Abu al-Ghazi Bahadur - Abu al-Ghazi Bahadur - Wikipedia

Abu al-Ghazi Bahadur
Портрет Абулгази-хана в музее Хивы.jpg
Portrét Abu al-Ghaziho v muzeu Khiva
Khan Khiva
Panování1643–1663
narozený(1603-08-24)24. srpna 1603
Starý Urgench, Khanate Khiva
Zemřel1663(1663-00-00) (ve věku 59–60 let)
Khiva
Otec„Arab Muhammad Khan

Abu al-Ghazi Bahadur (Uzbek: Abulg'ozi Bahodirxon, Abulgazi, Ebulgazi, Abu-l-Ghazi, 24. srpna 1603 - 1663) byl Khan Khiva od roku 1643 do roku 1663. Strávil v něm deset let Persie předtím, než se stal chánem, a byl velmi vzdělaný, psal dvě historická díla v Khiva dialektu Jazyk Chagatai.[1]

Život

Narodil se v Urgench, Khanate Khiva, syn vládce „Arab Muhammad Khan. Utekl do Safavid soud v Isfahan poté, co mezi ním a jeho bratry nastal boj o moc. Žil tam v exilu od roku 1629 do roku 1639 studiem perských a arabských dějin. V roce 1644 nebo 1645 nastoupil na trůn a tuto pozici zastával dvacet let. Zemřel v Chivě v roce 1663.

Abu al-Ghazi je známý jako autor dvou historických prací: "Genealogie turkmenů" Shajara-i Tarākima dokončena v roce 1661 a „Genealogie Turků“ Shajara-i Turek dokončena v roce 1665. Jedná se o důležité zdroje moderního poznání středoasijské historie.[2]

The Shajara-i Turek byl opus magnum Abu al-Ghaziho, jeho název se různě překládal jako „Genealogie Turků“ a „Genealogie Tatarů“, přičemž „šajara“ je pro „genealogii“ Turkic. Podle Abu al-Ghazi, v Shajara-i Turek použil práci Rashid-al-Din Hamadani, Sharaf ad-Din Ali Yazdi, a další spisovatelé, celkem 18 historických pramenů, a opravil je v souladu s turkickými ústními tradicemi, kterým byl vyučován jako princ.[3] Rukopis Shajara-i Turek byl zakoupen v Tobolsku od bukharaského obchodníka švédskými důstojníky zadrženými v ruském zajetí na Sibiři; pomocí místních gramotných Tatarů švédští důstojníci knihu přeložili do ruštiny a poté ji přeložili do různých dalších jazyků. Francouzský překlad Shajara-i Turek byl poprvé vydán v Leidenu v roce 1726, francouzský překlad sloužil jako originál pro ruský překlad vydaný v letech 1768-1774, v roce 1780 byl vydán samostatně v němčině a angličtině a během 18. století byl v Evropě široce čtený.

V 19. a 20. století byla zveřejněna řada kritických překladů Shajara-i Turek, které slouží jako historické prameny pro moderní učence. První kritický překlad, který provedli profesionální vědci, byl publikován v Kazaň v roce 1825. Turecký překlad textu publikovaného v Kazani provedl filolog Ahmed Vefik Pasha a původně vydána v roce 1864. Nejvlivnější západní publikace byla Histoire des Mogols et des Tatares par Aboul-Ghazi Behadour Khan, publiée, traduite et annotée par le baron Desmaisons, St.-Pétersbourg, 1871-1874.[4]

Nikita Bichurin byl první, kdo si všiml, že biografie epického předka turkického lidu Oguz-Kagana Abu al-Ghaziho a turko-perských rukopisů (Rashid al-Din, Hondemir, Abulgazi) má nápadnou podobnost s Maodun biografie v čínských zdrojích (spor mezi otcem a synem a vraždou prvního, směr a sled dobývání atd.). Toto pozorování, potvrzené dalšími vědci, spojovalo ve vědecké literatuře jméno Maodun s epickou osobností Oguz-Kagana.[5] Podobnost je ještě pozoruhodnější, protože v době psaní tohoto článku nebyly žádné čínské anály přeloženy do orientálního ani západního jazyka a Abu al-Ghazi nemohl vědět o východních Hunech ani Maodunu.

Literární význam Shajara-i Turek je to, že Abu al-Ghazi otevřeně hovořil proti Chaghatayovu spisovnému jazyku, protože měl silný perský vliv. Jazyk Abu al-Ghazi je snadný, jednoduchý lidový jazyk Khiva Uzbeků a zcela se liší od literárního jazyka Chaghatay. Styl Abu al-Ghazi, navzdory vědecké povaze jeho skladeb, se vyznačuje jasností a bohatostí slovní zásoby a je proložen falešnými uzbeckými výrazy a přísloví.[6]

Syn Abu al-Ghaziho, Abu al-Muzaffar Anusha Muhammad Bahadur, převelen, aby dokončil práci svého otce Shajara-i Turek jistému Mahmudovi bin Mullovi Muhammadovi Zamanovi Urgenchovi. To bylo dokončeno v roce 1665. Práce uvádí turkický rodokmen počínaje biblickým Adam a primogenitor Turků Oguz-Khan a poskytuje legendární podrobnosti o jejich potomcích včetně Chengiz Khan a Shaybanid dynastie, poskytující dobrý obraz o mongolském a turkickém historickém chápání doby.

Funguje

Dědictví

16413 Abulghazi, asteroid, který byl objeven dne 28. ledna 1987 Eric Walter Elst na Observatoř La Silla, Chile, byl pojmenován po něm.

Reference

  1. ^ Bartold, Vasily V, Čtyři studie o historii střední Asie, 1 (Leiden: E. J. Brill, 1956) s. 65.
  2. ^ Sinor, Denis, Vnitřní Asie: historie, civilizace, jazyky; Osnova (Bloomington: Indiana University, 1969) s. 59.
  3. ^ Abu al-Ghazi, "Genealogical History of Tatars" // Překlad z francouzštinyRuská císařská akademie věd, 1778, str. 16
  4. ^ Kononov A.N., "Abu al-Ghazi. Genealogie Turkmenů. Úvod do redakce"//Orientální literatura „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2011-05-24. Citováno 2011-01-23.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) (v Rusku)
  5. ^ Taskin V.S., Materials on the history of the Sünnu, transl., Moskva, Science, 1968, sv. 1, s. 129
  6. ^ "Abu al-Ghazi" //Literární encyklopedie „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 15. 12. 2010. Citováno 2011-01-23.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) (v Rusku)

externí odkazy