Albert Stöckl - Albert Stöckl

Katedrální kanonik Dr. Albert Stöckl, Eichstädt, 1896

Albert Stöckl (Möhren, Střední Franky, Bavorské království, 15. března 1823 - Eichstädt, 15. listopadu 1895) byl Němec neo-scholastický filozof a teolog.

Životopis

Klasické vzdělání získal na gymnáziu v Eichstädtu, studoval filozofii a teologii na biskupském lyceu ve stejném městě (1843–1848) a byl vysvěcen kněz 22. dubna 1848. Jeho první funkcí bylo postavení kaplana v poutním kostele v Wemding.

V roce 1850 byl jmenován instruktorem filozofie na biskupském lyceu v Eichstädtu a o dva roky později byl ve stejné instituci jmenován profesorem teoretické filozofie. Získal titul doktor filozofie (1855) z Univerzita ve Würzburgu; a byl převezen (1857) do teologické sekce lycea jako profesor exegeze a hebrejštiny.

Na podzim roku 1862 přijal povolání profesora filozofie na akademie v Münsteru v Vestfálsko. Nepříjemné rozpory a neshody, které v této instituci vznikly v době První vatikánský koncil vedl Stöckla v létě 1871 k rezignaci a návratu do diecéze Eichstädt jako farář v Gimpertshausen.

Dne 7. března 1872 byl instalován jako katedrální kánon ve společnosti Eichstädt. Zároveň se znovu stal profesorem praktické filozofie, filozofie náboženství a pedagogiky na lyceu. Kromě vědeckých prací se Stöckl aktivně účastnil také politického života. V letech 1878 až 1881 byl členem dolní komory Říšský sněm.

Funguje

Během mnoha let svého života stráveného ve výuce napsal Stöckl velké množství učebnic pokrývajících celé pole filozofie, které se rozšířily nejen v Německu, ale i v dalších zemích, včetně Spojených států amerických. Jako jeden z nejvýznamnějších představitelů měl významný podíl na oživení tomistické filozofie. Jako učitel i jako autor byl známý pro jednoduchost, logickou prozíravost a přehlednost.

Z jeho četných spisů je třeba zmínit zejména:

  • „Liturgie und dogmatische Bedeutung der alttestamentlichen Opfer“ (Ratisbon, 1848)
  • „Die spekulativní Lehre vom Menschen und ihre Geschichte“ (Würzburg, 2 obj., 1858–1859)
  • „Die Lehre der vornicänischen Kirchenväter von der göttlichen Trinität“ (Eichstädt, 1861, v „programu“ lycea)
  • „Das Opfer nach seinem Wesen und nach seiner Geschichte“ (Mainz, 1861)
  • „Geschichte der Philosophie des Mittelalters“ (3 obj., Mainz, 1864–1866)
  • „Lehrbuch der Philosophie“ (Mainz, 1868; 7. vydání, 3. díl, 1892; 8. vydání, revidováno G. Wohlmuth, 1905-)
  • „Lehrbuch der Geschichte der Philosophie“ (Mainz, 1870; 3. vydání, 2 svazky, 1888; tr. „Příručka dějin filozofie“, autor T. A. Finlay, S.J., Dublin, 1887)
  • „Die Infallibilität des Oberhauptes der Kirche und die Zustimmungsadressen an Herrn von Döllinger“ (Münster, 1870; 2. vydání, 1870)
  • „Grundriss der Aesthetik“ (Mainz, 1871; 3. vydání, 1889, pod názvem „Lehrbuch der Aesthetik“)
  • „Grundriss der Religionsphilosophie“ (Mainz, 1872; 2. vydání, 1878); „Lehrbuch der Pädagogik“ (Mainz, 1873; 2. vydání, 1880)
  • „Lehrbuch der Geschichte der Pädagogik“ (Mainz, 1876)
  • „Der Materialismus geprüft in seinen Lehrsätzen und deren Consequenzen“ (Mainz, 1877)
  • „Das Christenthum und die Grossen Fragen der Gegenwart auf dem Gebiete des geistigen, sittlichen und socialen Lebens. Apologetisch-philosophische und socialpolitische Studien“ (3 obj., Mainz, 1879–1880)
  • „Geschichte der neueren Philosophie von Baco und Cartesius bis zur Gegenwart“ (2 obj., Mainz, 1883)
  • „Das Christenthum und die modernen Irrthümer. Apologetisch-philosophische Meditationen“ (Mainz, 1886)
  • „Geschichte der christlichen Philosophie zur Zeit der Kirchenväter“ (Mainz, 1891)
  • „Grundzüge der Philosophie“ (Mainz, 1892; 2. vydání, editoval Ehrenfried, 1910)
  • „Grundriss der Geschichte der Philosophie“ (Mainz, 1894)
  • „Lehrbuch der Apologetik“ (2 b., Mainz, 1895).

Stöckl přispěl četnými příspěvky na apologetika, filozoficko-historické a pedagogické předměty do periodického tisku, zejména do Der Katholik. Také napsal velké množství článků pro druhé vydání „Kirchenlexikon“ a několik delších článků pro „Staatslexikon der Görres-Gesellschaft“.

Zdroje

  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Herbermann, Charles, ed. (1913). "Albert Stöckl ". Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company.