Alba DUrbano - Alba DUrbano - Wikipedia

Alba D'Urbano (narozen 13. dubna 1955) je textilní a video umělec.

D'Urbano nejpozoruhodnější práce byla 1995 "hautnah" (blízko kůže); série oděvů potištěných digitálními fotografiemi její vlastní kůže v životní velikosti.[1] Po výstavě v roce 1999 kritici uvedli, že líčí nahotu jako módní, vyvolává voyeurismus a dělá z kůže (vnějšího těla) jen další rozhraní ve světě.[2][3] Kromě své vlastní práce byla D'Urbano kritikou a filozofkou umění. Od roku 1995 je D'Urbano profesorem na Hochschule für Grafik und Buchkunst, v Lipsko, Německo.

Časný život

D'Urbano se narodil v Tivoli a studoval filozofii na Univerzita Sapienza v Římě od roku 1974 do roku 1978. Její umělecká práce byla ovlivněna jejím vztahem k „Distracted Avantgarde“ (Klemens Gruber), která usilovala o změnu paradigmatu ve vztahu mezi uměním, politikou a masovou komunikací. Na tomto pozadí Alba D'Urbano vyráběla experimentální rozhlasové programy pro alternativní vysílací stanici Rádio Gulliver v Tivoli (po vzoru stanic jako např Rádio Alice v Bologni a Rádio Città Futura v Římě) a založil feministickou skupinu.[4]

V roce 1979 se zapsala na studium výtvarného umění na Accademia di Belle Arti v Římě pod Enzo Brunori, kterou ukončil v roce 1983. Z tohoto období pocházejí experimentální práce ve spolupráci s dalšími umělci. Jeden takový kolega umělec byl skladatel Alessandro Cipriani se kterými vytvořila představení, filmy Super-8 a umělecké akce na veřejných prostranstvích.[5]

Alba D'Urbano se přestěhovala do (západního) Berlína v roce 1984 a začala studovat vizuální komunikaci na Berlínská univerzita umění v roce 1985. V roce 1989 absolvovala magisterský studijní program v oboru experimentálního filmového designu Wolfgang Ramsbott. V roce 1990 získala stipendium na Institute for New Media (INM) ve Frankfurtu nad Mohanem v čele s Peter Weibel. V té době potkala svého budoucího manžela Nicolase Reichelta.[6]

Po lektorském pobytu na Offenbach University of Art and Design (HfG), byla jmenována učit na Akademie výtvarných umění v Lipsku v roce 1995, kde od té doby získala profesuru v počítačové grafice,[7] a od roku 1998 vyučuje třídu intermedií.[8] V letech 2003–2004 učila na Svobodná univerzita v Bozen-Bolzanu na jeden akademický rok. Od roku 2000 v rámci svých univerzitních povinností kurátorovala řadu výstav na národní i mezinárodní úrovni, zabývala se politickými a sociálními otázkami a začleňovala jak procesně orientované, tak mediální reflexní metody.

Umění

V 80. letech se umělecký zájem Alby D'Urbana soustředil na drastické změny ve vnímání reality, které přinesla stále více vlivná nadbytek virtuálních obrazů, které generuje hromadné sdělovací prostředky a náchylní k manipulaci. Jádrem jejího uměleckého zkoumání byl vztah mezi psané slovo a nová média. Berlínský městský prostor s částečně zkrácenými komunikačními cestami a ostrovním stavem poskytl prostředí pro její první video díla ze série Nur die Augen können (natočeno v Checkpoint Charlie, 1985)[9] a Kreis, der (natočeno Ernst-Reuter-Platz, 1987). Pro video instalace pro sérii Berlin Kulturstadt Europas, zaměřila se na místní komunikační média; v sérii obrazů s názvem Prometheus oslovila ochuzenou lidskou komunikaci a ztrátu psaní.

