Al-Irfan (časopis) - Al-Irfan (magazine)

al-ʿIrfān
Irfan 1Jg.jpg
KategorieLiteratura, věda, politika
FrekvenceTýdně
VydavatelAḥmad ʿĀrif az-Zain
Rok založení1909
První problém5. února 1909
ZeměLibanon
Sídlící vBeirut
Jazykarabština

Arabština Šíitský reformní deník al-ʿIrfān (arabština: العرفان; DMG: al-ʿIrfān; Angličtina: „Knowledge“) založil v Bejrútu Aḥmad ʿĀrif az-Zain (1884-1960) v roce 1909. Od roku 1910 byla publikace přenesena do speciální tiskárny v Saida, Jižní Libanon. Az-Zain, který dříve pracoval pro různé časopisy, mimo jiné Ṯamarāt al-funūn (1875–1908), byl vedoucím až do roku 1960. Spolu s Aḥmad Riḍā (1872-1953) a Sulaimān Ẓāhir (1873-1960) zahájili novou etapu Nahḍa s tímto encyklopedickým vzdělávacím časopisem v jižním Libanonu.[1]

Podtitul („maǧalla ʿilmīya, adabīya, aḫlāqīya, iǧtimāʿīya“) jasně vysvětluje, že al-ʿIrfān byl časopis pro vědu, literaturu, morálku a sociální otázky.[2] Navíc v předmluvě prvního vydání bylo formulováno, že by neměly být publikovány žádné politické nebo protichůdné náboženské články.[3] Stanovenými cíli bylo vytvořit vhodnou vzdělávací instituci pro širší publikum, která by měla zaručit blaho veřejnosti a sloužit pokroku. Jelikož jižní Libanon dosud nebyl do tohoto procesu zahrnut, redaktor chtěl převzít tuto iniciativu založením al-ʿIrfān.[4]

Od roku 1910/1911 byl rozsah obsahu rozšířen. Nyní byly zahrnuty články o technickém pokroku a nových vynálezech, o šíitské historii i o ženských tématech, jako je výchova a emancipace. Četné ilustrace by měly deníku dát moderní vzhled a možná by měly oslovit ty, kdo neumí číst.[5] Od 1922/1923 byla zveřejněna další stránka s vtipy a anekdotami, která měla oslovit širší publikum. Témata jako práva, svoboda a demokracie byla postupně přijímána.

Al-ʿIrfān chtěl být, na rozdíl od jiných modelových deníků jako al-Muqtataf a al-Hilal, mluvčí pro náboženské skupiny arabských šíitů.[6] To bylo výslovně uvedeno, tj. E. v obálce 5. ročníku s dodatkem šuʿūn aš-šīʿa („obavy z Shia “).[7] 90% předplatitelů byli šíité z Libanon, Irák, Bahrajn, Kuvajt a dalších zemích.[8] Az-Zain se považoval za reformátora, který chápe islámský svět jako kulturní a nejen jako náboženskou jednotku.[9]

Cíle a obsah deníku se časem měnily. Místo šíření pokroku a osvícení se staly převládajícími další aktuální a politická témata.

Po nezávislosti Libanonu v roce 1943 se tematické zaměření stále více zaměřovalo na práva šíitů v Libanonu. Po otcově smrti v roce 1960 převzal vedení časopisu Az-Zainův syn Nizar, který nyní publikoval hlavně literární témata. Po Nizarově smrti v roce 1981 byla publikace předána jeho synovci Fuʿādovi az-Zainovi.

Reference

  1. ^ Dagmar Glaß: Der al-Muqtaṭaf und seine Öffentlichkeit. Aufklärung, Räsonnement und Meinungsstreit in der frühen arabischen Zeitschriftenkommunikation, Band I, Würzburg 2004, str. 140ff.
  2. ^ al-ʿIrfān, 1. díl, 1. vydání, 1909.
  3. ^ al-ʿIrfān, 1. díl, 1. vydání, 1909, s. 1-3.
  4. ^ al-ʿIrfān, 1. díl, 1. vydání, 1909, s. 1-3.
  5. ^ Silvia Naef: Aufklärung in einem schiitischen Umfeld: Die libanesische Zeitschrift al-ʿIrfān. In: Die Welt des Islams (1996), sv. 36,3, s. 365-378.
  6. ^ Dagmar Glaß: Der al-Muqtaṭaf und seine Öffentlichkeit. Aufklärung, Räsonnement und Meinungsstreit in der frühen arabischen Zeitschriftenkommunikation, Band I, Würzburg 2004, str. 140ff.
  7. ^ al-ʿIrfān, 5. díl, 1913/14.
  8. ^ Silvia Naef: La presse en tant que moteur du renouveau culturel et littéraire: La revue chiite libanaise Al-ʿIrfān, in: Asiatische Studien / Études Asiatiques L (1996), 2, (Literatur und Wirklichkeit - Littérature et Réalités). 385-397.
  9. ^ Silvia Naef: Aufklärung in einem schiitischen Umfeld: Die libanesische Zeitschrift al-ʿIrfān. In: Die Welt des Islams (1996), sv. 36,3, s. 375.

Další čtení

  • Srov. Glaß, Dagmar (2004): Der al-Muqtaṭaf und seine Öffentlichkeit. Aufklärung, Räsonnement und Meinungsstreit in der frühen arabischen Zeitschriftenkommunikation, 2 Bde., Würzburg: Ergon Verlag., Str. 140ff.
  • Naef, Silvia (1996a): „La presse en tant que moteur du renouveau culturel et littéraire: La revue chiite libanaise Al-ʿIrfān“, in: Asiatische Studien / Études Asiatiques L, 2, (Literatur und Wirklichkeit - Littérature et Réalité p. 385–397.
  • Naef, Silvia (1996b): „Aufklärung in einem schiitischen Umfeld: Die libanesische Zeitschrift al-ʿIrfān“, in: Die Welt des Islams, sv. 36, 3, s. 365–378.
  • Khalidi, Tarif (1981): „Shaykh Ahmad ʿArif az-Zain and al-ʿIrfān“, in: M. R. Buheiry, (ed.): Intellectual Life in the Arab East, 1890–1939, Beirut, str. 110–124.
  • Ḥumayyid, Ayyūb Fahd (1986): Aš-Šaiḫ Aḥmad ʿĀrif az-Zain, Muʾassis maǧallat al-ʿIrfān, Bejrút.