Ahmed bin Abdulaziz - Ahmed bin Abdulaziz
Ahmed bin Abdulaziz Al Saud | |||||
---|---|---|---|---|---|
Ministr vnitra | |||||
V kanceláři | 18. června 2012 - 5. listopadu 2012 | ||||
Předchůdce | Nayef bin Abdulaziz | ||||
Nástupce | Mohammed bin Nayef | ||||
Monarcha | Král Abdullah | ||||
Náměstek ministra vnitra | |||||
V kanceláři | 1975-18 června 2012 | ||||
Monarcha | Král Khalid Král Fahd Král Abdullah | ||||
Náměstek hejtmana Provincie Mekka | |||||
V kanceláři | 1971–1975 | ||||
Monarcha | Král Faisal | ||||
narozený | Rijád | 5. září 1942||||
Problém | Abdulaziz bin Ahmed Al Saud | ||||
| |||||
Dům | House of Saud | ||||
Otec | Ibn Saud | ||||
Matka | Hassa Al Sudairi | ||||
Alma mater | University of Redlands | ||||
Ahmed bin Abdulaziz Al Saud (arabština: احمد بن عبد العزيز آل سعود; září 1942) je členem House of Saud který působil jako náměstek ministra vnitra v letech 1975 až 2012 a krátce jako ministr vnitra v roce 2012. Byl zadržen v březnu 2020 na příkaz svého bratra a synovce, Král Salman a Korunní princ Mohammed, respektive, a obviněn ze zrady.[1]
raný život a vzdělávání
Princ Ahmed se narodil v Rijádu dne 5. září 1942.[2][3] Je synem Ibn Saud a Hassa bint Ahmed Al Sudairi a nejmladší z Bratři Sudairi.[4] Princ Ahmed je údajně 31. syn Ibn Sauda.[5][6]
Ahmed bin Abdulaziz získal základní a střední vzdělání na Škola knížat a Anjalův institut v Rijádu.[3][ověření se nezdařilo ] Střední vzdělání ukončil v roce 1961.[7] Studoval angličtinu a některé přírodovědné předměty na University of Southern California (USC).[7] Přidal se University of Redlands[8] v roce 1962 a promoval v roce 1968 s bakalářským titulem v oboru vládní a politické vědy.[9][10]
Kariéra
Po ukončení studia se princ Ahmed zabýval obchodem. Byl předsedou společnosti National Gypsum Company v letech 1969 až 1970.[7] V roce 1971 byl jmenován podtajemníkem Provincie Mekka.[7] Během vlády také působil jako zástupce guvernéra provincie Mekka Král Faisal.[6] Později, Král Khalid v roce 1975 byl jmenován náměstkem ministra vnitra[7] který trval do 18. června 2012, kdy byl jmenován ministrem vnitra.[11]
Jeho hlavní funkcí jako náměstka ministra vnitra bylo jednat s různými provinciemi Království.[12] Ahmed bin Abdulaziz byl také operačním velitelem speciálních bezpečnostních sil, které podléhají přímo ministru vnitra. Tato síla byla založena v roce 1979 po špatném výkonu SANG na Záchrana Velké mešity v Mekka.[13]
Princ Ahmed dostal za úkol zavést reformy v EU Východní provincie na počátku 80. let zlepšit provincii, kde je království Šíitský životy menšin.[14] Ve skutečnosti mu tento úkol byl udělen v důsledku nepokojů v provincii v roce 1979, aby mohl pozorovat účinky Íránská revoluce a Šíitský diskuse o bezpečnosti ropného průmyslu. Princ Ahmad otevřeně prohlásil, že saúdská vláda tento region zanedbala a aktivně diskriminovala jeho šíitské obyvatelstvo. Slíbil také obrovské investice do rozvoje Al Hasa ekonomická infrastruktura, vzdělávací systém a další služby.[15] Dalším úkolem prince Ahmeda jako náměstka ministra vnitra byla koordinace kontaktů s ulema (náboženskými vůdci).[16] Působil také jako viceprezident nejvyšší komise pro průmyslovou bezpečnost a předseda přípravného výboru pro národní bezpečnost.[7] Kromě toho byl místopředsedou rady civilní obrany.[17] Saúdský novinář Jamal Khashoggi uvedl, že princ Ahmed se během svého působení ve funkci náměstka ministra vnitra zabýval většinou administrativními záležitostmi místo bezpečnosti.[11]