V 90. letech se Alba D'Urbano obrátila k „interaktivnímu videu a počítačovým instalacím, k nimž její kreativní, komplexní, experimentálně vylepšující a vědomý problém dával významný impuls jako prostředek uměleckého dojmu“.[10] Ve svých projektech, z nichž některé obsahovaly mnoho médií (např. L'esposizione impraticabile, 1992, '96;[11] Rosa Binaria, 1993–96;[12] Hautnah[13] a Il sarto immortale, 1995–98)[14] zvýšila povědomí diváka o hromadných sdělovacích prostředcích a jejich „problematické povaze bez polemiky a bez ovlivnění estetické evokativní síly různých médií“ [Fußnote 2, Künstlerlexikon].[10]

Ve snaze čelit ohromující řadě mediálních obrazů začala hrát s očekáváními diváka. Nahradila obrazy nečitelnými řetězci postav a upozornila diváka na způsob, jakým jsou mediální obrazy vytvářeny, a procesy, které zahrnují. Mezinárodní pověst si získala díky vícedílným projektům Hautnah[15] a Il Sarto Immortale,[16] ve kterém digitálně zpracovala obrazy svého vlastního těla a poté je nechala vytisknout na látku a transformovat je do oděvů, které měly být předvedeny modelkami na mola. V souhře mezi oblečením a nahota, doslova odhalila komerční využití ženských těl v médiích a módním průmyslu.

Práce, s nimiž spolupracovala Tina Bara jsou inspirována feministickými stanovisky: tam je tělo zobrazeno jako matice zapsaná do níž jsou identity jako kulturní a sociální konstrukt. U obou umělkyň jde vždy o proces přidělování normativních postojů a vzorců chování. V řadě intermediálních projektů, jako je Portrét Alba / Tina Ritratto a Bellissima umělci také odkazovali na životopisný materiál. Nový přidaný prvek začleněný Tinou Barou je předmětem Německá demokratická republika minulost. Série portrétů s názvem Siegerehrungen (2003) například uvádí bývalé elitní sportovce NDR. Projekt Covergirl: Wespen-Akte (2007-2009) se dívá na opoziční skupinu Frauen für den Frieden,[17] jehož členem je také Tina Bara.

Práce ve veřejných sbírkách (výběr)

Ceny a stipendia / ocenění

  • 1987 Grant od redaktorů Das kleine Fernsehspiel (ZDF) pro realizaci videa Kreis, der
  • Grant NaFög z Universität der Künste v Berlíně
  • Grant na projekt společnosti Röhm GmbH, Darmstadt
  • 1990 Grant Pépinières Eurocréation, Paříž
  • 2006 Projektový grant Kulturstiftung des Bundes pro Eine Frage (nach) der Geste[19]
  • 2009 Projektový grant Stiftung Kunstfonds pro Covergirl: Wespen-Akte

Publikace

  • D’Urbano, Alba: La Porta. V: Il recinto e il luogo sacro (katalog výstavy), Sora 1990.
  • D’Urbano, Alba: Al Caro Scomparso. V: Videoinstallationen (katalog výstavy), Berlín 1991.
  • D’Urbano, Alba: Rosa Binaria. V: Gerbel, Karl; Weibel, Peter (ed.): Ars Electronica 1993, Vídeň 1993.
  • D’Urbano, Alba: Der negierte Raum. V: Gerbel, Karl; Weibel, Peter (ed.): Ars Electronica 1994, Linz 1994.
  • D’Urbano, Alba: Hautnah. V: Kunstforum International Kunstforumverlag Ruppichteroth 1995; také v Photo nach der Fotografie, Verlag der Kunst, Mnichov 1995.
  • D’Urbano, Alba: Stoffwechsel. V: Reindl; Dietzler; Ummmels; Broch (Hg.): Art Hansa Spezial, (katalog výstavy), Salon Verlag, Kolín nad Rýnem 1997.
  • Dieter Daniels, Alba D’Urbano: Utopie: Ursprung aller Medien. In: Andreas Broekman, * Rudolf Frieling (ed.): Bandbreite-Medien zwischen Kunst und Politik, Kulturverlag Kadmos Berlín 2004.
  • Alba D’Urbano / Tina Bara / Susanne Holschbach (ed.): Bellissima, katalog výstavy, Hochschule für Grafik und Buchkunst, Lipsko, 2006.
  • Alba D’Urbano / Tina Bara (ed.): Eine Frage (nach) der Geste, katalog výstavy Fotohof Salzburg Edition, Salzburg, 2008.
  • Alba D’Urbano: Soukromé vlastnictví: vše, co potřebujete ... In: LIVRAISON T.11 Multiples et autres / and other Multiples (S. 16-25), Rhinoceros, Strasbourg, 2008/2009.
  • Alba D’Urbano: Erschreckend Schön: Körperpoetik und Körperkonstruktion. In KUNSTmagazin 1005 (str. 8-13), KUNSTverlag, Berlin 2011.

