Aimery I of Narbonne - Aimery I of Narbonne

Aimery I of Narbonne, syn Bernarda Berengera z Narbonne a Foye z Rouergue.[1][2] Byl vikomt Narbonne 1071 až do své smrti ve Svaté zemi v roce 1106.[2]

Životopis

Docela mladý, když zemřel jeho otec vikomt Bernard, se první roky Aymeri odehrávají ve stínu jeho strýce Pierra Bérengera, který se prosadil Narbonne jak jako vikomt, tak jako arcibiskup z Narbonne, navzdory odporu papeže a jeho legátů. Vláda Aymeri je zvláště poznamenána svými střety s arcibiskupy Dalmace z Narbonne a Bertrandem z Montredonu o kontrolu nad Narbonne.

Podle chybějící listiny zmíněné v pozdějších dokumentech jsem v roce 1093 Aymeri pověřil skupinu benediktinských mnichů, aby se usadili v lese Fontfroide, skromném východisku pro to, co se později stalo jedním z nejsilnějších klášterů v regionu, cisterciáckým Opatství Fontfroide.[3]

Odlet do Svaté země kolem roku 1103, vikomt Aymeri I. brzy poté zemřel. Na jeho místo nastoupil jeho nejstarší syn Aymeri II.

Manželství a původ

V letech 1085 až 1087 se oženil Mahaut z Apulie, dcera Robert Guiscard, vévoda z Apulie.[1] Oni měli:

  • Aimery II (zemřel v roce 1134), vikomt Narbonne, jeho nástupce[1]
  • Bernard, také říká Bernard Raimond (doloženo 1103)[1]
  • Guiscard (doloženo 1103)[1]
  • Bérenger (zemřel 1162),[1] první mnich v opatství Saint-Pons-de-Thomières (1103), poté opat de Lagrasse (1114 / 1117-1156) a arcibiskup Narbonne (1156-1162)

Poznámky

  1. ^ A b C d E F Graham-Leigh 2005, str. tabulka 6.
  2. ^ A b Stasser 1993, str. 507.
  3. ^ Grèzes-Rueff 1977, str. 255-256.

Zdroje

  • Graham-Leigh, Elaine (2005). Jiho francouzská šlechta a Albigensian Crusade. Boydell Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Grèzes-Rueff, François (1977). „L'abbaye de Fontfroide et son domaine foncier aux XIIe-XIIIe siècles“. Annales du Midi (francouzsky).CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Stasser, Thierry (1993). „La maison vicomtale de Narbonne aux Xe et XIe siècles“. Annales du Midi (francouzsky).CS1 maint: ref = harv (odkaz)