Princ Ahmed byl jmenován ministrem vnitra dne 18. června 2012 po smrti ministra vnitra prince Nayefa.[18] Bylo oznámeno, že nezmění hlavní bezpečnostní politiku Saúdské Arábie, protože země čelila hrozbě Al-Káida v Jemen a nepokoje mezi její šíitskou muslimskou menšinou.[11] Jeho jmenování ministrem vnitra bylo v té době také považováno za krok signalizující, že je nejpravděpodobnějším kandidátem na vládu v Saúdské Arábii po Král Abdullah a Korunní princ Salman.[19] Funkční období prince Ahmeda však trvalo pouze do 5. listopadu 2012 a jeho nástupcem byl Mohammed bin Nayef, který byl náměstkem ministra vnitra.[20] Oficiální důvod pro odstranění prince Ahmeda byl uveden jako jeho žádost.[21] Jedním ze skutečných důvodů jeho propuštění však byla jeho námitka proti rozdělení bezpečnostních sil na nezávislé jednotky.[22]
Princ Ahmed byl během svého působení ve funkci ministra vnitra také předsedou nejvyššího výboru hadždž.[23]
Vyloučení z dědictví
Nawaf E. Obaid v roce 2002 tvrdil, že tři členové rodu Saudů byli obzvláště populární, ačkoli mnozí z nich byli považováni za zkorumpované. Princ Ahmed byl jedním z těchto populárních členů; ostatní byli korunní princ Abdullah a guvernér Rijádu princ Salman.[24] Na začátku roku 2000 byl princ Ahmed považován za jednoho z potenciálních kandidátů na saúdský trůn.[25] Dne 5. listopadu 2012 však byl odsunut na vedlejší kolej v tom smyslu, že zůstal bez významného zaměstnání, a dne 1. února 2013 Princ Muqrin byl jmenován druhým místopředsedou vlády a dne 27. března 2014 do nové funkce místopředsedy korunního prince.[26]
Zatknout
Dne 7. března 2020 byl kromě bývalého korunního prince zatčen princ Ahmed Mohammed bin Nayef a princ Nawwaf bin Nayef na základě tvrzení o spiknutí s cílem svrhnout Král Salman.[27][28] Ve stejný den byl rovněž zadržen jeho syn, princ Nayef bin Ahmed bin Abdulaziz, který sloužil jako vedoucí zpravodajských a bezpečnostních úřadů pozemních sil.[29][30]
Pohledy a aktivity
Spolu s ministrem vnitra Nayef bin Abdulaziz Al Saud Princ Ahmed údajně vyplácel obrovské bonusy úspěšným bezpečnostním důstojníkům, ale měli také pověst čestnosti a velkého bezpečnostního rozpočtu využívali pouze pro misi a ne pro obohacování se.[12]
Navštívil Ahmed bin Abdulaziz Pákistán v listopadu 2005 po dobu tří dnů a zkoumal rozsah ničení způsobeného EU Kašmírské zemětřesení z letadla. Slíbil, že po zemětřesení poskytne Pákistánu vše, co je potřeba pro proces obnovy. Vyzval všechny muslimské národy, aby poskytly pomoc Pákistánu. Rovněž odsoudil terorismus a prohlásil, že je neslučitelný s islámem.[31] Princ Ahmed požadoval „hraniční plot“ mezi Saúdskou Arábií a Izraelem Irák. Plán oplocení byl zahájen v roce 2006 a opakovaně uvedl, že se nestane „segregační zdí“.[32]
Dne 29. listopadu 2010 se zúčastnil Crown Prince Cup, každoroční dostih jménem Korunní princ Sultan, který byl v Maroko.[33] Na tiskové konferenci v roce 2011 uvedl, že řízení žen je v rozporu se zákonem.[34] Po jeho jmenování ministrem vnitra se tvrdilo, že stejně jako Salman byl také zastáncem opatrných reformních iniciativ krále Abdulláha.[35]