Poznámky pod čarou

  1. ^ personál. „Erotika umělého“. Design Writing Research.org. Citováno 29. října 2014.
  2. ^ Loschek, Ingrid; [přeloženo do angličtiny] (2009). Když se oblečení stane módou: designové a inovační systémy (Anglicky vyd.). Oxford: Berg. str. 54. ISBN  978-1847883667. Citováno 29. října 2014.
  3. ^ Hammerstingl, Werner. „Pohlaví a zastoupení“. Olinda.com. Citováno 29. října 2014.
  4. ^ Klemens Gruber: Die zerstreute Avantgarde. Strategische Kommunikation im Italien der 70er Jahre, Böhlau-Verlag, Vídeň 2010.
  5. ^ [1]
  6. ^ vgl. http://www.medienkunstnetz.de/werke/esposizione-impraticabile/ und http://on1.zkm.de/zkm/werke/TouchMe
  7. ^ „Hochschule für Grafik und Buchkunst“.
  8. ^ „Hochschule für Grafik und Buchkunst“.
  9. ^ „Videografie Alba d'Urbano“.
  10. ^ A b Günter Meißner (vyd.): Allgemeines Künstlerlexikon, Sv. 31, Saur Verlag, Mnichov 2002, s. 181 a násl.
  11. ^ „INM - Institut für Neue Medien“.
  12. ^ http://90.146.8.18/de/archives/festival_archive/festival_catalogs/festival_artikel.asp?iProjectID=8819
  13. ^ http://www.inm.de/people/alba/couture/[trvalý mrtvý odkaz ]
  14. ^ „Il Sarto Immortale: Projekt“.
  15. ^ „Medien Kunst Netz | D 'Urbano, Alba: Hautnah“. 2019-07-16.
  16. ^ „Il Sarto Immortale: Projekt“.
  17. ^ „Goethe-Institut Russland“.
  18. ^ Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg: Naruby. Einblicke v režimu Archivováno 2014-07-25 na Wayback Machine
  19. ^ "404". Archivovány od originál dne 2014-07-30. Citováno 2014-08-27.

