Ahmad al-Raysuni - Ahmad al-Raysuni - Wikipedia
Dr. Ahmad al-Raysuni أحمد الريسوني Ahmed Raïssouni | |
|---|---|
 | |
| narozený | 1953 Ksar el-Kebir, Maroko |
| Národnost | Marocký |
| obsazení | Islámský právník Islámský učenec |
| Akademické pozadí | |
| Alma mater | University of Al Quaraouiyine (B.A.) Mohammed V University (M.A., Ph.D) |
| Vlivy | Allal al-Fassi, Muhammad al-Tahir ibn Ashur, Abdallah Bin Bayyah |
Dr. Ahmad al-Raysuni (narozen 1953) je a Marocký Islamista právník. Je bývalým vedoucím Hnutí jednoty a reformy (MUR), pobočky sociálního hnutí marocké islamistické strany, Strana spravedlnosti a rozvoje (JDP). Jeho intelektuální linage lze vysledovat do reformní salafista hnutí v Maroku zřízené Allal al-Fassi. Jeho další vlivy včetně současných Maliki učenci Muhammad al-Tahir ibn Ashur a Abdallah Bin Bayyah.[1] V současné době vyučuje v Katar, Maroko a různé další země.[2]
Časný život
Narodil se ve městě Ksar el-Kebir v Marocké království, základní a střední vzdělání strávil ve městě. Bakalářský titul získal v Šaría z University of Al Quaraouiyine v Fez v roce 1978. Po ukončení postgraduálního studia na Fakultě umění a humanitních věd v Praze Mohammed V University v Rabat, postgraduální certifikát získal v roce 1986, postgraduální diplom (M.A.) v roce 1989 a státní doktorát v roce 1992.
Scholastická kariéra
Kromě vedoucí pozice MUR v letech 1996 až 2003 působil v mnoha dalších organizacích, včetně zakládajícího člena a prezidenta Mezinárodní unie muslimských učenců, člen výkonné rady Světového fóra muslimských učenců, bývalý generální tajemník Asociace absolventů islámských studií, prezident Asociace islámské budoucnosti v Maroku v letech 1994-1996 a redaktor šéf deníku Al-Tajdeed v letech 2000-2004.
Kontroverze
Je známý kontroverzí,[3] a mezi jeho kontroverzními názory jeho kritika královského tahu převzít kontrolu nad fatwa v roce 2003 vedl k jeho rezignaci z funkce na MUR a Al-Tajdeed noviny.[3] Uvedl to také francouzština je „umírající jazyk“ v Maroku a vyzval k vyloučení jazyka ze vzdělávacích institucí.[2]
Reference
- ^ Ovamir Anjum, Salafis and Democracy: Doctrine and Context. Hartford Seminary, 2016. Citováno 9. 9. 2017.
- ^ A b Raïssouni: „Belmokhtar je nejhorší ministr školství, jaký kdy Maroko od Benhimy zná“. Marocké časy. Citováno 9. 9. 2017.
- ^ A b Ann Marie Wainscott, Byrokratizace islámu: Maroko a válka proti teroru. Citováno 9. 9. 2017.
Kontrolní úřad  |
|---|