Ahmed bin Abdulaziz je jedním ze tří členů Rada oddanosti kteří nepodporili jmenování Mohammad bin Salman jako korunní princ dne 21. června 2017.[36] Ostatní byli Muhammad bin Saad Al Saud a Abdulaziz bin Abdullah bin Abdulaziz.[36] Ten představoval svého staršího bratra, Khalid bin Abdullah, na zasedání rady.[36]
V roce 2018 Ahmed bin Abdulaziz opustil Saúdskou Arábii Londýn. Dne 4. září 2018 byl konfrontován demonstranty křičícími slogany proti němu a House of Saud před jeho bydlištěm v Londýně. Reagoval na protestující tím, že je požádal, aby místo toho obvinili současného vládnoucího saúdského monarchu a současného korunního prince Mohammada bin Salmána.[37] V návaznosti na dopady zabití Jamala Khashoggiho, zprávy[38] navrhl, že se v říjnu 2018 vrátil do Saúdské Arábie[29] (poté, co dostal záruky od vlády USA a Velké Británie ohledně jeho osobní bezpečnosti), aby pomohl královské rodině kontrolovat situaci a případně pomohl uzurpovat některé pravomoci korunního prince.
Osobní život
Ahmed bin Abdulaziz má dvě manželky, s nimiž má pět dcer a sedm synů. Jednou z jeho manželek je Fahda bint Turki Al Sudairi.[39] Jeho nejstarší syn, Abdulaziz (narozen 1963), je bývalý generální tajemník Arabů Oftalmologie[40] a narodil se v Redlands, Kalifornie, když princ Ahmed navštěvoval University of Redlands.[39] Další syn, Nayef, je držitelem titulu PhD od Cambridge University[41] a byl plukovníkem v Saúdské ozbrojené síly s odpovědností za strategické plánování.[42] Působil jako vedoucí zpravodajských a bezpečnostních úřadů pozemních sil až do svého zatčení dne 7. března 2020.[29] Další syn, princ Sultan, byl jmenován velvyslancem v Bahrajn v září 2019,[43] a je známo, že má velký zájem o politiku a mezinárodní záležitosti.
Jedna z dcer prince Ahmeda, Falwa bint Ahmed, je vdaná Salman bin Sultan, bývalý asistent generálního tajemníka Rada národní bezpečnosti.[44] Další, Noura, byla bývalá manželka Faisal bin Abdullah Al Saud.[45] Noura bint Ahmed, která se narodila v Redlands v Kalifornii v listopadu 1968, je třetím dítětem prince Ahmeda.[39] Její matka je Fahda bint Turki Al Sudairi a je pokrevní sestrou Abdulazize bin Ahmeda.[39]
Dne 26. července 1999 získal princ Ahmed čestný doktorát humanitních věd ze své alma mater University of Redlands.[46] Byl čestným prezidentem Saúdské Alzheimerovy charitativní společnosti.[47]
Původ
Předkové Ahmed bin Abdulaziz Al Saud | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Reference
- ^ Summer Said; Justin Scheck; Warren Strobel. „Největší zadržení členové saúdské královské rodiny“. The Wall Street Journal. Citováno 6. března 2020.
- ^ „Nebývalá mocenská válka v rodině Al-Saud, jsou Salman a jeho syn blízko cíle ?!“. Stiskněte tlačítko IUVM. 15. září 2018. Citováno 8. března 2020.
- ^ A b „Předseda Nejvyšší rady“. Naif Arabská univerzita pro bezpečnostní vědy. Archivovány od originál dne 24. prosince 2012. Citováno 25. září 2012.
- ^ Winberg Chai (2005). Saúdská Arábie: moderní čtenář. University Press. str. 193. ISBN 978-0-88093-859-4.
- ^ Abdullah Al Shihri; Brian Murphy (18. června 2012). „Salman bin Abdulaziz, saudskoarabský ministr obrany jmenovaný korunním princem“. Huffington Post. AP. Citováno 20. června 2012.
