucín mnich.^[3]

Časný život a studia

Aleksander Benedykt Sobieski

V dětství byl vysoce vzdělaný nejtalentovanějšími vědci a učiteli v zemi a ve věku 15 let plynule mluvil několika jazyky. V roce 1691 doprovázel svého otce na vojenské výpravě do Moldávie kde se naučil vojenskou taktiku a rozšířil své bojové schopnosti. Na konci života svého otce kvůli konfliktu Sobieskiho s nejstarším synem Jakub byl nástupcem svého otce na trůn, k tomu však nikdy nedošlo. V říjnu 1696, zatímco v Paříž, požádal o konkurz s Louis XIV jako markýz z Jaroslaw. 19. ledna 1698 spolu se svým bratrem Konstanty Władysław Sobieski, uspořádal ples v Varšava, na počest nově korunovaného krále August II. Silný. Sobieski často doprovázel Augusta II. Na vojenských výpravách, zejména během zářijového tažení proti Tataři. Později se stal blízkým přítelem a podporovatelem krále. Bylo také známo, že má velmi rád monarchu. V říjnu téhož roku Sobieski osobně doprovodil svou matku na cestu do Itálie.^[4]

V listopadu byli přijati Císař Leopold I. a Eleonora Magdaléna von Pfalz-Neuburg.

Politika a vojenská kariéra

V březnu 1700 dorazil dovnitř Řím a byl jmenován rytířem Řád svatého Michala. V prosinci tedy z rukou francouzského velvyslance Prince Louis Monaka, obdržel Řád Ducha svatého. V létě roku 1702 Charles de Caradas, markýz du Heron, člen Sejm (parlament) v Polsko, navrhl, aby Alexander seděl na trůnu Maďarsko. Později téhož roku princ zůstal Oława a své bratry na výpravě nedoprovázel Sasko, nicméně cestoval do Vratislav kde měl poměr s bývalou milenkou Augusta II Annou Aloysií Esterle.

Aleksander bojoval po boku Karel XII během svého tažení v Sasku v roce 1706. Po propuštění svých bratrů podle podmínek Altranstädtská smlouva, zastavil své zasnoubení politika.^[5]

Umění, pozdější život a smrt

V roce 1710 se usadil v Římě. Ještě v roce 1709 pod pseudonymem Armonte Calidio, připojil se k Římská akademie Arcadia a shromáždění spisovatelů, umělců a vědců. Během setkání konaných v Arcadian Roman Mansion často recitoval svou vlastní poezii napsanou v něm latinský. Aleksander byl po celý život vášnivý divadlem. Vytvořil vlastní verzi Arcadian dramma nobile. V letech 1710-1713 dokončil skladbu několika oper ve spolupráci se skladatelem Domenico Scarlatti a scénografem Filippo Juvarra. Občas hrál ve svých hrách.^[6]

Loď z Gdaňsk, Printz Alexander von Pohlen, byl pojmenován po něm.

Sobieski zemřel v roce 1714 a byl pohřben v Římě Kapucínská krypta.

Předci

Reference

externí odkazy

• Aleksander Benedykt Stanislaw Sobieski v muzeu Wilanow Palace