Adriano Correia de Oliveira - Adriano Correia de Oliveira

Adriano Correia de Oliveira
narozený(1942-04-09)9. dubna 1942
Avintes, Vila Nova de Gaia
PůvodPortugalsko
Zemřel16. října 1982(1982-10-16) (ve věku 40)
Avintes, Vila Nova de Gaia
ŽánryFado, Protestní hudba
Zaměstnání (s)Zpěvák
Aktivní roky60. – 70. Léta

Adriano Maria Correia Gomes de Oliveira, GCIH, ComL, nebo prostě Adriano (9. dubna 1942-16. Října 1982[1]) byl portugalský hudebník, narozený konzervativci římský katolík rodina v Porto. Jeho rodina se přestěhovala do Avintes po jeho narození. Šel do Coimbra studovat na University of Coimbra, a nakonec vypadl, i když byl zapojen do studentského aktivismu a Coimbra fado hudba.

Adriano byl součástí generace skladatelů a zpěváků politických písní, kteří používali hudbu a texty k boji proti Estado Novo diktátorský režim. Za to se proslavil prodemokratickým odbojem a byl pronásledován politickou policií, PIDE za jeho anti-diktátorské činy. Adriano byl osobním přítelem podobných hudebníků Zeca Afonso, Padre Fanhais, Sérgio Godinho nebo Luísa Basto, s nímž spolupracoval při nahrávání mnoha alb.

Jeho první nahrávka Fado de Coimbra, byl propuštěn v roce 1963. Doprovázen António Portugalsko a Rui Pato. V tomto záznamu provádí první ztvárnění Trova do Vento Que Passa, s poezií od Manuel Alegre, která by se stala jakousi hymnou odporu proti diktatuře. V roce 1967 nahrál album „Adriano Correia de Oliveira“, mimo jiné s Canção com Lágrimas.

Během své vojenské služby v roce 1969 O Canto e jako Armas s poezií Manuela Alegre, je propuštěn následovaný v roce 1970 Cantaremos a Gente de Aqui e de Agora v roce 1971. Po Karafiátová revoluce, singl Que Nunca Mais s básněmi od Manuel da Fonseca je vydáno. Záznam, režie a produkce Fausto Bordalo Dias, zahrnuje vzácnou účast legendárního kytaristy Carlos Paredes. Ten rok byl nominován umělcem roku Hudební týden.[2]

Adriano byl také členem Komunistická strana Portugalska a mnohokrát se zúčastnil Avante! Festival každoroční fest. Byl blízkým přítelem socialista Manuel Alegre, který napsal mnoho svých textů. Zemřel v Avintes ve věku 40 let na cévní nehodu.[1]

Alba

  • 1967 - „Adriano Correia de Oliveira“
  • 1969 – O canto e as armas
    • E de súbito um sino
    • Raiz
    • E a carne se fez verbo
    • E o bosque se fez barco
    • Peregrinação
    • Batalha de Alcácer-Quibir
    • Regresso
    • Canção da fronteira
    • Por aquele caminho
    • Canto da nossa tristeza
    • Trova do vento que passa N.2
    • Jako mãos
    • Dodatek
  • 1970 – Cantaremos
    • Cantar de emigração
    • Saudade pedra e espada
    • Fala do homem nascido
    • Ó Sol p'rguntou à Lua
    • Canção para o meu amor não se perder no mercado da concorrência
    • Lágrima de preta
    • Canção com lágrimas
    • Cantar para um pastor
    • Como hei-de amar serenamente
    • Sapateia
    • Noite dos poetas
  • 1971 – Gente de aqui e de agora
    • Emigração
    • E alegre se fez triste
    • Ó senhor morgado
    • Cana verde
    • Vila de Alvito
    • Canção tão simples
    • Cantiga de amigo
    • Para Rosalia
    • Roseira brava
    • Historie do quadrilheiro Manuel Domingos Louzeiro
  • 1975 – Que nunca mais
    • Tejo que levas jako Águas
    • Ó senhor gerente
    • Jako balas
    • Žádné vale escuro
    • Tu e eu meu amor
    • Recado a Helena
    • Dona Abastança
    • Cantiga de Montemaior
    • P'ra frente
  • 1980 – Cantigas Portuguesas

Reference

  1. ^ A b „Adriano Correia de Oliveira - nekrolog“ (v portugalštině). Říjen 2002. Archivovány od originál dne 17. července 2009. Citováno 29. prosince 2007.
  2. ^ „Adriano Correia de Oliveira, 30 let poté“ (v portugalštině). 16. října 2012. Archivovány od originál 16. října 2012. Citováno 29. září 2014.