- ^ A b Ali Sharaya (19. června 2012). „Profil: Princ Ahmed bin Abdulaziz“. Asharq Alawsat. Archivovány od originál dne 18. května 2012. Citováno 21. června 2012.
- ^ A b C d E F „Kdo je princ Ahmed bin Abdulaziz?“. Saúdský věstník. 21. června 2012. Archivovány od originál dne 22. června 2012. Citováno 21. června 2012.
- ^ J. E. Peterson (2003). Historický slovník Saúdské Arábie (2. vyd.). Strašák Press. str. 21.
- ^ „Profil: Nejmladší bratr krále Salmana, Ahmed bin Abdulaziz“. Al-Džazíra. 9. března 2020. Citováno 13. října 2020.
- ^ „Ahmed Al Saud získal po dlouhém úsilí titul z UR“. Redlands Daily Facts. 23. září 1968. Citováno 7. listopadu 2020.
- ^ A b C Angus McDowall (18. června 2012). „Saudská Arábie jmenovala prince Salmana korunním princem“. Reuters. Citováno 18. června 2012.
- ^ A b Anthony H. Cordesman; Nawaf Obaid (2004). „Saúdská vnitřní bezpečnost: posouzení rizik“ (PDF). Centrum strategických a mezinárodních studií. Citováno 26. května 2012.
- ^ Michael G. Gonzales (2009). „Boj proti deviantům: saúdskoarabský přístup k boji proti extremismu a terorismu“. Velení armády Spojených států a vysoká škola generálního štábu. Citováno 15. dubna 2012.
- ^ „Výzvy, kterým čelí nový korunní princ Saúdské Arábie“. Alifarabia. 30. října 2011. Archivovány od originál dne 22. listopadu 2011. Citováno 10. května 2012.
- ^ Baron Reinhold (červen 2001). „Omnibalancing and the House of Saud“. Naval Postgraduate School, California. Citováno 13. května 2012.
- ^ Amir Taheri (2012). „Saúdská Arábie: Změna začíná v rodině“. Věstník Národního výboru pro americkou zahraniční politiku. 34 (3): 138–143. doi:10.1080/10803920.2012.686725.
- ^ „CDO uděluje medaili velitele prince Ahmeda bin Abdulazize“. Záliv v médiích. Rijád. Saúdská tisková agentura. 4. října 2009. Citováno 10. listopadu 2012.
- ^ „Princ Salman jmenován saúdským korunním princem“. Al-Džazíra. Citováno 18. června 2012.
- ^ Angus McDowall (19. června 2012). „Saúdská posloupnost v centru pozornosti po novém dědici jménem“. Reuters. Citováno 19. června 2012.
- ^ „Král Saúdské Arábie jmenoval nového ministra vnitra“. BBC. 5. listopadu 2012. Citováno 5. listopadu 2012.
- ^ „Saúdský král propouští ministra vnitra považovaného za uchazeče o trůn“. WorldTribune. Abu Dhabi. 7. listopadu 2012. Archivovány od originál dne 24. dubna 2013. Citováno 19. dubna 2013.
- ^ Zvi Bar'el (25. června 2013). „V Saúdské Arábii počítá král své dny“. Haaretz. Citováno 21. července 2013.
- ^ „Princ Ahmed: Vypracujte plány pro spěch Mekky“. Saúdský věstník. Džidda. 9. srpna 2012. Archivovány od originál dne 21. května 2014. Citováno 10. srpna 2012.
- ^ Nawaf E. Obaid (leden – únor 2002). „V Al Saud důvěřujeme“. Zahraniční politika. 128: 72–74. JSTOR 3183359.
- ^ Amir Taheri (2004). „Saúdská Arábie: mezi terorem a reformou“ (PDF). Zájmy americké zahraniční politiky. 26: 457–465. doi:10.1080/10803920490905523. Archivovány od originál (PDF) dne 21. září 2013. Citováno 1. června 2012.
