Afevork Ghevre Ježíš - Afevork Ghevre Jesus

Afevork Ghevre Ježíš
Afevork Ghevre Jesus na razítku Etiopie z roku 2012

Afäwarq Gäbrä Iyäsus (Amharština: አፈ ፡ ወርቅ ፡ ገብረ ፡ ኢየሱስ; hláskoval dovnitř italština: Afevork Ghevre-Ježíš nebo Āfeworq Gebre Īyesūs; napsáno anglicky Afewark Gebre Iyasus; 10. července 1868 - 25. září 1947) byl Etiopský spisovatel, který napsal první román v r Amharština, Ləbb Wälläd Tarik (A Heart [better “Intellect”] - born Story), (italsky: Libb Wolled Tarik). Bahru Zewde píše: „Jen málo lidí před ním nebo po něm prokázalo tak vynikající zvládnutí amharského jazyka. Málokdo se s takovou vynalézavostí pustil do skrytých zákoutí tohoto jazyka, aby vyšel s množstvím slovní zásoby a idiomu, sotva si myslel, že tento jazyk vlastní. .[1] Afäwarq je nicméně kontroverzní postavou za podporu Italové během obou za prvé a Druhé italsko-habešské války.[2]

Životopis

Afäwarq se narodil v Zegé na jižním břehu Jezero Tana. Získal tradiční vzdělání od kostela Ura Kidana Mehrata pod vedením svého dědečka Manher Denqe, kterého Bahru Zewde popisuje jako „významného učence“. Procvičoval také malbu v tradičním etiopském stylu.[3]

Afäwarq byl také příbuzný císařovně Taytu Betul a očividně skrze ni byl představen císaři Menelik II dvůr někdy po roce 1880. Právě tam se dostal do pozornosti italského diplomata hraběte Pietro Antonelli, který byl ohromen svými uměleckými schopnostmi a umožnil mu studovat v Itálii. Afäwarq odešel do Itálie v září 1887, byl přijat do Mezinárodního institutu v Milán, kde navštěvoval kurzy malby na Akademie výtvarných umění Albertina. Během studií v Miláně byl povolán jako oficiální tlumočník etiopské delegace v čele v té době Dejazmach Makonnen Wolde Mikael. Afäwarq později tvrdil, že to byl on, kdo poukázal na neslavný rozpor mezi Amharic a italština verze článku XVII úmluvy Smlouva z Wuchale.[4]

Vrátil se do Etiopie a dorazil dovnitř Addis Abeba 11. července 1890, v době, kdy jeho italské spojení způsobilo, že ho císařovna neznevýhodňovala. Afäwarqův vztah s Taytu se jen zhoršil, takže se mu ulevilo, když byl v září 1894 požádán, aby doprovodil dva muže na Neuchatel ve Švýcarsku, kde byli zapsáni na mezinárodní školu. Do této doby se Afäwarq také oženil s dcerou Alfred Ilg etiopskou manželkou. Bylo to ve Švýcarsku, kde Afäwarq nejprve sousedil s Itálií nad jeho vlastí, přešel do Itálie se svými dvěma obviněními a dal všechny tři do služeb italských úřadů. Italové je rychle poslali na válečnou frontu; dorazili Massawa 6. ledna 1896, ale navzdory italským plánům a záměrům z tohoto neštěstí nic nevyplývalo a tři muži byli na Asmara když byli Italové poraženi v Adwa.[5]

Afäwarq se vrátil do Itálie a dalších 16 let, jak uvádí Bahru Zewde, byl svědkem „některých nejdůležitějších literárních a intelektuálních úspěchů své kariéry. Patřilo mezi ně práce o amharské gramatice, italsko-amharská konverzace, satirický Guide du voyageura román Ləbb Wälläd Tarik, publikovaný v Římě v roce 1908, široce považován za první román v amharštině,[6] o Waḥədovi a jeho sestře Ṭobiye pod jménem Afevork Ghevre Jesus. Pracoval také s italským etiopikem Francesco Gallina v tuto chvíli.[7]

V roce 1912 se Afäwarq přestěhoval do Eritrea kde založil import-export. Po smrti císaře Menelika se pokusil zavděčit se svému nástupci, císaři Iyasu V. psaním básní chválících mladého muže; když byl Iyasu o čtyři roky později pučem sesazen, píše Bahru Zewde: „S úžasnou obratností pro volte-face, která měla být charakteristickým znakem jeho kariéry a charakteru, složil Afäwärq stejně odsoudující báseň o Iyyasuovi.“[8] Tato druhá taktika ho zjevně dokázala usmířit s novými úřady, protože v roce 1917 nebo 1918 byl zpět v Addis Abebě. V roce 1922 se stal Nagadras z Dire Dawa v roce 1922, poté v letech 1925 až 1930 Afaworq působil jako předseda zvláštního soudu, který projednával případy týkající se cizinců a Etiopanů. Byl jmenován charge d'affairs v Římě pro etiopskou vládu, což je pozice, kterou Bahru Zewde poznamenává, že kvůli „jeho známé zálibě v Itálii a jeho zradě“ z něj možná nebyl nejlepší kandidát na tuto pozici, ale Bahru dále cituje Američana zástupce v Etiopii, Addison E. Southard, který pozoroval Haile Selassie chtěl „zbavit se místně Afaworku, který má pověst obtěžujícího a ohnivého starého gentlemana s potenciálem vyvolat ... potíže.“[8] Bez ohledu na jeho hlubší oddanost se Afawork ocitl v obtížné situaci a byl nucen spoléhat se na Itala Ministerstvo zahraničních věcí ČR poslat jeho telegramy domů.[9]