Další čtení

  • Wolff, Thomas: Neues aus der Raumforschung. V: Steiger, Charly (vyd.): Sequenz, Frankfurt nad Mohanem 1995.
  • Schwarz, Hans-Peter: Dotkni se mě. V: Medien-Kunst-Geschichte, Prestel Verlag, Mnichov 1997.
  • Ingrid Mössingerová: Alba D’Urbano. V: Barbara Wally (Hg.), Skulptur, Figur, Weiblich, (katalog výstavy), Bibliothek der Provinz, Linz 1998.
  • Wendt, Karin: Experimentum Loci: Virtuelle Räume. In: Hermann, Mertin, Valting (ed.): Die Gegenwart der Kunst, Wilhelm Fink Verlag, Mnichov 1998.
  • Alexandra Kolossa: Il Sarto Immortale. V: Heike Strelow (ed.): Přirozená realita, (katalog výstavy), Dako Verlag, Stuttgart 1999.
  • Gebhard Streicher: Il Sarto Immortale: Displej. V: Teď nebo nikdy(katalog výstavy), Transit I - IV, DG eV, Mnichov 1999.
  • Benthien, Claudia: Haut. Literaturgeschichte - Körperbilder - Grenzdiskurse, Rowohlt Verlag, Reinbek 1999.
  • Gertje Maaß: Alba D’Urbano. In: Barbara Hoffer, Valeria Schulte-Fischedick (ed.): Crossfemale, (katalog výstavy), Berlín 2000.
  • Elisabeth Hartung: Die Zweite Haut - Kunst und Kleidung, (katalog výstavy), Merano 2001.
  • Michaela Völkel: Inszenierung. In: Wilhelm Hornbostel, Nils Jockel (ed.): Nackt. Die Ästhetik der Blöße, (katalog výstavy), Prestel Verlag, Mnichov 2002.
  • Günter Meißner: Alba D'Urbano. V Günter Meißner (ed.), Allgemeines Künstlerlexikon, Sv. 31, s. 181ff., Saur Verlag, Mnichov 2002.
  • Wegenstein, Bernadette (Jaro 2002). „Vniknutí pod kůži, nebo Jak obličeje zastaraly“. Konfigurace. Johns Hopkins University Press. 10 (2): 221–259. doi:10.1353 / kon.2003.0018.
  • Lenoir, Timothy (podzim 2002). „Makeover: Writing the body into the posthuman technoscape: Part two: corporeal axiomatics“. Konfigurace. Johns Hopkins University Press. 10 (3): 373–385. doi:10.1353 / kon.2004.0003.
  • Mark Hansen: Působí jako médium nebo „digitální obraz obličeje“. V: Journal of Visual Culture, Sv. 2 (2): 205-228, SAGE Publications, London 2003.
  • Petra Leutner: Oberflächen mit Körper. In: Christian Janecke (ed.): Haare Tragen, Böhlau Verlag, Kolín nad Rýnem, 2004.
  • Lorella Scacco: Alba D’Urbano. In: Estetica Mediale, Guerini Verlag, Milán, 2004.
  • Alexandra Kolossa: Die Anwesenheit der Abwesenden Alba D’Urbano - Eine Annäherung. V: Alba D’Urbano: Whoami: V ordine Sparso, Verlag für Moderne Kunst, Norimberk, 2006.
  • Hubertus von Amelunxen: Einmal hören. Für Alba. V: Alba D'Urbano: Whoami: V ordine Sparso, Verlag für Moderne Kunst, Norimberk, 2006.
  • Cora von Pape: Kunstkleider. Die Präsenz des Körpers in textilen Kunst-Objekten des 20. Jahrhunderts, Transcript-Verlag, Bielefeld, 2008.
  • Ingrid Loschek: Chcete režim? Strukturen, Strategien und Innovationen, Dietrich Reimer Verlag, Berlín, 2007.
  • Ingrid Loschek: Když se oblečení stane módou. Systémy pro design a inovaceVydavatel Berg, Oxford, 2008.
  • Jorge Lozano: La Moda: vznešený menor. In: Manuel Lucena Giraldo, Ignacio Gonzales Casasnovas (ed.): Amazonas y modelos: Universo femenino y cultura en el siglo XX„Instituto de Cultura, Fundacìon Mafre, Madrid, 2008.
  • Reuter, Jule: Tina Bara / Alba D’Urbano, Covergirl. In: Ralf Eppenede (ed.): Bewegte Welt - Erzählte Zeit 1989-2009(katalog výstavy), Goethe-Institut, Petrohrad, 2009.
  • Eran Fisher: Média a nový kapitalismus v digitálním věku: Duch sítí, Palgrave Macmillan, New York, 2010.
  • Océane Delleaux: Násobky a více «autres» násobky. Histoire d'une mutation artistique, Europe et Amérique du Nord (1984-2006), L’Harmattan, Paříž, 2010.
  • Constanze Küsel: Die Made in der Schokolade; Frankfurt University Press, Frankfurt nad Mohanem, 2010.
  • Paolo Bianchi: Alba D’Urbano & Dagmar Varady »wissen - ein Werkkatalog«, in: Kunstforum 225, březen – duben 2014, s. 320-323

externí odkazy