- ^ Caroline Alexander; Donna Abu-Nasr (1. února 2013). „Saúdský princ Muqrin je jmenován druhým místopředsedou vlády“. Bloomberg. Citováno 8. března 2020.
- ^ Juan Cole. „Zdá se, že korunní princ MBS v Saúdské Arábii pokračuje v očištění od svých potenciálních soupeřů“. Společné sny. Citováno 8. března 2020.
- ^ Alasdair Sandford (7. března 2020). „Saúdská Arábie: tři vyšší královští členové byli„ zadrženi “při poslední dohodě. Euronews. AP. Citováno 9. srpna 2020.
- ^ A b C „Nejméně 20 princů zadržených při hromadném čištění saúdskoarabským korunním princem“. Oko Středního východu. 7. března 2020. Citováno 8. března 2020.
- ^ „MbS se snaží potlačit nesouhlas se zadržením vyšších saúdských královských členů“. Castlereagh Associates. 26. března 2020. Citováno 10. listopadu 2020.
- ^ „S. Arabia slibuje„ neomezenou “pomoc“. Svítání. 9. listopadu 2005. Citováno 26. května 2012.
- ^ „Hraniční plot s Irákem není segregační zeď'". Gulf News. 2. října 2006. Archivovány od originál dne 13. prosince 2013. Citováno 26. května 2012.
- ^ „Pohár korunního prince“. Saúdský věstník. 9. ledna 2010. Archivovány od originál dne 15. září 2012. Citováno 26. května 2012.
- ^ Ahmad Al Omran. "Řízení, zatímco žena: více saúdských žen zastavilo na silnici". NPR. Citováno 26. května 2012.
- ^ Irfan Al Alawi; Stephen Schwartz (22. června 2012). „Týdenní standard: naděje na reformu v Saúdské Arábii?“. NPR. Citováno 22. června 2012.
- ^ A b C Dům Karen Elliottové (červen 2017). „Saúdská Arábie v přechodu: od obrany k urážce, ale jak skórovat?“ (Senior Fellow Paper). Centrum pro vědu a mezinárodní záležitosti Belfer. str. 5. Citováno 2. června 2020.
- ^ David Hearst. „Senior saúdský princ letí domů, aby vyřešil posloupnost MBS“. Oko Středního východu.
- ^ „Mujtahidd: princ Ahmed bin Abdulaziz se vrací do Saúdské Arábie“. Monitor Středního východu. 30. října 2018.
- ^ A b C d „Princ Ahmed, manželka, zdravím novou princeznu“. Redlands Daily Facts. 22. listopadu 1968. Citováno 26. září 2020.
- ^ Sabri Sharif (2001). House of Saud in Commerce: A Study of Royal Entrepreneurship in Saudi Arabia. Nové Dillí: publikace I. S. ISBN 81-901254-0-0.
- ^ Joseph A. Kechichian (2001). Dědictví v Saúdské Arábii. PALGRAVE.
- ^ „Podpora saúdské národní bezpečnostní strategie“. JFQ. 2002. Citováno 26. května 2012.
- ^ „Princ Abdulaziz bin Salman jmenován saúdským ministrem energetiky“. Saúdský věstník. 8. září 2019. Citováno 8. března 2020.
- ^ "Rodokmen Salmana bin Sultana bin Abdulaziz Al Sauda". Datarabia. Citováno 22. září 2012.
- ^ "تعرف على أسماء أبناء الملك عبد الله الـ 36 .. أكبرهم متعب الأول وأصغرهم الأمير بندر". El Balad (v arabštině). 23. ledna 2015. Citováno 9. září 2020.
- ^ "Životopis knížete Ahmada bin Abdulazize, ministra vnitra". 21. června 2012. Citováno 21. června 2012.
- ^ „Náměstek ministra vnitra vítá úspěchy Alzheimerovy společnosti“. ministerstvo vnitra. 22. května 2012. Citováno 26. května 2012.
externí odkazy
Politické kanceláře | ||
---|---|---|
Předcházet Nayef bin Abdulaziz Al Saud | Ministr vnitra Červen - listopad 2012 | Uspěl Mohammed bin Nayef |