Krátce před začátkem druhé italsko-habešské války se vrátil do Etiopie, ale když italské síly vstoupily do Addis Abeby, podřídil se jejich vládě a pokřtil 5. května 1936 jako začátek „éry milosrdenství“ pro Etiopii. Přes jeho loajalitu k italské věci, v reakci, která následovala po pokus o Grazianiho život byl zatčen a deportován do Itálie. Nesměl se vrátit do Etiopie až do roku 1938, poté sloužil natolik užitečně, aby mohl být vyroben Afa Qesar („Náustek císaře“) 9. května 1939. Po návratu Haile Selassieho do Etiopie byl však Afaworq obnovenou etiopskou vládou zatčen, souzen za velezradu a odsouzen k trestu smrti - následně byl změněn trest na doživotí. Byl vyhoštěn do Jimmo kde Afaworq, tehdy slepý, zemřel.[9]

Funguje

  • ልብ ፡ ወለድ ፡ ታሪክ። (Ləbb Wälläd Tarik) [Příběh zrozený ze srdce]. Řím 1908.[10]
  • ዳግማዊ ፡ ምኒልክ ፡ ንጉሠ ፡ ነገሥት ፡ ዘኢትዮጵያ። (Dāgmāwī Minīlik Nigūse Negest ze-'Ītyōṗyā) [Menelek II, král králů Etiopie]. Řím 1909; druhé vydání, Dire Dawa 1919.

Povídky

  • እውነት ተመዶሻው ነው (Iwnet Temedōšāw Nové). 1898[11]
  • አጤ ፋሲል (Fē Fāsīl).[12]

Lingvistika

  • Manuale di conversazione italiano-amarico con la pronuncia figurata. Řím 1905.
  • Grammatica della lingua amarica. Metodické cvičení na l'insegnamento. Řím 1905.
  • Guide du voyageur en Abyssinie. Řím 1908.
  • Il verbo amarico. Řím 1911.

Reference

  1. ^ Bahru Zewde (2002). Průkopníci změn v Etiopii (1. vyd. Vyd.). Oxford: J. Currey. str. 158f. ISBN  0852554524.
  2. ^ Richard Pankhurst Graziani: Následky v Tajná historie italské fašistické okupace, 1935–1941, 9. Addis Tribune (Addis Abeba)
  3. ^ Bahru Zewde, Průkopníci, str. 52
  4. ^ Bahru Zewde, Průkopníci, str. 52f
  5. ^ Bahru Zewde, Průkopníci, str. 53f
  6. ^ Admassu, Yonas. 2003. „Afäwarq Gäbrä Iyäsus.“ In Encyclopaedia Aethiopica: A-C: Vol. 1, editoval Siegbert Uhlig, 122–124. Wiesbaden: Harrassowitz Verlag.
  7. ^ Bahru Zewde, Průkopníci, str. 54
  8. ^ A b Bahru Zewde, Průkopníci, str. 55
  9. ^ A b Bahru Zewde, Průkopníci, str. 56
  10. ^ Shrnutí a krátkou diskusi o této 90stránkové práci najdete v Jack Fellman, „První román Etiopie“, v: Výzkum afrických literatur 22 (1991), str. 183–184.
  11. ^ Viz Zerihun Asfaw, Libbwolled Āwāǧ innā Lēlōčč Āč̣āč̣č̣ir Tārīkōčč ke-qeddemt ye-Ītyōṗya derāsyān 1898–1949 [„Libbwolled Āwaǧ“ a další povídky raných etiopských autorů] (Addis Abeba: 2003), s. 1–3.
  12. ^ Viz Zerihun Asfaw, Libbwolled Āwāǧ, s. 4–5

Další čtení

  • Bahru Zewde (1994), přehledový článek Alaina Rouauda 1991 (viz níže), v: International Journal of African Historical Studies 27/1, s. 224–226.
  • Luigi Fusella (1951), „Il Lebb wallad tarik", v: Rassegna di studi etiopici 10, s. 56–70.
  • Luigi Fusella (1961–1963), „Il Dagmawi Menilek di Afawarq Gabra Iyasus ", v: Rassegna di studi etiopici 17, s. 11–44; 19, s. 119–149.
  • Luigi Fusella (1984), „Le premier romancier Ethiopien“, in: Luigi Fusella, Salvatore Tedeschi & Joseph Tubiana (eds.), Trois essais sur la littérature éthiopienne. Paříž.
  • Alain Rouaud (1982), „Pour une bibliographie des oeuvres d'Afä Wärq Gäbrä Iyäsus“, v: Bulletin des études africaines 2–3, s. 123–136.
  • Alain Rouaud (1991), Afä-Wärq, un intelectuel éthiopien témoin de son temps 1868–1947. Paříž. ISBN  2-222-04513-4.
  • Yonas Admassu (2003), „Afäwärq Gäbrä Iyäsus“, in: Siegbert Uhlig et al. (eds.), Encyclopaedia Aethiopica, Wiesbaden: Otto Harrassowitz, sv. 1 (A-C), str. 122b-124a.

externí odkazy