Adolphe Samuel - Adolphe Samuel

Adolphe-Abraham Samuel (11. července 1824 - 11. září 1898)[1][2][3] byl belgický hudební kritik, dirigent a hudební skladatel.

Životopis

Samuel se narodil v Lutych. Strávil v něm hodně času Brusel kde byl žákem François-Joseph Fétis a kde byl přítelem Hector Berlioz.[4][5] Studoval také u Joseph Daussoigne-Méhul na Královská konzervatoř v Lutychu.[6]

Začal studovat hudbu na Liege konzervatoř Louis-Joseph Dossuan a Etienne Subra. V roce 1838 se spolu se svou rodinou přestěhoval do Bruselu a pokračoval ve studiu na Bruselská konzervatoř s François-Joseph Fétis (kontrapunkt), Charles Bosselet (harmonie), Jean-Baptiste Michelot (clavier) a Christian Friedrich Girschner (varhany). Poprvé si ho všimla široká veřejnost doprovázející houslistu Charles Auguste de Bériot na klavír jako součást mladých Pauline Viardot koncertní turné.

Samuel, který vyhrál Belgická Prix de Rome v roce 1845 kantátou „Vendetta“,[4] šel do Říma přes Německo a Rakousko, setkal se na cestě s Felix Mendelssohn, Giacomo Meyerbeer a Ferdinand Hiller. V Římě pracoval na opeře Giovanni da Procida a druhé symfonii, kterou v roce 1849 premiéroval Fétis v Bruselu po návratu Samuela. 50. léta 19. století byla v dílech Samuela ve znamení vlivu Hektora Berlioze (jejich přátelství začalo nadšeným přehledem londýnské premiéry opery Berlioz „Benvenuto Cellini“, kterou Samuel publikoval v Belgii).

Samuel se stal v roce 1860 Profesor z Harmonie v Bruselu a konzervativní ředitel v Gentu v roce 1871. V roce 1865 založil v Bruselu sérii veřejných koncertů podle vzoru Jules Pasdeloup, během kterého propagoval hudbu současných skladatelů, zejména Richard Wagner a Franz Liszt. Tímto způsobem chtěl zpřístupnit klasickou hudbu všem a podpořit hudební a intelektuální úroveň bruselského lidu.

Od roku 1871 vedl konzervatoř v Gentu, v Gentu také působil jako stoupenec nové německé školy; poslední koncert, který Samuel provedl krátce před svou smrtí, byl zcela složen z Wagnerových orchestrálních fragmentů.

V roce 1871, poté, co několik let dirigoval orchestr a (začátek roku 1865) režíroval řadu populárních koncertů, v nichž díla Peter Leonard Leopold Benoit a Anton Rubinstein mimo jiné byli představeni, Samuel rezignoval a stal se ředitelem Gentská konzervatoř.[4][7]

Samuelova vlastní skladatelská tvorba kombinuje vlivy Berlioze, Wagnera a Liszta. Jeho ústředními díly jsou monumentální program Šestý (1891) a Sedmý (1893) symfonie (program prvního z nich vychází ze Starého zákona, druhého - z Nového: v těchto posledních letech života Samuel Žid od narození, byl pokřtěn a stal se katolíkem).

Obrácení a smrt

V roce 1895 byl Samuel pokřtěn a stal se katolickým křesťanem, ze kterého se obrátil judaismus pozdě v životě.[8][4] Zemřel v Ghent. Na skladatelovo přání byla jeho hmota představena během jeho pohřbu. Jeho syn Eugene Samuel byl také skladatelem.

Styl

Ve své vlasti si užíval reputace skladatele pěti opery (1845–54),[9] kantáty (a kantáta k dvacátému pátému výročí korunovace prvního belgického krále, Leopold I. (1856, L'union fait la force).,[4] pěvecký sbor písně, moteta, dva smyčcové kvartety, sedm symfonie (1846–94),[4][10] a hnací symfonie Kristus, stejně jako umělec jako hudební vydavatel, včetně harmonického (1867). Byl také hudebním novinářem v Le Télégraphe, National, La Civilization, L'Echo de Bruxelles, L'indépendance belge, La Revue trimesterielle, L'Art universel a La Flandre libérale.

Funguje

  • Il a rêvé, komická opera, 1845
  • La Vendetta, Cantata, 1845
  • 1. symfonie op. 8, 1846
  • 2. symfonie op. 9, 1847
  • Giovanni da Procida, Velká opera, 1847
  • Madeleine, komická opera, (libreto: Gustave Vaëz ), 1850
  • Roland à Ronceveaux, Poème symphonique, 1850
  • Les Deux Précendants, komická opera, (libreto: Louis Schoonen), 1851
  • L'Heure de la retraite, Comic Opera, (Libreto: Eugène van Bemmel), 1854
  • Cantate du jubilée, kantáta, 1855
  • L'union fait la force, kantáta, 1856
  • 3. symfonie op. 28, 1858
  • Cantate nationale, kantáta op. 29, 1859
  • 4. symfonie op. 33, 1863
  • 5. symfonie op. 35, 1869
  • De Wederkomst, kantáta, op. 38, 1875
  • Leopold I, kantáta, 1880
  • 6. symfonie (Symphony à program) op. 44, 1889
  • 7. symfonie „Kristus“ op. 48, 1893

Literatura

Thierry Levaux: Le dictionnaire of the Compositeurs de Belgique du Moyen-Age à nos jours, S. 550-551, edice: „Art in Belgium“ 2006, ISBN  2-930338-37-7.

Reference

  1. ^ data.bnf.fr
  2. ^ viaf.org
  3. ^ portál.dnb.de
  4. ^ A b C d E F Dewilde, Jan (2006). „Samuel - Symphonie Nr. 6 op. 44“ (v němčině, holandštině a francouzštině). Mnichov: Musikproduktion Jurgen Hoeflich. Archivovány od originál dne 04.11.2013. Citováno 2013-01-19.
  5. ^ „Berlioz v Belgii“. Archivováno z původního dne 9. května 2008. Citováno 2008-06-18.
  6. ^ Denis Havard de la Montagne. „Joseph Daussoigne-Méhul“. www.musimem.com.
  7. ^ Pratt, Mendel: Dějiny hudby: Příručka a průvodce pro studenty na Knihy Google, strana 588.
  8. ^ svm.be
  9. ^ Operní sklo
  10. ^ Symfonie č. 7 Op.48 „Christus“ z roku 1894, v rukopise lze nalézt popsáno zde: OCLC  915592473. Viz také níže stránka Studiecentrum Vlaamse Muziek.

externí odkazy